Všenáprava před koncem světa aneb Komenský
Alena ZemančíkováSoučasná opaření proti rozvoji epidemie covidu-19 mají nesporný vliv na vzdělávání dětí. Budou ale dopady lockdownu skutečně bezprecedentní a masivní? Nepoukáže nutnost distanční výuky spíše na systémové problémy českého školství?
V souvislosti s Komenského výročím (zemřel 16. listopadu 1670) člověku nejdou z hlavy dvě témata: exil a škola. Kvůli uzavření škol a nutnosti, aby se děti učily doma, vznikla řada situací, které jsme v už pětasedmdesát let trvajícím mírovém životě naší společnosti nemuseli řešit. A to je velké štěstí. Přerušené a ztížené vzdělávání ale mají (a měly) i v té naší mírové době všechny děti exulantů. I těch, kteří očekávají nástup zimy na místech, která jsou k dlouhodobému pobytu špatně uzpůsobená.
A škola a vzdělání s tím vlastně souvisejí: jak se vlastně ty děti, přežívající na ostrovech, vzdělávají, jak vypadá jejich škola? V této perspektivě působí úvahy Petra Bartoně, ekonoma investiční skupiny, kterou ani nechci jmenovat, o tom, že týdny, po které nemůžou děti z epidemiologických důvodů do školy, se nenávratně podepíší na jejich životech a negativně ovlivní jejich budoucí výdělky, v lepším případě trapně, spíš ale arogantně. Mluví o špatné připravenosti ke studiu na zahraničních vysokých školách — ale to se týká žáků, kteří jsou už tak duševně vyspělí, že se dokáží vzdělávat sami. Starost bychom si měli dělat o jiné děti.
Malých dětí je mi líto, protože chodit do školy na prvním stupni základky je prima. Ale na druhou stranu — skoro každý si pamatujeme, jak jsme byli někdy dlouho nemocní (či měli úraz) a nemohli do školy, jak nám to chybělo. Ale že by nás to nadosmrti poznamenalo? Pedagog Ondřej Šteffl někde píše, že některé věci žáci doženou, některé ne, a ty, které budou potřebovat, se doučí vlastním úsilím. Případně úsilím a tlakem učitele, který na mezery na vyšším stupni přijde a bude trvat na jejich zaplnění.