Český statistický úřad každoročně publikuje data o české spotřebě. Z těch lze sledovat nejen absolutní spotřebovaná množství jednotlivých komodit, ale i trendy. Statistické údaje o spotřebě potravin v ČR ukázaly, že Češi v roce 2024 spotřebovali více masa, ovšem hovězího méně, více zeleniny, ale také více nealkoholických nápojů, včetně těch slazených.

Ze zdravotního pohledu je důležité položit si otázku, jak si celková česká spotřeba stojí ve srovnání s doporučeními.

Česká aktualizovaná nutriční doporučení neexistují a ještě minimálně dva roky nebudou. Jako standard si tedy půjčíme ta zahraniční, především severská, a to Nordic nutritional recommendatiyons (NNR). Tato doporučení byla aktualizována v roce 2023 a jsou udělaná tak skvěle, že od nich směle opisují i země mimo nordický region, naposledy například Belgie. Pro větší kulturní relevanci můžeme přidat i sousední Německo, přestože německá doporučení pro veřejnost obvykle neuvádějí konkrétnější gramáže.

Přestože srovnání z důvodu různého výpočtu a definice komodit nefunguje stoprocentně, i toto hrubé srovnání doporučeného příjmu a reálné spotřeby dává docela dobrou představu o směru a hloubce problému, ve kterém se česká společnost nachází.

Průměrný příjem ovoce a zeleniny se zhruba blíží nejspodnější doporučené hranici, naproti tomu příjem ryb ji nedosahuje ani vzdáleně, a to dokonce ani v případě, že bychom Čechy nesrovnávali s ryby milujícími Seveřany, ale zohlednili bychom doporučení z nám bližšího Německa.

Populace sice konzumuje o něco méně hovězího, přidala ale na vepřovém a bílém mase, což taktéž neodpovídá doporučením, aby náhradou za červené maso byly jiné zdroje bílkovin. V souladu s preferencí bílkovin z masa je i nízký příjem luštěnin. Těch vychází asi na 9 g na den, což je méně než polévková lžíce denně.

Severská doporučení konkrétní číslo sice neuvádějí, ale luštěniny by podle nich měly tvořit významnou součást pravidelného jídelníčku. Belgičané vysloveně hovoří o tom, že luštěniny mají být na jídelníčku několikrát týdně. Dánská doporučení pak předpokládají, že součástí vyvážené pestré stravy je asi 100 g luštěnin denně, tedy zhruba 50 g suché váhy.

A cukr? Dle doporučení Světové zdravotnické organizace by volné cukry, do kterých se počítá třeba i ovocný džus, měly činit maximálně 10 procent energie, ideálně ale pod 5 procent. Pro dospělého to vychází maximálně na 50g denně, ideálně pod 25 g. Přestože spotřebu cukru a příjem volného cukru nejde přímo srovnat kvůli rozdílné definici, při pohledu na spotřebu cukru, cukrovinek i slazených nápojů je celkem zřejmé, že doporučení taktéž nebude naplněno. Již dříve nadprůměrná konzumace slazených nápojů v ČR navíc dále spíše stoupá.

Konzumace celozrnných obilovin, jejíž zvýšení je v belgických doporučeních označeno za hlavní prioritu veřejného zdraví, z tabulky spotřeby určit nelze. Bylo by ale překvapením, kdyby její dnešní úroveň naplnila doporučení, podle nichž by celozrnná měla být většina příloh, které konzumujeme.

A to jsme ještě nevzali v potaz, že data statistického úřadu mohou být optimistická. Jako každá statistika má totiž i statistika spotřeba své limity. Prvním je, že spotřeba neznamená konzumaci. Čísla spotřeby, počítaná z výroby, importu a exportu, nemusejí odrážet realitu na talíři. Neumí započítat, co se vyhodí či spotřebuje jinak.

Čísla tedy mohou být do jisté míry nadhodnocená. Neumí dobře pracovat s čistou hmotností potravin. A především je spotřeba tak trochu slepá. Z dat i praktické zkušenosti víme dobře, že lidé nejedí stejně. Ženy obvykle konzumují více ovoce a zeleniny a méně masa než muži, mladší generace má skladbu stravy velmi odlišnou od starších ročníků. Stravovací návyky — a zlozvyky — dětí jsou celá specifická kategorie, stejně jako stravování osob na konci života. Jiné stravovací možnosti a návyky má konzultant z centra Prahy, jiné pracovník sklárny v Sudetech. Máme různé potřeby, ale i různé preference, které jedno průměrné číslo neumí zachytit.

Strava a veřejné zdraví

Co nám ale statistika umí ukázat celkem jednozačně, jsou celkové dopady. V roce 2022 byla v ČR preventabilní mortalita o šestnáct procent vyšší než průměr EU. Více než sedmnáct procent dospělých žilo s obezitou. Statistikám úmrtnosti i nemocnosti pak vévodí srdeční choroby — tedy skupina, která je prokazatelně spojena i s nevhodnou stravou, zejména vysokou konzumací červeného a zpracovaného masa, nízkou konzumací zeleniny, nízkou konzumací celozrnných obilovin a luštěnin, vysokou konzumací slazených nápojů a volného cukru, ale i nadměrnou konzumací soli.

Problém se už také, bohužel, zdaleka netýká jen dospělých. Dle Mezinárodní výzkumné studie o zdraví a životním stylu dětí a školáků žije přibližně každý pátý adolescent s nadváhou nebo obezitou. A v dospělosti problém také nezačíná — učit se jíst jinak je třeba už v dětství. Později už se učíme novému jídelníčku neradi, s nechutí a obtížemi. S velkou chutí ale pak své zlozvyky přenášíme na další generaci, dokud se začarovaný kruh něčím nezlomí.

Při pohledu na neutěšená čísla je tak logické se ptát: snažíme se o změnu? A zavčasu? Odpovědí je stručné ne. Jak ukázala analýza odborné organizace World Cancer Research Fund, Česká republika v oblasti výživové politiky dělá prakticky jen to, co musí — přesněji řečeno, co je dohodnuto jednotně v rámci EU, jako jsou například povinné informace na obalech potravin. Výjimkou je podfinancovaný systém školního stravování, který narozdíl od jiných států EU alespoň máme, i když náležité péče se mu už roky nedostává.

Změní se to? Možná. Vláda ve svém programovém prohlášení velmi zdůrazňuje důležitost prevence. A není se čemu divit. Ekonomická zátěž nemocí spojených se špatnou stravou rozhodně není marginální. Česká studie například odhadla, že celkové společenské náklady obezity v ČR se pohybují v řádu desítek miliard Kč ročně.

Deklarovaná podpora transparentního označování potravin i zdravějšího stravování na školách či v nemocnicích dává naději na zlepšení. Uvidíme tedy, kolik z té naděje i nám optimistům vydrží do dalších voleb. A sami pro sebe zatím můžeme výsledky spotřeby vzít minimálně jako inspiraci pro lednová předsevzetí.