Předtím, než jste byl loni na podzim zvolen poslancem a posléze i místopředsedou Sněmovny, jste si živil jako vývojář softwaru a programátor. Zajímalo by mě, zda jste si s novou funkcí musel také pořídit oblek, nebo jste nějaký našel ve skříni?

Oblek jsem samozřejmě měl a garderobu jsem si doplňoval již před sněmovními volbami. Navíc — když mi zbývá čas, což se v poslední době neděje — rád obrážím plesy a taneční zábavy. Takže oblek nebyl problém. Rozhodně jsem nevytáhl ze skříně sako z tanečních.

Místopředsedou Sněmovny jste zhruba půl roku. Stane se Vám, že si lámete hlavu nad tím, který z poslanců právě míří k řečnickému pultíku?

Nedovolil bych si tvrdit, že všechny kolegy znám. Ve Sněmově zasedá dvě stě lidí. Někteří poslanci hovoří méně, jiní více. Častější řečníky znám. Jména těch, kteří se u řečnického pultíku objevují svátečně, musím často hledat v paměti.

Poslanci tu a tam z jednání odcházejí do kuloárů, Vy jste z pozice předsedajícího nucen setrvat na místě a poslouchat diskusi. Těšíte se na vystoupení některých kolegů, když se hlásí o slovo?

Takhle bych to neřekl. Obvykle se musím soustředit na jiné věci, než je samotný obsah projevu. Musím sledovat, zda padnou nějaké návrhy — například na zamítnutí atp., zda se o slovo hlásí další poslanci. Projevy si nijak neužívám. Zásadní je soustředit se na proceduru a řízení schůze.

Při ustavování Sněmovny jste svedli neúspěšný boj o zasedací pořádek. Vám post místopředsedy dolní komory Parlamentu do lavice přidělil Tomia Okamuru. O čem si spolu povídáte?

S Tomiem Okamurou se občas bavíme o projednávaném tisku. Zda je myšlenka správná, nebo není. Někdy se shodneme, ale většinou ne. S kolegou Okamurou zkrátka máme rozdílné názory.

Diskuse ve Sněmovně je občas dlouhá až úmorná. Premiér v demisi Andrej Babiš dokonce mluví o „žvanírně“. Co Vám z pozice předsedajícího nejvíce vadí na jednacím řádu, o jehož změnách se dnes hovoří? Lze jednací řád upravit tak, aby to chodu Sněmovny prospělo?

Sněmovnu často ochromí dlouhé projevy, které jsou zhusta o ničem, případně zcela mimo materii věci. Tohle bohužel nijak ošetřit, nebo změnit nelze. Je možné si představit, že by jednací řád omezil počet vystoupení a stanovil přesný časový limit pro jednotlivé kluby, ale nemyslím si, že by to sněmovní kultuře výrazněji prospělo. Tu zkrátka nejde vynutit změnami zákona.

Občas mě při sledování schůze napadne, co by si asi řekli voliči, kdyby stejně jako novináři každý den poslouchali projevy, byli svědky různých hádek a útoků. Říkám si, že by se důvěra v Poslaneckou sněmovnu jako instituci propadla do záporných čísel...

Otázkou je, co lidé vnímají jako znevážení instituce. Jestli to, že někdo provede procedurální podraz, nebo to, že se znovu a znovu přetřásá sto let stará historie některých stran. Že se přepjatě reaguje na některé poznámky, nebo že se poslanci dlouze dohadují zcela mimo téma. Osobně za největší problém považuji nedodržování daného slova a využívání všemožných úhybných manévrů a kliček.

A vyznáte se ve všech zákrutách jednacího řádů, nebo stále býváte překvapen, co je všechno možné?

Překvapení se občas urodí, ale základní materii jsme jako Piráti jistě zvládli. Jsme noví, ale učíme se rychle.

Projevil se na vnitřním životě strany její volební úspěch? Po volbách se Pirátům přihlásilo téměř dva tisíce nových zájemců o členství. Ze stavu členské základy je zřejmé, že přibylo jen dvě stě nových Pirátů. Co se stalo se všemi ostatními?

Kraje přistoupily k zájemcům o členství různě. Například u nás v Olomouckém kraji každý měsíc přijímáme kolem pěti lidí. Nárůst členské základy je pozvolný. Od zájmu o vstup do strany k samotnému přijetí je ještě dlouhá cesta. Člověk musí vyplnit přihlášku, přijít na schůzi, představit se a říct ostatním proč chce do strany vstoupit a na čem by rád pracoval.

Může se stát, že se přihlásím k Pirátům, budu duší Pirát a organizace mě nevezme?