Při výkonu povolání se v roce 2016 zranilo čtyřiačtyřicet tisíc lidí, z toho třináct set vážně a sto čtyři smrtelně. Podle Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) se u nás podmínky bezpečnosti práce zhoršují. Může za to i neproplácení prvních tří dnů nemocenské. Česká republika navíc v Evropě patří kvůli přesčasům a nedodržování přestávek v práci mezi země s největším fondem pracovní doby. I to zvyšuje riziko pracovního úrazu.

Smrtelné úrazy se nejčastěji stávají řidičům nebo stavebním dělníkům, rizikový je i zpracovatelský průmysl. „Pouze pár profesí jako třeba hasiči má ve své smlouvě slib, že případně položí život. Ideální stav je, že při výkonu práce nepřijde o život nikdo,“ vyjádřil se pro Deník Referendum předseda ČMKOS Josef Středula. „Navíc v České republice, když člověk zemře, pozůstalí si za to nekoupí ani automobil. Omlouvám se za ten příměr, ale člověk u nás nemá ani hodnotu auta,“ dodává.

Počet pracovních úrazů sice dlouhodobě klesá. Odbory přesto požadují navrácení pravomoci pozastavit práci v případě vážného ohrožení zaměstnanců, která byla ze zákoníku práce vyňata Ústavním soudem v roce 2008 na žádost pravicových zákonodárců. Znovu by se mohla objevit v novele zákoníku práce, kterou na aktuální schůzi projednává Sněmovna.

Státní úřad inspekce práce vloni provedl 2402 kontrol, při nichž přišel na 8 700 nejrůznějších problémů. Podle Josefa Středuly se bezpečnostní podmínky v práci zhoršují i kvůli nevýhodnosti nemocenské. „Funguje u nás karenční doba, v některých firmách lidé dostávají bonusy za odchození plné pracovní doby, které mnohdy tvoří pět nebo deset procent příjmu. Nemocenská je extrémně nízká, pod hranicí příjmové chudoby. Pokud je člověk vážně nemocen, může být exekutor první návštěva, která ho po nemoci navštíví,“ vysvětluje.

Na seznam nemocí z povolání by se nově mohly dostat i bolesti zad, na odškodnění by tak získali nárok i pracovníci zvedající těžké věci. S pracovní neschopností kvůli bolesti zad mají každý rok zkušenosti desítky tisíc lidí. Odškodné by se však dotklo pouze desítek z nich, například zedníků nebo skladníků. Podle Ondřeje Palána z oddělení bezpečnosti práce na ministerstvu práce mají během života problém s páteří až čtyři pětiny lidí, riziková jsou zvláště sedavá zaměstnání.

Vyšší minimální mzda nemůže snižovat rentu

Roste i počet lidí, kteří se obracejí na ombudsmanku Annu Šabatovou kvůli klesající výši renty pro lidi s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. To by mohla částečně vyřešit novela zákoníku práce, kterou se bude zabývat Sněmovna. 

Rentu, tedy náhradu za ztrátu výdělku, zavedla novela zákoníku práce v roce 2006 a její výše se počítá jako rozdíl mezi výší výdělku před úrazem a výší výdělku po úrazu. Jelikož se mnoho lidí po úrazu ocitá na Úřadu práce, počítá se často renta jako rozdíl mezi původním platem a minimální mzdou. A při zvyšování minimální mzdy tak renta klesá.

V České republice vyplácí rentu ze zákona dvě pojišťovny, Česká pojišťovna a Kooperativa. Kooperativa vypočítá poběratelům výši renty v okamžiku, kdy přijdou na Úřad práce, a už její výši nemění. Česká pojišťovna v okamžiku zvýšení minimální mzdy začne lidem vyplácet rentu nižší.

„Takový postup je extrémně nespravedlivý. S Českou pojišťovnou jsem zkoušela jednat, ale neustoupili, mají svoji pravdu v tom, že tento problém zákon neupravuje. Novela zákoníku práce by měla problém dvojího postupu pojišťoven vyřešit. Celkový problém ‚užírání renty‘ však neřeší,“ komentovala pro Deník Referendum Šabatová.