Od roku 2012, kdy veřejný ochránce práv upozornil vládu na nepříznivý stav soudnictví, se situace příliš nezlepšila. Ve čtvrtek to uvedl úřad veřejného ochránce práv s tím, že stát není schopen s jistotou garantovat právo na rozhodnutí bez zbytečných průtahů, které je jedním z aspektů práva na spravedlivý proces.

Na úřad veřejného ochránce práv se každoročně obrací téměř 250 lidí se stížnostmi zejména na průtahy v soudních řízeních nebo na nevhodné chování soudních osob.

„Toto číslo se může zdát malé v porovnání s tisíci soudních řízení, ale je třeba si uvědomit, že stížnosti k veřejnému ochránci práv představují vždy pouhý zlomek ilustrující obecný problém, s nímž se potýkají lidé v celé republice,“ upozorňuje ombudsmanka Anna Šabatová.

Příčiny průtahů

Z pohledu ochránce stojí za průtahy nejčastěji čtyři důvody — obstrukční jednání účastníků řízení, nesprávná procesní strategie soudce, prodlevy způsobené zapůjčováním spisů mezi soudy a konečně průtahy způsobené personálními problémy a přetížeností soudu.

„Organizovat soudnictví a řešit přetíženost soudů je věcí státu. Nedostatky proto nemohou jít k tíži občanů, kteří právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době,“ vysvětluje zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, kterého ochránkyně touto agendou pověřila.

Ostatní příčiny průtahů podle něj musí odstraňovat samy soudy. Obstrukčnímu jednání je možné bránit například i ukládáním pořádkové pokuty, k průtahům při zapůjčování spisů zase nemusí docházet, pokud by soud pořídil kopie nezbytné části spisu apod.

Předseda a místopředseda soudu musí průběžně dohlížet na to, aby v řízeních nedocházelo k průtahům a dohlížet na úroveň soudních jednání. V rámci dohledových oprávnění mohou také provádět prověrky soudních spisů.

Fatální dopady na život dětí

Veřejná ochránkyně práv i její zástupce mimo jiné upozorňují, že zvlášť závažné dopady mají průtahy v řízeních, v nichž se rozhoduje o osudech nezletilých dětí. Čas v nich hraje zásadní roli a pozdní rozhodnutí může mít závažné a nevratné důsledky pro další život dítěte i příbuzných.

„Ilustrovat to lze na případu, ve kterém soud o svěření do péče rozhodoval téměř tři roky. Nakonec dítě svěřil rodině, v níž do té doby žilo v předpěstounské péči, s odůvodněním, že si na ně za dobu soudního řízení zvyklo,“ uvedl tiskový odbor veřejného ochránce práv.

„Jsem přesvědčena, že předsedové soudů musí mít na zřeteli zvýšený zájem na rychlosti soudního rozhodování ve věcech péče o nezletilé a apelovat na soudce, aby se nedopouštěli procesních chyb, které prodlouží soudní řízení,“ konstatuje veřejná ochránkyně práv.

Opakovaně se prý totiž setkává s případy, kdy soud několik měsíců a dokonce i let řeší pouze otázku místní příslušnosti. Předseda soudu by měl aktivně sledovat dlouhotrvající řízení, provádět pravidelnou kontrolu spisů a reagovat na případnou dlouhodobou pracovní neschopnost soudce změnou rozvrhu práce.

Průtahy někdy způsobují také znalci

V řadě případů jsou průtahy v soudních řízeních způsobeny znalci, kteří nedodrží lhůty pro vyhotovení znaleckého posudku. Soud by měl se znalcem předem projednat, jestli je schopen v zamýšlené lhůtě posudek vypracovat a oslovit případně jiného znalce. To se však neděje.

„V řadě případů stále postrádám aktivní přístup soudů ke znalci. Zpracování znaleckých posudků je totiž téměř vždy spojeno se zasláním spisu znalci. Po dobu, kdy má znalec spis u sebe, nemůže soud pokračovat v řízení. Soudci by si tedy měli ověřovat, jestli je znalec schopen posudek zpracovat ve lhůtě a vymáhat ho,“ uvedla Šabatová.

Podle svých slov se setkává také s případy, kdy soud lhůtu pro vypracování posudku opakovaně prodlužuje a jeho dodání pouze urguje, což je nepřijatelné. V jednom z šetřených případů obdržel soud znalecký posudek až po dvou letech. Teprve po upozornění ochránce se soud začal zabývat otázkou správního deliktu znalce.

Průtahy na straně znalců se považují za průtahy v soudním řízení. V konečném důsledku za ně tedy odpovídá stát, který nezajistil, že se účastníci řízení nedočkali vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Obrana proti průtahům

Pokud se někdo domnívá, že v soudním řízení dochází k průtahům, má podle úřadu veřejného ochránce práv dvě možnosti řešení: stížnost předsedovi soudu na průtahy nebo návrh na určení lhůty k provedení konkrétního procesního úkonu.

Na vyřízení stížnosti na průtahy v řízení má předseda soudu měsíc od doručení a měl by stěžovateli sdělit, jestli jeho stížnost považuje za důvodnou, částečně důvodnou nebo nedůvodnou.

Pokud je alespoň částečně důvodná, musí předseda přijmout opatření k nápravě. Protože jsou průtahy v soudním řízení nesprávným úředním postupem, je možné za ně žádat po státu prostřednictvím ministerstva spravedlnosti odškodnění.

Z návrhu na určení lhůty musí být přitom zřejmé, v čem podle navrhovatele spočívají průtahy, a rovněž musí být uvedeno, jaký konkrétní úkon má být proveden.

Soud pak může buď do třiceti dnů provést všechny procesní úkony, v nichž podle navrhovatele dochází k prodlení, nebo návrh postoupí nadřízenému soudu.