Z takřka všech evropských zemí mizí postupně farmy s kožešinovými zvířaty. Vyplývá to z dlouhodobých statistik. Zatímco v roce 2018 jich v zemích Evropské unie fungovalo 4350, v roce 2023 už jen 1088. K hlavním důvodům patří jednak velká rána, již odvětví utrpělo za covidové epidemie, dále větší dostupnost kvalitních alternativ pravých kožichů, ale i citlivost rostoucí části společnosti k otázkám zvířecích práv. Ty motivují po celé Evropě i řadu ochranářských skupin, které o konec daného odvětví aktivně usilují.

„Dosáhli jsme uzavření všech kožešinových farem v Bulharsku. Poslední z nich, kde umíralo každý rok více než sto tisíc zvířat, končí právě nyní,“ informovala v květnu na svém instagramovém účtu bulharská CAAI, jedna z ochranářských organizací.

Mezi prvními evropskými státy, kde chov kožešinových zvířat skončil úplně, byly Velká Británie roku 2003 a Rakousko roku 2005. V následujících patnácti letech se přidalo například Slovinsko, Chorvatsko, Nizozemí nebo Irsko. V České republice byly poslední kožešinové farmy uzavřeny v roce 2019.

Velkým tématem byly kožešinové farmy v Dánsku, a to za covidové pandemie. V zemi, která bývala jedním z největších producentů norkových kožešin na světě, byla nákaza zjištěna i u těchto zvířat. Z obavy, že se zmutovaná varianta odolnější vůči vakcíně přenese i na člověka, rozhodly dánské orgány o utracení veškeré dánské populace norků. Zabito tak bylo naráz zhruba patnáct milionů zvířat a uzavřeno více než tisíc farem. Následně se ukázalo, že rozhodnutí o vybití zvířat nemělo právní základ a ministra zemědělství stálo křeslo.

Dle dánských kolegů farmy po vypršení zákazu opět pozvolna otevírají, je jich ovšem podstatně méně.

V bulharském případě pak velkou roli sehrály útěky kožešinových zvířat z farem do přírody, kde působila jako agresivní invazní druh. Z poslední fungující velkofarmy takto prokazatelně uprchlo přes sto zvířat.

Bulharští aktivisté rovněž přinesly působivé důkazy o krutých podmínkách, v nichž zvířata v chovu přežívala — o malých drátěných klecích a zejména o plynových komorách, kde byla usmrcována, aby se nepoškodila jejich kožešina.

Zákazy i omezování

Pobaltská Litva se rozhodla zakázat držení, chov i prodej zvířat pro jejich kožešinu od roku 2027. V zemi dle serveru Delfi funguje odstupňovaný systém kompenzace — čím dříve zbývající farmy ukončí činnost, tím větší kompenzaci získají. Kompletní uzavření farem se čeká v následujících letech také v Lotyšsku a Rumunsku.

Další státy namísto zákazů volí strategii postupného omezování. Například Německo kožešinové farmy nezakázalo, sérií několika vyhlášek nicméně chov kožešinových zvířat zkomplikovalo natolik, že veškeré farmy postupně ukončily svou činnost. Poslední z nich skončila roku 2018.

Podobně kožešinovou produkci postupně ukončilo také Švýcarsko, její následky nicméně řeší dodnes. I zde se totiž nepůvodním mývalům, kteří z farem během dvacátého století uprchli, ve volné přírodě daří a vytlačují z ní původní zvířata.

Celounijní politika?

Mezi největší evropské producenty kožešin patří dnes Polsko, Finsko a Řecko. Na severu se diskuse ohledně zpřísnění podmínek pro kožešinové farmy zintenzivnila poté, co polští a finští aktivisté zveřejnili videa lišek či norků na farmách. Pomocí záběrů ze skrytých kamer upozornili nejen na žalostné podmínky zvířat, ale také nedostatečný zácvik zaměstnanců. V polském Sejmu tak nyní leží návrh zákona o zákazu kožešinových farem od roku 2029.

Otázce možného zákazu farem na kožešiny v celé Evropské unii se bude věnovat perspektivně i Evropská komise. Roku 2023 byl Komisi v rámci Evropské občanské iniciativy předložen návrh s více než milionem a půl podpisů. Komise si k problematice následně nechala vypracovat vědecké stanovisko, navrhla preventivní opatření a její auditoři navštívili vybrané farmy v Evropě. Finální verdikt ohledně návrhu na kompletní zákaz představí Komise v březnu příštího roku.

Mimo Evropu nejvíce kožešin produkují Čína, Rusko, Spojené státy a Kanada. I v nich však produkce přinejlepším stagnuje, podle aktivistů zejména kvůli povědomí o životních podmínkách zvířat i lepší dostupnosti jiných materiálů.