Pane generální inspektore, váš úřad sídlí v Opavě a vy tedy musíte pravidelně přejíždět tam a zpátky přes celou republiku. Zajímalo by mě, co vidíte, když se díváte z okénka auta nebo vlaku. Vidíte kolem sebe často porušování zákoníku práce nebo ustanovení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci?

Čas od času něco vidím. Čas od času se něco zajímavého dočtu. Noviny leckdy píší o událostech, které mě zaujmou. Ale jako časté bych to neoznačil.

Když se kolem sebe rozhlédnu já, vidím porušování pracovní doby. Novináři občas dlouho do noci čekají na důležitou tiskovou konferenci. Moji přátelé na různých úřadech také pracují dlouho do večera. Mají práce nad hlavu a za osm hodin ji zkrátka nejsou schopni zvládnout. Dodržuje se v České republice osmihodinová pracovní doba?

Zákoník práce neříká, že nemůžete během jednoho dne pracovat víc než osm hodin. Můžete. Pracovní doba je stanovená na čtyřicet hodin týdně. Řada zaměstnavatelů používá pružnou pracovní dobu. Vy mi ale naznačujete, že zaměstnavatelé nevedou správě výkazy pracovní doby. Hovoříte o nesouladu mezi tím, jak dlouho zaměstnanec pracoval a za co je zaplacen. Ano, s tím se setkáváme. Pokud se nám takovou skutečnost podaří prokázat, tak proti tomu vystoupíme. A ne pouhým pokáráním, ale sankcí.

Setkáváme se s tím v oblasti nákladní dopravy nebo v obchodních řetězcích. Někteří zaměstnanci si stěžovali, že je zaměstnavatel nutí být v práci dále, než oficiálně vykazuje. Všeobecně je známa problematická situace ve zdravotnictví. Prověřování jednotlivých případů je pro nás složitější tehdy, když zaměstnanci a zaměstnavatelé jednají v jakési spolupráci. Když zaměstnanec proti tlaku zaměstnavatele vystupuje, můžeme mnohem lépe zasáhnout. S jistou nadsázkou lze říct, že právní stát je výborná věc, ale má své hranice. Když o někom řeknete, že porušuje právní předpisy, tak mu to také musíte dokázat takovým způsobem, který obstojí ve správním soudnictví.

Znamená to, že by vašemu úřadu pomohlo, kdyby lidé, když se jim děje nějaká nepravost, podali oznámení?

Jednoznačně. Lidé musejí mít odvahu ty věci popsat. My samozřejmě máme pochopení pro jejich obavy. Velmi striktně před kontrolovanými osobami udržujeme anonymitu těch, kteří podali podnět. Čas od času ale logika věci vede k tomu, že ač máte maximální snahu nic neprozradit, tak si to zaměstnavatel domyslí. Vyspekulovaný příklad: Zkontrolujeme vám proplacené cestovní náhrady a vezmeme si namátkově lidi od písmena H. A obratem se ozve: To jste měli říct hned, že vás poslala paní Holíková.

Nicméně s jistým uspokojením musím říct, že až na několik jednotlivostí je náš úřad schopen anonymitu podnětů zajistit. Nejde však jen o onu anonymitu. V některých případech potřebujeme přímo vyjádření zaměstnanců. Stávající zaměstnanec to obvykle neudělá. Důvody si nemusíme vysvětlovat. Čas od času nám vyjádření poskytne bývalý zaměstnanec. Ale bez informací přímo z pracoviště některé věci zůstávají skryty, nebo je obtížné se k nim dostat. Proto považujeme za velice důležité, aby na pracovištích fungovaly odborové organizace, které místní poměry dobře znají.

Dodržují se v České republice pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci?

Na takhle obecný dotaz umím odpovědět ano i ne. Kdyby se dodržovala, tak bychom neevidovali kolem čtyřiceti tisíc pracovních úrazů ročně s pracovní neschopností delší než tři dny. Na druhé straně mohu říct, že pracovní úrazovost v České republice má dlouhodobě klesající tendenci, včetně smrtelných úrazů. V době, kdy jsem do úřadu nastoupil, jsme se pohybovali kolem dvou set smrtelných pracovních úrazů ročně, dnes jsme na stovce. To ale není jen naše zásluha. Zlepšují se technologie na pracovišti a organizace práce. Ale stále je tady sto smrtelných úrazů. Týdně nepřijdou dva až tři lidé z práce domů, protože jsou mrtví.

Dělají chyby zaměstnanci nebo je pochybení obvykle na straně zaměstnavatele?