Jsou tu další Vánoce a na ulicích se opět objevují kádě s kapry. Nakládání s živými rybami, které zcela správně považujeme za tradici, je však krajně surové. Pojďme si posvítit na to, co takový kapr kolem Vánoc prožije.

Než se kapr vůbec dostane do kádě na ulici, má už ledasco za sebou — výlov, hladovění na sádkách a transport. To všechno se ale naštěstí řídí pravidly zakotvenými v zákoně a podléhá kontrolám Státní veterinární správy. Její inspektoři dozorují nejen přechovávání ryb v kádích, ale i to, jak se s nimi zachází při usmrcování.

Jakmile je však kapr prodán živý, veškerý dozor končí. Nikdo už nemůže kontrolovat, jak dlouho je ryba přenášena bez vody v tašce, zda je ryba usmrcena ihned po příchodu domů či zda je před usmrcením správně omráčena. Neví se ani, kolik ryb živoří celé dny ve vaně s vodou, která jim škodí. Ať už kvůli nevhodné teplotě, nedostatku kyslíku nebo kvůli přítomnosti chloru ve vodě.

Některé zakoupené živé ryby jsou s domnělým soucitem vypouštěny na svobodu do rybníka nebo řeky. Svoboda pro ně ale bohužel znamená jen další prodloužení strádání, které končí smrtí. Ryby jsou vyhladovělé, často poraněné, neuvyklé na cizí prostředí a naprostá většina z nich uhyne.

Zkrátka a dobře, ať už je kapr zakoupen živý pro domácí zabijačku nebo vypuštění na svobodu, trpí. A je to jednoznačně prokázáno vědeckým výzkumem.

Na dobré cestě

Podle průzkumů veřejného mínění vnímavost lidí vůči utrpení ryb roste. To je povzbudivé, ovšem i tak si živého kapra na Vánoce stále kupuje přibližně patnáct procent lidí. Snad se ale blýská na lepší časy. Náš poslední průzkum totiž ukázal, že bez nákupu živého kapra by si Vánoce nedokázalo představit jen pět procent respondentů. Ostatním milovníkům tradičních kapřích pokrmů by nevadilo, kdyby si mohli koupit pouze kapra usmrceného prodejcem nebo už naporcovaného.

Jsem opravdu ráda, že toto téma každým rokem ve společnosti rezonuje hlasitěji. Velkou radost mi udělala letošní osvětová kampaň Magistrátu hlavního města Prahy Vaše tradice, moje trápení, která vyzývá, aby si lidé nekupovali kapra živého, ale nechali si ho odborně usmrtit v místě prodeje. To je přesně to, co může udělat každý, kdo chce mít kapra na svátečním stole.

Právě tenhle čin ušetří kapra zbytečného utrpení. Navíc nákup živé ryby nepřináší žádnou přidanou hodnotu ani pro zákazníka z hlediska kvality rybího masa, ani pro prodejce. Ten naopak víc vydělá, když rybu usmrtí a případně vykuchá a naporcuje.

Udržitelný chov

Na závěr si neodpustím zmínit ještě jednu důležitou věc. Není dobrý nápad vyměnit na štědrovečerním talíři kapra za lososa nebo jinou dravou rybu. Důvod je jednoduchý. Kapr jako všežravý druh nepotřebuje ke svému výkrmu maso z jiných ryb, narozdíl například od lososa.

Obří velkochovy lososů, jaké najdeme například v Norsku nebo Skotsku, bývají prolezlé nemocemi, mívají obrovskou úmrtnost ryb během produkčního cyklu a pro jejich provoz je potřeba vylovit spousty menších ryb z oceánů už tak rybolovem přetížených. Navíc mohou rybí farmy ohrožovat i zdraví populací volně žijících ryb v okolí.

Oproti tomu kapři, pokud se chovají v dobrých, méně intenzivních podmínkách mají potenciál stát se udržitelným zdrojem potravy. Zdravé rybníky mohou být domovem pro další druhy živočichů, pomáhat zadržovat vodu v krajině, nabízet rekreační vyžití a tak dále. Zkrátka mohou plnit spoustu různých funkcí najednou. Což o rybích velkochovech rozhodně nelze říct.

Jen je zapotřebí se i ke kaprům a vůbec k rybám chovat slušně a s respektem k jejich přirozeným potřebám. Vyrovnat úroveň jejich ochrany tak, aby byla stejná jako u suchozemských hospodářských zvířat. Konec prodeje živých ryb do rukou zákazníků je prvním krokem na téhle cestě.