Na krabičce je usměvavá holčička v kroji. V náručí drží putýnku s mlékem, v pozadí se rozkládá rozkvetlá louka pod modrým nebem. Madetka, tavený smetanový sýr. O kousek dál vidím v regálu krabici s mlékem značky Tatra. Na zelené louce poblíž zalesněného kopce leží mohutná kráva, o jejíž čumák se otírá telátko. Je však tento obraz pravdivý?

V intenzivních chovech zvířat se téměř vše odehrává za zavřenými vraty, kam je velmi těžké se oficiálně dostat i pro odhodlané reportéry. O jejich příchodu navíc provozovatelé farem předem ví. Nakolik se marketing společností liší od reálných podmínek, v nichž zvířata žijí, odhalují až záznamy ze skrytých kamer.

Když kráva „dává“ mléko

„Naprostá většina krav v mléčném průmyslu v České republice žije v intenzivních chovech, bez přístupu ven, na tvrdém betonovém roštu a často i ve špíně a vlastních výkalech. Bývají zraněné, trpí záněty, jsou bité zaměstnanci a přežívají v obrovském stresu,“ shrnuje Andrea Sláviková z organizace Zvířata nejíme, která loni na podzim spustila kampaň MLÉK.O. V rámci ní organizace postupně publikuje záběry ze sedmdesáti českých mléčných farem, které dodávají mléko pro výrobky s přívětivým vizuálem a slogany o etickém přístupu.

Na zmíněných videozáznamech nahlížíme kromě Madety a Mlékárny Hlinsko (značka Tatra) do chovů dodavatelů mléka pro Savencia Fromage & Dairy (Pribináček, Lučina, Sedlčanský hermelín, Král sýrů, Apetito aj.), Moravia, Miltra Europe nebo Mlékárnu Kunín. Kromě bití a různých forem týrání se zaměstnanci chovů dopouštějí i praktik, které jsou v České republice povolené zákonem. Mezi ně patří například běžný výjev zmapovaný nejen u nás, kdy je novorozené tele, v mlékárenském průmyslu považované za „vedlejší produkt“, násilně odebráno matce a umístěno do venkovního boxu, kde stráví často i v zimě zhruba osm týdnů, dostává mléčnou náhražku a poté je přesunuto do skupinového kotce — býčci bývají posíláni na výkrm, nebo rovnou na porážku, jalovičky čeká osud dojnic.

Role firem je v dobrém zacházení se zvířaty zásadní. Firmy mají možnost ovlivnit, s kým spolupracují, jaké standardy nastaví, co vyžadují po svých dodavatelích a co tolerují. Zároveň rozhodují, jak bude jejich produkt veřejnosti prezentován. „Jestliže deklarují, že zvířata jsou chována v dobrých životních podmínkách a bez stresu, měly by to být také schopny doložit a garantovat,“ upozorňuje Sláviková.

Zbavit se zodpovědnosti

Obrátila jsem se přímo na zastupitele zmíněných firem, abych zjistila, zda znají podmínky chovu u svých dodavatelů, zda mají funkční kontrolní mechanismy, aby nedocházelo minimálně k týrání a hrubému zacházení, které vidíme na záznamech, a zda jsou ochotni upravit marketing či dodavatelské vztahy, pokud se ukáže, že realita neodpovídá prezentovanému obrazu.

Mluvčí Mlékárny Kunín Jakub Dušek ve své odpovědi uvedl, že s dodavateli nově podepsali smlouvy, které zahrnují oddíl o „optimálních životních podmínkách zvířat“ a že farmy budou procházet takzvaným welfare auditem. Nově také firma požaduje instalaci kamer do všech chovů. „Pokud bychom zjistili, že se u dodavatelů znovu vyskytlo jednání, které bylo zachyceno na zveřejněných záběrech, okamžitě s nimi ukončíme spolupráci,“ dodává.

Na otázky, jak je možné, že k takovým praktikám dochází, co přesně znamenají „optimální životní podmínky“, nebo kdo bude kamerové záznamy kontrolovat, však už odmítl odpovědět. Místo konkrétního závazku tak jejich přístup působí jako prázdné gesto, které má uklidnit veřejnost, ale ve skutečnosti neřeší podstatu problému.

Michaela Procházková reaguje, že pro firmu Savencia Fromage & Dairy je „kvalita života dojnic prioritou“. Co tím má konkrétně na mysli? Firma plánuje dle jejích slov nejdříve ke konci roku 2026 ukončit odběr mléka z vazných stání — tedy systému, kde kráva celý život stojí přivázaná na místě. Jde přitom o naprosté minimum, které lze ve prospěch zvířat zlepšit, nikoliv o důkaz skutečné priority.

Namísto konkrétní odpovědnosti za týrání dojnic a telat ze strany firmy Procházková poukazuje na to, že mléko pro firmu vykupují mlékárenská družstva. „Již jsme je požádali, aby se celou situací vážně zabývala a zajistila, aby součástí jejich produktů nebylo mléko z farem, které porušují zákony a týrají zvířata. Státní veterinární správu jsme navíc požádali o informace k této kauze. Bohužel, protože nejsme účastníkem řízení, byly nám tyto informace odepřeny. Spoléháme na to, že situaci vyřeší naši dodavatelé, kteří mléko od farem vykupují,” dodává.

Mlékárenská družstva přitom přenášejí odpovědnost na samotné zaměstnance farem, kteří podepisují čestná prohlášení o dodržování etického kodexu vytvořeného Českomoravským svazem mlékárenským. Výsledkem je absurdní situace: firmy s miliardovými obraty delegují odpovědnost za welfare zvířat na lidi, kteří často za minimální mzdu dělají nejtěžší práci v systému, který jim sotva umožňuje něco změnit. Ostatní oslovené firmy neodpověděly do uzávěrky článku vůbec.

Česká republika? Za jedna

Na jedné straně se tak v potravinářském průmyslu objevuje greenwashing — líbivá slova o udržitelnosti, poctivosti a lásce k přírodě. Na straně druhé jeho blízký příbuzný ethicswashing. Tedy snaha vytvořit dojem péče a respektu a poskytování až radostných podmínek pro život — v tomto případě takzvaných hospodářských zvířat. Bez ohledu na to, co se děje ve skutečnosti a navzdory důkazům ze skrytých kamer.

V oblasti welfare — tedy pohody zvířete — bohužel český trh stále nenabízí žádné jasné měřítko, které by umožnilo nakupujícím jednoduše srovnat, v jakých podmínkách zvíře žilo. Podobně jako dnes u potravin sledujeme takzvané Nutri-Score (škálu od A po E podle výživové kvality), v Německu se už několik let používá model Haltungsform, který rozděluje maso, mléko a vejce do čtyř kategorií podle podmínek chovu — od základního po nadstandardní.

První stupeň odpovídá čistému legislativnímu minimu: zvířata žijí v uzavřených halách bez přístupu ven, bez přirozeného světla a často na omezeném prostoru. Tento stupeň zahrnuje konvenční velkochovy, jak je známe i z většiny české produkce. Čtvrtý stupeň naopak splňuje požadavky ekologického zemědělství.

Podobné systémy značení zavádějí i další evropské země. V Nizozemsku se setkáte se značkou Beter Leven, která označuje živočišné produkty podle systému jedné až tří hvězdiček — čím více hvězd, tím vyšší úroveň welfare. Systém je přísně auditovaný a bere v potaz řadu aspektů včetně prostoru, socializace zvířat, přístupu ven nebo podmínek při převozu a porážce. Dnes se s tímto označením prodává víc než 40 procent masa a vajec v nizozemských supermarketech.

V České republice se ale welfare zvířat v případě mléčných a masných výrobků měří spíš dobrým pocitem vyvolaným marketingem než jasně danou škálou. Jen u vajec existuje alespoň číselné označení podle způsobu chovu. Prostor pro manipulaci je tak větší než jinde.

Příkladem může být televizní reklama řetězce Albert, na jejíž klamnost loni upozornili ochránci zvířat z organizace OBRAZ. Odstartovali tím kampaň Albertova krutost, jejímž cílem je, aby Albert podobně jako jeho mateřská společnost Ahold přijal Evropský závazek pro kuřata (ECC) a začal od svých dodavatelů vyžadovat lepší minimální standard. Zejména chov zdravějších plemen a víc prostoru pro každé kuře.

Albert ve svých reklamách tvrdí, že maso pochází ze zvířat, o něž je dobře postaráno. Kuřata však podle videozáznamů ochránců pochází z intenzivních chovů, kde žijí bez denního světla, na holé zemi bez podestýlky, v přeplněných halách, s vyšlechtěnou genetickou predispozicí k rychlému růstu, kterou trpí. OBRAZ odkazuje právě na nizozemskou certifikaci Beter Leven, kde má řetězec Albert svoji domovskou základnu.

Zodpovědnost nejen na zákaznících

Málokdo má čas nebo energii důkladně ověřovat původ každého produktu. Říct, že každý z nás má „moc něco změnit“, by bylo snadné a nedostatečné. Individuální volba sice hraje roli, ale v systému průmyslové živočišné výroby, který stojí na objemu, anonymitě a optimalizaci nákladů, má spotřebitel jen omezený manévrovací prostor.

Podle čeho se tedy může zákazník rozhodovat, pokud nechce přispívat špatnému zacházení se zvířaty? Nejvyšší dostupný standard certifikace ekologického zemědělství představuje v ČR označení BIO s příslušným logem. Farmy s touto certifikací procházejí pravidelnými audity.

Certifikace sice není bez chyb a pokrývá jen zlomek trhu, ale vymezuje konkrétní pravidla: zákaz trvalého uvazování, povinnost pastvy, ekologické krmivo, větší prostor a šetrnější zacházení. Lukáš Chorovský, který se v již zmíněné organizaci OBRAZ věnuje korporátním vztahům, však upozorňuje, že „byť je certifikace spojena s lepšími životními podmínkami zvířat, ne vždy platí, že minimální požadavky welfare pro označení BIO plně odpovídají životním potřebám zvířat“.

Vedle toho má smysl nakupovat od malých a transparentních farem, kde lze původ produktů dohledat a kde je kontakt mezi zemědělci a nakupujícími přímější. „Maso odebírám v masně od místního farmáře,“ říká Alena z Bruntálu (jméno jsme na přání změnili, pozn. red.). „Věřím, že jde o kvalitní, zdravé potraviny. Krávy od pana Kolomého se pasou na zdejších loukách a mají poměrně hezký život. Nebo farma U Stromovouse, od které kupujeme kozí jogurty, je vyloženě založena na lidském a uctivém zacházení se zvířaty, to je pro mě důležité,“ dodává.

Na farmě se sama podívat nebyla, ale se zakladateli farmy se setkala v rámci školních projektů, kam si zvou děti a ukazují jim, jak se zvířaty pracují a jak k nim přistupují. „Mnoho mých přátel na farmě bylo, takže vím, že co prezentují na venek odpovídá skutečnosti.“

Na podmínkách chovu částečně záleží i Zuzaně Sovák žijící nedaleko Brna: „Vejce kupuji pouze z volného chovu. Pokud by vejce z volného chovu neměli, tak se bez nich několik dnů raději obejdu. Nechci a nebudu podporovat svou koupí vejce nosnic v halách ani z klecového chovu. Maso například v lednici nemáme vůbec, jsme vegetariáni. Pouze jednou za čas koupím maso synovi, a to pouze v BIO kvalitě, aby měl pro růst a vývoj dostatek všech potřebných živin a ,nutričně nestrádal‘.“

Původ mléka příliš neřeší. „Mléko pokud možno kvůli synovi kupuji BIO nebo plnotučné z řetězce Lidl nebo Kaufland, na značku nehledím. Důležitá je pro mě i cena.“ Přesto věří, že kdyby měla dostatek informací a věděla by, že krávy z farem, od kterých firmy odebírají mléko, žijí ve špatných podmínkách nebo jsou týrané, pokusila by se najít alternativní produkty.

Rodinná farma s miliardovým obratem

Jestli má mít změna skutečný dopad, nemůže být závislá jen na pozornosti jednotlivce. Cestou k řešení by mohlo být povinné a přehledné značení welfare — podobně jako funguje v Německu a Nizozemsku —, které umožní zákazníkům jednoduše poznat, v jakých podmínkách zvíře žilo. Dále je důležitý zákonný rámec, který omezí používání výrazů jako „zodpovědný chov“, „šetrný přístup“ nebo „rodinná farma“, pokud za nimi nestojí žádný obsah.

„Musím uznat, že obalů potravin si všímám hodně, je to asi trochu profesní deformace,“ pousměje se Zuzana Sovák, která vystudovala dějiny umění a zajímá se o design a marketing. „Vím ale, že prodejci často zavádějí, a ne vše, co se tváří být ,eko’ nebo vypadá zdravě, zdravé je. Takže jsem možná trochu předpojatá i u těchto zdánlivě hezkých výrazů.“

Podobně to vnímá i Alena, pro niž výrazy jako „česká kvalita“ nebo „čistá příroda“ ztratily váhu — používá je podle ní kdekdo, včetně firem, které s kvalitou nebo etikou nemají moc společného. Oproti tomu výraz „rodinná farma“ na ni působí velmi dobře. Spojení v ní evokuje menší farmu, u které předpokládá nebo doufá, že se řídí etickým kodexem v souladu s přírodou a morálními hodnotami, které jsou jí blízké: udržitelnost a lidskost.

I to však uvádí Lukáš Chorovský na pravou míru, když podotýká, že ani označení „rodinná farma“ zatím není nijak legislativně ošetřeno. V současnosti jedinou ochranou proti zneužití tohoto označení zůstává paragraf o klamavé reklamě, který podle něj ovšem funguje spíš teoreticky. Sankce jsou výjimečné a kontrolní mechanismy prakticky neexistují. „I proto se za ,rodinnou farmu‘ může označit i podnik jako mlékárenská skupina Interlacto (její součástí je zmiňovaná Moravia, pozn. red.). Formálně je sice vlastněna jednou rodinou, ale s ročními tržbami přes šest miliard korun sotva odpovídá běžné představě o rodinné farmě.“

Nejde jen o to, že obaly záměrně manipulují zákazníky. Jde o to, že mnoho lidí nechce přestat jíst maso, mléko nebo vejce, ale zároveň odmítají týrání zvířat a mnohdy věří, nebo si přejí věřit, že je jejich volba etičtější. Právě jim marketing nejčastěji podsouvá klamavé příběhy. Etiketu místo etiky. Marketing firem jejich dobrou vůli zneužívá a znehodnocuje.

Zatímco firmy s přesnou strategií tahají za nitky našich emocí a balí běžnou produkci do příběhu o šťastném životě zvířat, na druhé straně stojí samotná zvířata, která si žádný příběh zvolit nemůžou. Značka počítá zisk a věrnost zákazníků, kdežto zvířata už více než století procházejí utrpením, jaké nemá v dějinách obdoby — a které bude jednou neomluvitelné.

Text vychází v rámci spolupráce DR se Sedmou generací.