Na krabičce je usměvavá holčička v kroji. V náručí drží putýnku s mlékem, v pozadí se rozkládá rozkvetlá louka pod modrým nebem. Madetka, tavený smetanový sýr. O kousek dál vidím v regálu krabici s mlékem značky Tatra. Na zelené louce poblíž zalesněného kopce leží mohutná kráva, o jejíž čumák se otírá telátko. Je však tento obraz pravdivý?

V intenzivních chovech zvířat se téměř vše odehrává za zavřenými vraty, kam je velmi těžké se oficiálně dostat i pro odhodlané reportéry. O jejich příchodu navíc provozovatelé farem předem ví. Nakolik se marketing společností liší od reálných podmínek, v nichž zvířata žijí, odhalují až záznamy ze skrytých kamer.

Když kráva „dává“ mléko

„Naprostá většina krav v mléčném průmyslu v České republice žije v intenzivních chovech, bez přístupu ven, na tvrdém betonovém roštu a často i ve špíně a vlastních výkalech. Bývají zraněné, trpí záněty, jsou bité zaměstnanci a přežívají v obrovském stresu,“ shrnuje Andrea Sláviková z organizace Zvířata nejíme, která loni na podzim spustila kampaň MLÉK.O. V rámci ní organizace postupně publikuje záběry ze sedmdesáti českých mléčných farem, které dodávají mléko pro výrobky s přívětivým vizuálem a slogany o etickém přístupu.

Na zmíněných videozáznamech nahlížíme kromě Madety a Mlékárny Hlinsko (značka Tatra) do chovů dodavatelů mléka pro Savencia Fromage & Dairy (Pribináček, Lučina, Sedlčanský hermelín, Král sýrů, Apetito aj.), Moravia, Miltra Europe nebo Mlékárnu Kunín. Kromě bití a různých forem týrání se zaměstnanci chovů dopouštějí i praktik, které jsou v České republice povolené zákonem. Mezi ně patří například běžný výjev zmapovaný nejen u nás, kdy je novorozené tele, v mlékárenském průmyslu považované za „vedlejší produkt“, násilně odebráno matce a umístěno do venkovního boxu, kde stráví často i v zimě zhruba osm týdnů, dostává mléčnou náhražku a poté je přesunuto do skupinového kotce — býčci bývají posíláni na výkrm, nebo rovnou na porážku, jalovičky čeká osud dojnic.

Role firem je v dobrém zacházení se zvířaty zásadní. Firmy mají možnost ovlivnit, s kým spolupracují, jaké standardy nastaví, co vyžadují po svých dodavatelích a co tolerují. Zároveň rozhodují, jak bude jejich produkt veřejnosti prezentován. „Jestliže deklarují, že zvířata jsou chována v dobrých životních podmínkách a bez stresu, měly by to být také schopny doložit a garantovat,“ upozorňuje Sláviková.

Zbavit se zodpovědnosti

Obrátila jsem se přímo na zastupitele zmíněných firem, abych zjistila, zda znají podmínky chovu u svých dodavatelů, zda mají funkční kontrolní mechanismy, aby nedocházelo minimálně k týrání a hrubému zacházení, které vidíme na záznamech, a zda jsou ochotni upravit marketing či dodavatelské vztahy, pokud se ukáže, že realita neodpovídá prezentovanému obrazu.

Mluvčí Mlékárny Kunín Jakub Dušek ve své odpovědi uvedl, že s dodavateli nově podepsali smlouvy, které zahrnují oddíl o „optimálních životních podmínkách zvířat“ a že farmy budou procházet takzvaným welfare auditem. Nově také firma požaduje instalaci kamer do všech chovů. „Pokud bychom zjistili, že se u dodavatelů znovu vyskytlo jednání, které bylo zachyceno na zveřejněných záběrech, okamžitě s nimi ukončíme spolupráci,“ dodává.

Na otázky, jak je možné, že k takovým praktikám dochází, co přesně znamenají „optimální životní podmínky“, nebo kdo bude kamerové záznamy kontrolovat, však už odmítl odpovědět. Místo konkrétního závazku tak jejich přístup působí jako prázdné gesto, které má uklidnit veřejnost, ale ve skutečnosti neřeší podstatu problému.