Ombudsmanka Anna Šabatová nesouhlasí s praxí, kdy lidé se zdravotním postižením dostávají ve srovnání se zdravými kolegy nižší odměnu za stejnou práci. Rozhodla se proto podat návrh Ústavnímu soudu na zrušení části nařízení vlády o minimální mzdě, která k nerovnosti přispívá. Současně apeluje na oblastní inspektoráty práce, aby při svých kontrolách věnovaly pozornost i tomu, jak zaměstnavatelé odměňují práci invalidních zaměstnanců, zda dodržují zákoník práce.

„Pokud dva lidé dělají stejnou práci, není možné, aby jeden z nich dostával nižní odměnu jen proto, že je zdravotně postižený a pobírá invalidní důchod. Takové rozlišování je porušením zákoníku práce i antidiskriminačního zákona. Zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost poskytnout zaměstnancům stejnou mzdu za práci stejné hodnoty,“ vysvětluje úřad Veřejného ochránce práv.

Antidiskriminační zákon totiž zakazuje nerovné zacházení se zaměstnanci z důvodu zdravotního postižení. Tento zákaz se vztahuje i na odměňování, a to na všechny složky mzdy. V této souvislosti považuje veřejná ochránkyně za závažné, že nerovnost v odměňování zakládá sama vláda svým nařízením, které stanovuje nižší minimální mzdu plošně pro zaměstnance pobírající invalidní důchod.

Šabatová v úterý na tiskové konferenci zdůraznila, že na diskriminační charakter ustanovení nařízení upozornila ministerstvo práce a sociálních věcí, bez úspěchu se snažila prosadit rovné mzdy připomínkami k novele nařízení a rovněž neúspěšně se obracela na předsedu vlády. Rozhodla se proto využít svého zvláštního oprávnění obrátit se na Ústavní soud s návrhem na zrušení tohoto ustanovení.

„Ustanovení o nižší minimální mzdě považuji za protiústavní v takové míře, že zasahuje do lidské důstojnosti osob se zdravotním postižením, protože naznačuje, že jsou zaměstnanci ‚nižší kategorie‘,“ vysvětluje Šabatová, proč se rozhodla bránit lidi se zdravotním postižením.

Podle ministerstva práce má diskriminační nařízení stabilizovat a zlepšit postavení invalidních zaměstnanců na trhu práce a případně bránit jejich propouštění. Takový argument však ochránkyně považuje za nepodložený. Nařízení je podle ní v rozporu se zákoníkem práce, antidiskriminačním zákonem, Listinou základních práv a svobod a pravděpodobně také s mezinárodními závazky České republiky a právem Evropské unie ve vztahu k osobám se zdravotním postižením.

Ministerstvo práce a sociálních věcí prý označuje tento stav za ochranné opatření ke zvýšení zaměstnávání osob se zdravotním postižením, ale už jen fakt, že mezi nimi rozlišuje podle toho, jestli se účastnily důchodového pojištění nebo ne, usvědčuje podle úřadu Veřejného ochránce práv ministerstvo, že nejde o poskytnutí výhody, nýbrž naopak o znevýhodnění. Podle ochránkyně je zcela zřejmé, že nařízení vlády zneužívá invalidní důchody k dorovnání nižší minimální mzdy, což je v přímém rozporu s účelem této dávky.

„Invalidní důchod kompenzuje pojištěncům pokles pracovní schopnosti z důvodu zdravotního postižení. Nahrazuje tedy příjem, o který zdravotně postižený přišel v důsledku hendikepu, a částečně kompenzuje ztížené uplatnění na trhu práce. Neslouží však, a sloužit nemá, k dorovnání mzdy za odvedenou práci, respektive k dorovnání sazeb minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy,“ uvedl úřad.

Tuto nespravedlnost v odměňování ilustrují podněty a stížnosti, s nimiž se ochránkyně opakovaně setkává. Typicky jde o zaměstnance bezpečnostních agentur nebo administrativní pracovníky, kteří namítají, že jejich pracovní náplň, rozsah a rozvržení pracovní doby i rozsah vykonávané práce jsou stejné jako u jejich zdravých kolegů, přesto dostávají nižší mzdu.