V Británii budou na začátku června volby. Podle aktuálních průzkumů mají konzervativci šestnáctiprocentní náskok na Labour Party. Většina britských médií Jeremy Corbyna odepsala. Vidíte nějakou šanci, že by se mu mohlo podařit konzervativce porazit?

Bude to bezesporu těžké. Konzervativci ještě do loňského roku tvrdili, že chtějí setrvat v Evropské unii. Teď ji chtějí opustit. Minulý rok zase tvrdili, že v příštích pěti letech nebudou žádné volby. A najednou, z ničeho nic, navíc v průběhu komunálních voleb, Theresa Mayová vyhlásila nové volby.

Myslím, že její strategie je získat silný mandát pro jednání o vystoupení z EU. Tedy pro ten typ brexitu, který konzervativci plánují, pro tvrdý brexit. Nyní rozhodně nemají žádný mandát pro to, aby vstoupili do jednání s pohrůžkou, že odkráčí bez uzavření společné dohody. Myslím, že Theresa Mayová chce vyjít z voleb s počtem křesel, které jí ho poskytnou. Pokud se nám podaří zvrátit aspoň tohle, bude to velké vítězství.

Je ovšem pravdou, že Labour Party v průzkumech výrazně zaostává. Jsem koneckonců jejím členem. Propad má několik důvodů. Prvním problémem je, že strana je rozdělená — v podstatě mezi neoliberály a socialisty. Rozštěpená strana nikdy nepůsobí dobře. Socialisté jsou ale ve vedení strany a volby jim dávají možnost mluvit přímo k lidem.

Mediální obsah k nám není spravedlivý. Devadesát procent britských medií má nacionalistickou, až xenofobní povahu, nesnáší nás. Ovšem volby nám zajišťují alespoň férové pokrytí v televizním vysílání. Druhým důvodem, proč zaostáváme, je tedy špatný mediální obraz.

Britská sociální demokracie byla vždy založená na spojenectví dělníků z menších měst a vzdělaných městských voličů. V případě brexitu však obě skupiny volily naprosto rozdílně. Velká města jako Londýn, Bristol či Manchester volila pro setrvání, menší města pro odchod. Labour Party se mohla rozhodnout jako Liberální demokraté: dát jasně najevo, že jsme proti brexitu. V té chvíli bychom ale ztratili třetinu našich členů a nikdy bychom se už k nedostali k moci. Liberální demokraté si mohli dovolit být radikálními odpůrci brexitu, protože nebojují o vítězství ve volbách.

Přestože podporuji Jeremyho Corbyna, musím přiznat, že množství lidí podporujících směřování strany doleva je menší, než, řekněme, za Tonyho Blaira. To je skutečný problém, který nás limituje. V této fázi bych si zřejmě netroufl předvídat, že volby vyhrajeme, ale vím, jak se o to pokusit. Musíme kampaň založit na skutečných problémech, které lidi trápí. Musíme pracující třídě nabídnout radikální investice, v řádech miliard. Nejsem si ale jist, zda zvládneme — při současném přístupu médií — voliče odradit od nacionalistického smýšlení a nasměrovat je k sociálnímu programu.

Jeremy Corbyn v rozhovoru s námi hovořil podobně. Doslova řekl, že Labour Party se musí přesvědčivě konfrontovat se sociální nespravedlností a ekonomickou nerovností. Dosavadní průzkumy ale ukazují, že strategie obnovení sociálního konfliktu prozatím nevychází.

Neřekl bych, že naše taktika nefunguje. Problém je, že pokaždé, když zafunguje, přijde řeč opět na brexit. Je to takový dar z nebes pro pravicové autoritářské politiky. Média nás atakují přízvisky jako „sabotéři“. Mimochodem takové pojmenování používal Lenin. „Rozdrťte sabotéry,“ říkával. Zavedené strany jsou tak obviňovány z jakési přílišné radikality, jako by byli revolucionáři. Pokud máme vyhrát, tak musí nastat nějaký zásadní zlom, to je zřejmé. Nepovede se nám to postupnou cestou.

Pokaždé, když se Corbyn snaží obrátit pozornost k tématům, jako je zdravotnictví nebo bydlení, dostáváme Konzervativce do úzkých. Nechci to zveličovat, ale právě díky úspěšné kritice Labour Party vůči zpátečnické sociální politice konzervativců, si Theresa Mayová uvědomila, že v současném parlamentu jí tvrdý brexit neprojde.

Přestože jsme v parlamentu opozicí, prosadili jsme změnu třiceti legislativních opatření navrhovaných konzervativci. Za nejpodstatnější považuji návrh daňové reformy pro osoby samostatně výdělečně činné, který by ohrozil zhruba dva miliony lidí. Během dvou týdnů se nám podařilo návrh zvrátit. Nemůžu ale s jistotou říct, že naše strategie funguje, nebudu to vědět ani 8. června. Jak bude Británie vypadat po brexitu, zjistíme také až ta situace nastane.

Předpokládáte tedy, že se předvolební kampaň bude nadále točit kolem brexitu?

Doufám, že to změníme. Nemůžeme ale říct: jste posedlí brexitem, pojďme se bavit o nemocnicích. Můžeme ovšem říkat: jste posedlí brexitem, ale nic konkrétního to neznamená, dokud se nerozhodneme, v jaké zemi chceme žít. To je podle mého silné sdělení.

Theresa Mayová je navíc špatná řečnice. Odmítá se s Corbynem utkat v debatě, není zvyklá dělat přímé kampaně. Půl milionů členů Labour Party, kteří Corbyna znovu zvolili, nejsou blázni. Uvědomují si, že Corbyn má jistý šarm. Ten možná nefungoval úplně dobře proti Cameronovi, ale funguje proti Mayové. Ona se neobjevuje na ulicích, nemluví s lidmi.

↗

Doufám, že Labour Party najde odvahu udělat něco velkého. Foto Lukáš Senft, DR

Mluvil jste o mediálním pokrytí, které Corbyna bezpochyby sráží dolů. Nelichotivě o něm informují i levicová média jako nedávno znovu týdeník New Statesman, který ho odsoudil do propadliště dějin. Řekněme si ale upřímně, list Guardian, pro který píšete, také není zcela férový.

New Statesman je strážcem neoliberálních sil v Labour Party. A upřímně, vedení Guardianu se pohybuje někde mezi blairismem a liberalismem. Takže v Británii není jediné médium, krom menších bulvárních plátků, které by podporovalo současnou Labour Party.

Přesto je to výzva, která s sebou nese příležitost: nemusíme být opatrní, a také nebudeme. Doufám, že strana najde odvahu udělat něco velkého, že přednese radikální návrh v oblasti daní a státních výdajů. Že zkrátka znovu přinese na stůl otázku přerozdělování.

Galerie (4)