Klecový chov slepic za účelem produkce vajec se právem stal symbolem bezcitného zacházení se zvířaty. Slepice jsou v mašinérii takto intenzivního průmyslového velkochovu zcela odtrženy od své přirozenosti a potřeb a stávají se jen anonymní výrobní jednotkou v koloběhu toho nejcyničtějšího vykořisťování. Namačkané v kleci tělo na tělo se nemohou pořádně pohybovat, hrabat si, čistit se popelením, mít klid na hnízdě. Namísto toho prostojí celý život na drátech holé špinavé klece.

Tato kapitola se však již naštěstí uzavírá. Dnes se již většina českých slepic chová v bezklecových chovech, dominantně v halách na podestýlce. Tento typ chovu není důvod si idealizovat, ale rozhodně znamená pokrok k lepšímu: dává slepicím možnost pohybovat se po mnohem větším prostoru horizontálně i vertikálně, ze zákona je zaručená podestýlka na podlaze k hrabání a popelení se, na rozdíl od klece mají slepice možnost řešit agresi útěkem.

V klecích bylo původně chováno asi 85 procent z celkového počtu šesti milionů komerčně chovaných slepic. Podíl slepic chovaných v klecích klesá každým měsícem, nyní je to okolo čtyřiceti procent a brzy to bude v České republice čistá nula.

Pozitivní role firemní odpovědnosti

Milníkem a největším úspěchem snah o konec klecových chovů byl legislativní zákaz přijatý českým parlamentem roku 2020. Chovatelům byla vymezena dlouhá přípravná lhůta, neboť vstoupit v platnost má až od 1. ledna 2027. Zásadní roli ale sehrály závazky firem, že přestanou s prodejem či používáním klecových vajec. Nejvýznamnější vlna závazků přišla v roce 2018, poté co spolek OBRAZ — Obránci zvířat zveřejnil investigativní záběry z českých klecových chovů slepic.

V reakci na pobouření veřejnosti se k závazkům přihlašovaly mimo jiné velké maloobchodní řetězce. Fakt, že českému maloobchodnímu trhu dominují řetězce zahraničního původu, sehrál pozitivní roli. Do České republiky se promítly evropské či regionální strategie těchto firem, neboť v jejich domovských zemích — Německu, Británii či Nizozemsku — byly otřesné podmínky v klecových chovech již delší dobu součástí veřejné debaty. Například v Německu soudy rozhodly, že držení slepic v klecích je v rozporu s ochranou zvířat proti týrání, a zahájily proto cestu k jejich zákazu.

Pozitivní příklad rozvážkového obchodu Rohlík ale ukazuje, že ohleduplnost ke zvířatům a firemní odpovědnost rozhodně nejsou jen zahraniční hodnoty, které je nezbytně nutné přinášet ze Západu. Rohlík přestal prodávat klecová vejce takřka okamžitě, poté jej následoval také jeho přímý konkurent Košík.

Z veřejnoprávních aktérů sehrála pozitivní roli Praha, která jakožto zřizovatel velkého množství škol rozhodla, že se v jejich školních jídelnách bude vařit výhradně z bezklecových vajec.

Vzorně se zachovala také Billa, která prodej klecových vajec ukončila v roce 2023. Většina dalších velkých maloobchodních řetězců, jako jsou Tesco, Lidl, Kaufland, Penny, Albert a Globus, přestaly prodávat klecová vejce od začátku letošního roku, čímž skutečně splnily své před lety ohlášené závazky.

Závazek nepoužívat vejce z klecových chovů přijala také řada potravinářských firem, sítě obchodů, hotelů, restaurací a další firmy, díky kterým drží Česká republika v ochraně zvířat krok s našimi německými a rakouskými sousedy a může být pro východní polovinu kontinentu příkladem.

COOP a Křetínského Makro: zisk je víc než utrpení zvířat

Síť COOP, sdružující regionální obchodní družstva, se jako poslední z větších aktérů na českém maloobchodním trhu přihlásila v roce 2018 k závazku, že od roku 2025 přestane prodávat vejce z klecí. A zatímco ostatní řetězce tento přechod zvládly, COOP nevyvinul žádnou větší snahu, aby splnil svůj vlastní slib. Sedm let na přípravu a k nasmlouvání dodávek bezklecových vajec vůbec nevyužil.

Přitom družstvo COOP Konzum Ústí nad Orlicí, které má bezmála dvě stě prodejen v několika krajích a je součástí sítě COOP, z vlastního rozhodnutí neprodává klecová vejce už od roku 2011, čímž se stal v České republice opravdovým průkopníkem. Rozhodně tedy není pravda, že by síti COOP nějaká specifika, jako třeba družstevní struktura či regionálnost, bránila v plnění závazků vůči zvířatům a veřejnosti.

Negativně se projevilo také majetkové ovládnutí velkoobchodů Makro Danielem Křetínským. Původní němečtí majitelé mezinárodní obchodní skupiny Metro se přidali k vlně závazků neprodávat vejce z klecových chovů, čímž by pozitivně ovlivnili tisíce subjektů v gastronomii a pohostinství i menší obchody, pro které je Makro zdrojem surovin a velké části zboží. Jenže Daniel Křetínský však do řady svých problematických obchodních rozhodnutí nově přidal i to, že porušil závazek podporovat lepší podmínky chovu slepic.

Pro COOP, Makro a některé další firmy však tento příběh ještě nekončí. Již za několik měsíců se tyto firmy budou muset postavit k nové situaci: buď podpoří české drůbežáře a jejich přechod na bezklecové chovy, nebo kvůli marginálnímu rozdílu asi 40 haléřů na vejce budou shánět klecová vejce z krutých chovů z Polska, Pobaltí či ještě vzdálenějších zemí.

Navzdory neetickému chování několika výše uvedených firem je na místě vnímat konec klecových chovů slepic v České republice jako velmi úspěšný příběh, kdy se soucit se zvířaty reálně promítl jak do právního řádu, tak do chování nadnárodních i menších lokálních firem.

Díky souběhu korporátní i politicko-legislativní změny se podařilo dosáhnout určité synergie při transformaci chovů na ohleduplnější bezklecové. Konec držení českých slepic v klecích je inspirací milovníkům zvířat v mnoha dalších zemích i pobídkou pro orgány Evropské unie, aby tento brutální způsob chovu konečně zakázaly pro celou Evropu. Pokud je argument, že bychom tím prospěli stamilionům vnímavých zvířat, pro evropské politiky málo, pak by měli vzít v potaz, že by se tím také narovnalo tržní prostředí.