Rozhovor s Vojtěchem Pikalem: Až vznikne koalice, prostor pro Piráty se zúží
Jan GruberS místopředsedou Poslanecké sněmovny Vojtěchem Pikalem jsme hovořili o poslanecké práci, volebním úspěchu Pirátů, vnitřním fungování strany a cílech, s nimiž Piráti vyrážejí do podzimních komunálních a senátních voleb.
Předtím, než jste byl loni na podzim zvolen poslancem a posléze i místopředsedou Sněmovny, jste si živil jako vývojář softwaru a programátor. Zajímalo by mě, zda jste si s novou funkcí musel také pořídit oblek, nebo jste nějaký našel ve skříni?
Oblek jsem samozřejmě měl a garderobu jsem si doplňoval již před sněmovními volbami. Navíc — když mi zbývá čas, což se v poslední době neděje — rád obrážím plesy a taneční zábavy. Takže oblek nebyl problém. Rozhodně jsem nevytáhl ze skříně sako z tanečních.
Místopředsedou Sněmovny jste zhruba půl roku. Stane se Vám, že si lámete hlavu nad tím, který z poslanců právě míří k řečnickému pultíku?
Nedovolil bych si tvrdit, že všechny kolegy znám. Ve Sněmově zasedá dvě stě lidí. Někteří poslanci hovoří méně, jiní více. Častější řečníky znám. Jména těch, kteří se u řečnického pultíku objevují svátečně, musím často hledat v paměti.
Poslanci tu a tam z jednání odcházejí do kuloárů, Vy jste z pozice předsedajícího nucen setrvat na místě a poslouchat diskusi. Těšíte se na vystoupení některých kolegů, když se hlásí o slovo?
Takhle bych to neřekl. Obvykle se musím soustředit na jiné věci, než je samotný obsah projevu. Musím sledovat, zda padnou nějaké návrhy — například na zamítnutí atp., zda se o slovo hlásí další poslanci. Projevy si nijak neužívám. Zásadní je soustředit se na proceduru a řízení schůze.
Při ustavování Sněmovny jste svedli neúspěšný boj o zasedací pořádek. Vám post místopředsedy dolní komory Parlamentu do lavice přidělil Tomia Okamuru. O čem si spolu povídáte?
S Tomiem Okamurou se občas bavíme o projednávaném tisku. Zda je myšlenka správná, nebo není. Někdy se shodneme, ale většinou ne. S kolegou Okamurou zkrátka máme rozdílné názory.
Diskuse ve Sněmovně je občas dlouhá až úmorná. Premiér v demisi Andrej Babiš dokonce mluví o „žvanírně“. Co Vám z pozice předsedajícího nejvíce vadí na jednacím řádu, o jehož změnách se dnes hovoří? Lze jednací řád upravit tak, aby to chodu Sněmovny prospělo?
Sněmovnu často ochromí dlouhé projevy, které jsou zhusta o ničem, případně zcela mimo materii věci. Tohle bohužel nijak ošetřit, nebo změnit nelze. Je možné si představit, že by jednací řád omezil počet vystoupení a stanovil přesný časový limit pro jednotlivé kluby, ale nemyslím si, že by to sněmovní kultuře výrazněji prospělo. Tu zkrátka nejde vynutit změnami zákona.
Občas mě při sledování schůze napadne, co by si asi řekli voliči, kdyby stejně jako novináři každý den poslouchali projevy, byli svědky různých hádek a útoků. Říkám si, že by se důvěra v Poslaneckou sněmovnu jako instituci propadla do záporných čísel...
Otázkou je, co lidé vnímají jako znevážení instituce. Jestli to, že někdo provede procedurální podraz, nebo to, že se znovu a znovu přetřásá sto let stará historie některých stran. Že se přepjatě reaguje na některé poznámky, nebo že se poslanci dlouze dohadují zcela mimo téma. Osobně za největší problém považuji nedodržování daného slova a využívání všemožných úhybných manévrů a kliček.
A vyznáte se ve všech zákrutách jednacího řádů, nebo stále býváte překvapen, co je všechno možné?
Překvapení se občas urodí, ale základní materii jsme jako Piráti jistě zvládli. Jsme noví, ale učíme se rychle.
Projevil se na vnitřním životě strany její volební úspěch? Po volbách se Pirátům přihlásilo téměř dva tisíce nových zájemců o členství. Ze stavu členské základy je zřejmé, že přibylo jen dvě stě nových Pirátů. Co se stalo se všemi ostatními?
Kraje přistoupily k zájemcům o členství různě. Například u nás v Olomouckém kraji každý měsíc přijímáme kolem pěti lidí. Nárůst členské základy je pozvolný. Od zájmu o vstup do strany k samotnému přijetí je ještě dlouhá cesta. Člověk musí vyplnit přihlášku, přijít na schůzi, představit se a říct ostatním proč chce do strany vstoupit a na čem by rád pracoval.
Může se stát, že se přihlásím k Pirátům, budu duší Pirát a organizace mě nevezme?
Ano, může se to stát. Občas jsem se sám při hlasování o nových členech zdržel. Znám některé organizace, které právě kvůli nárůstu zájemců výrazně zpomalily nábor. Hodně záleží, jak budou členové organizace spokojení s odpověďmi na otázky. Jak člověk zvládne „grilování“.
Znamená to, že se obáváte nepřátelského převzetí, když jste teď úspěšní?
Riziko existuje, proto si musíme nově příchozí dobře prověřit. A i proto nové členy nabíráme pomaleji.
Piráti jsou pánský klub. Pánské kluby jsou ostatně všechny strany s výjimkou lidovců. Vnímáte to jako problém, nebo jste jakožto pánský klub spokojení?
Žádné náborové akce cílené přímo na ženy neděláme. Ženy jsou v politice zastoupeny méně. Samozřejmě by bylo lepší, aby jich v politice bylo víc. Ostatně české politice by prospělo, kdyby do ní vstupovalo obecně více lidí. Všechny strany jsou v zásadě personálně tenké a politická angažovanost, chuť vstupovat do stran je v České republice malá. Lidé často řeknou, co se jim nelíbí, ale málokdy se zvednou a jdou s tím něco dělat.
Můžete jako politik s nezájmem o politiku něco dělat?
Je třeba přesvědčovat lidi, že politika není špinavá hra, kde vydrží jen ti s hroší kůží. Že politik může být idealista. Že do politiky vstupují lidé i s jiným cílem než si vydělat.
Sám jste zmínil, že strany jsou personálně tenké. Piráti jsou také tencí. Možná jedni z nejtenčích. Máte málo přes sedm set členů. Lze s takhle tenkou strukturou převzít moc ve státě?
To je otázka, kolik lidí potřebujete, abyste něco řídil.
To by mě právě zajímalo. Dokážete si představit, že v příštích volbách výrazněji uspějete, vstoupíte do vlády, budete nuceni obsazovat aparáty na ministerstvech? Budete mít kde brát?
Za čtyři roky si to představit dokáži. Strana roste. Pracujeme na profesionalizaci našeho aparátu, ať už v samotné straně, nebo v poslaneckém klubu. Myslím si, že v příštím volebním období by Piráti dokázali převzít vládní odpovědnost.
Nepochybuji o pracovitosti Pirátů. Každý den mi od vás chodí několik tiskových zpráv, kde píšete, na čem právě pracujete. Na sociálních sítích pirátští poslanci vysvětlují, proč dělají to a ono. Zdá se, že jste nasadili až ďábelské tempo. Jak dlouho vám vydrží? Nevysílíte se za dva roky?
Problém vyhoření starých kádrů samozřejmě hrozí. Pomalu zjišťujeme, jak na nás práce ve Sněmovně působí, a zabýváme se tím, jak pokračovat dál. Víme, že je třeba vychovávat další politiky a udržovat kontakt s členskou základnou.
Současně je důležité si uvědomit, že neexistence vlády, respektive vládní většiny ve Sněmovně nám trochu pomáhá v prosazování vlastních návrhů. Až vznikne nějaká koalice, tak se prostor pro naše iniciativy zúží. A my se budeme muset věnovat klasické opoziční práci, tedy kritizovat vládní návrhy.
Jak dnes vypadá pirátské zázemí? Dlouho jste se bránili lidem platit za práci pro stranu. To se — předpokládám — změnilo.
Za každým člověkem, kterého platíme, musí být vidět výsledky. Na tom se nic nemění. Stále trvá jistá nedůvěra k náboru nových placených zaměstnanců. Stává se, že nám republikový výbor neschválí vytvoření některých pozic.
Ohledně zázemí: Každý pirátský poslanec má spolu se svými asistenty vlastní agendu, která de facto spočívá ve stínování jednoho ministerstva. V rámci klubu vznikají pracovní týmy, které jsou otevřené i dovnitř strany. Máme lidi, kteří se věnují médiím i samotnému běhu strany, aby nám například odcházely výroční zprávy, nespadl web a servery. Celkově ve stranickém aparátu pracuje kolem třiceti lidí, k nim je třeba připočíst poslanecké asistenty, takže jsme zhruba na sedmdesáti.
Pokoušeli jste se s vedením Sněmovny řešit zaměstnávání asistentů na švarcsystém?
Byli jsme z toho nešťastní, ale zjistili jsme, že ke změně není vůle. Takže jsme si vybrali snadnější problémy, které chceme ve fungování Sněmovny řešit.
Co umí Piráti v rámci vnitřního fungování lépe než ostatní strany?
Umíme vnitrostranická referenda. Už před lety jsme zrušili delegátský systém. V zásadě u nás ve všech hlasování platí jeden člověk — jeden hlas. Nemáme problémy s velrybařením. Navíc naše organizace mají značnou autonomii. A většina našich členů je skutečně aktivních. To nás odlišuje od ostatních stran.
Říkal jste, že se jako Piráti nebojíte převzít vládní zodpovědnost. Ale když si vzpomenu na váš předvolební autobus, tak vidím soubor výhrad napříč českou politickou scénou. Je v České republice nějaká strana, se kterou si dovedete představit spolupráci na té nejvyšší úrovni?
Náš autobus nemířil na strany jako takové. Mířil na konkrétní lidi. Když politik čelí důvodnému podezření z nějaké nekalosti, tak se má stáhnout, očistit se a teprve poté se znovu ucházet o volené funkce. To bohužel v české politice nefunguje. My zkrátka ve vládě, ani v jiných koalicích nebudeme sedět s někým, kdo má problematickou minulost.
Máte zásadní problém s některou ze sněmovních stran, nebo si dokážete představit spolupráci se všemi, jen musejí mít ve svých řadách slušné lidi?
Těžko si představit, že bychom vstupovali do vládní koalice s KSČM. Nemyslím si, že bychom se dokázali vůbec na něčem rozumně dohodnout. Máme problém s SPD, s její ideologií a rétorikou. Ale nelíbí se nám ani ANO jakožto strana jednoho muže, která směřuje k autoritářskému ovládání státu.
Obecně lze říct, že jako Piráti nemáme dobrou zkušenost s dodržováním dohod, které jsme s ANO, SPD i KSČM ve Sněmovně vyjednali. Něco se slíbí, ale v samotném hlasování se pak ukáže, že je všechno jinak.
Dříve než sněmovní volby nás čekají volby senátní a komunální. Dnes Piráti drží pětadvacet ze zhruba dvaašedesáti tisíc možných mandátů v obecních zastupitelstvech a mají jednoho z jednaosmdesáti senátorů. Jaký máte cíl pro nadcházející volby?
Uspět, samozřejmě.
Co to znamená?
Bylo by skvělé, kdyby se nám po volbách podařilo založit senátorský klub, tedy aby do Senátu pronikli alespoň čtyři další Piráti. V komunálních volbách to bude místo od místa různé. Za neúspěch bych považoval, kdyby se nám počet mandátů nepodařil ztrojnásobit.
Zvládnete postavit kandidáty do všech senátních obvodů? A v kolika městech budete na podzim kandidovat?
Výběr kandidátů do Senátu jsme uzavřeli v pondělí. Do senátních voleb jsme nominovali dvanáct osobností a další čtyři podpořili. V ostatních obvodech stále jednáme o možných koalicích. Předpokládám, že do Senátu vyšleme zhruba dvacet kandidátů.
Sestavování kandidátek pro volby do obecních zastupitelstev ještě není ukončeno. Ale rozhodně mohu říct, že budeme kandidovat ve všech krajských městech, ale není zřejmé, zda postavíme kandidátku i ve všech okresních městech.
Co vás zachrání před osudem vašich německých kolegů? Nezmizí Piráti za pár let?
Osud Pirátů v Německu jsme vzali jako varování. Pokládám za důležité udržet komunikaci mezi stranou a naším poslaneckým klubem. Nesmíme se spolu přestat bavit. Nesmíme se lidem z regionů odcizit. A především musíme vytrvale hájit a prosazovat náš program, se kterým nás lidé do Sněmovny zvolili, a neporušovat naše sliby.
JAN GRUBER
