Letos na jaře byl u nás vůbec poprvé někdo poslán do vězení za týrání zvířat na jatkách. Jatka v Hraběticích byla uzavřena měsíc po zveřejnění skrytých záběrů, které po prošetření Státní veterinární správou přivedly k soudu i tři pachatele. Jeden z nich byl odsouzen k odnětí svobody na tři roky (jedná se o souhrnný trest), druhý k podmíněnému trestu dva a půl let s odkladem tři roky a třetí dostal peněžitý trest ve výši čtyřicet pět tisíc korun.

Skryté záběry pořízené spolkem Zvířata nejíme zachytily nejen kopání a mlácení prasat železnou tyčí do krve, tahání za uši a za ocas nebo vtahování krav navijákem za nohu do prostoru jatek v Hraběticích, týrání nemohoucích krav na jatkách ve Všeticích na Benešovsku nebo křik, sprosté nadávky a nelegální způsob pohánění zvířat elektrickým pohaněčem v Českém Dvoře. „Takové situace jsou ale na jatkách běžné, nejde o žádnou výjimku. A my už to dokázali několikrát,“ říká Lukáš Vincour, zakladatel spolku.

Ekonomický kalkul

Praktiky zaměstnanců odsoudil v rozhovoru se zástupkyněmi spolku i Zbyněk Semerád, ředitel Státní veterinární správy, která má povinnost tyto případy prověřovat. Zdůraznil, že chování, jaké viděl na záběrech z Českého Dvora, odporuje české legislativě a porušuje i základní principy důstojného zacházení se zvířaty. Na velkých jatkách by měl být stále přítomný veterinární dozor, který má zasáhnout a nahlásit, pokud se zaměstnanci kdekoli v prostorách jatek dopouštějí násilí na zvířatech.

Navzdory tomu, že by přítomnost veterinárního dohledu měla být samozřejmostí, realita vypadá jinak: veterináři nejsou u každého příjmu zvířat a často chybí dostatek personálu, který by na jatkách mohl tuto kontrolu zajišťovat. Malá jatka, jako jsou ta hrabětická, navíc ani nemají povinnost veterinárního dozoru. „I z těch záběrů bylo vidět, že naháněči vůbec nevěděli, jak mají manipulovat se zvířaty,“ poznamenal Semerád k záběrům z Českého Dvora. Dodal, že násilí mnohdy pramení z toho, že zaměstnanci nevědí, jak správně a bezpečně ke zvířatům přistupovat, a sami pak mají strach.

Na záběrech z Českého Dvora vidíme kromě násilí další běžnou praxi, která je v rozporu s legislativou, a to převoz nemohoucích či nemocných zvířat na jatka. Taková zvířata po příjezdu nejsou schopna z transportu ani sama vyjít, což výrazně ztěžuje práci zaměstnanců.

Semerád vysvětluje, že za posíláním zubožených zvířat na jatka se skrývá ekonomický kalkul. „Utracení zvířete je možné na hospodářství, jenže to musí provést veterinární lékař a odvoz těla do asanačního centra platí za kilo deset až dvanáct korun.“ Při běžné váze krávy může utracení znamenat přímou ztrátu více než 7000 Kč. „Když se mu je podaří přepravit na jatky, tak tělo může být zužitkováno jiným způsobem a nemá tyto náklady,“ dodává Semerád. Těžko si tedy představit, že by se tato praxe změnila, i když je podchycená legislativou.