Pohádka o štíhlém státu

Filip Outrata

Vize štíhlého, efektivního státu je lákavá, ale zakrývá složitější skutečnost. Tak jako lidské tělo, i stát bez dostatečné výživy a pohybové aktivity bude spíše neduživý než zdravý.

Řeči o štíhlém státu často zakrývají realitu státu podvyživeného, jehož základní funkce pak musí přebírat soukromý sektor, aniž by to bylo pro občany výhodné. Foto Facebook Petr Fiala

Vláda pětikoalice nastoupila s vizí zešťíhlování, osekávání údajně přebujelého státu. Programové prohlášení vlády pětikoalice je v tomto ohledu ještě poměrně střídmé, dočteme se v něm pouze, že „státní správa musí být moderní, štíhlá a pružná“. Fráze, která evokuje velmi lákavou představu krásné, mladé, atraktivní bytosti. Kdo by nechtěl takovou státní správu? O štíhlém a efektivním státu ale mluví například i Danuše Nerudová.

To, že je zeštíhlování státu prioritou vlády vedené ODS, se dalo očekávat. Pro stranu Petra Fialy je to dlouhodobě jeden ze základních bodů, o kterém se zkrátka nepochybuje. Koalice SPOLU na jaře 2021 v kampani „pro chytrý stát“ vyhlašovala, že „Současná státní správa trpí obezitou a dieta je naprosto nezbytná. Řešením má být méně byrokracie a povinností pro občana, kterému se stát nemá plést do života více, než je nezbytně nutné.“

Program koalice SPOLU nabízel vizi státu, který bude „menší, ale spravedlivější“. Podprahově se tu vnucuje představa, že „velký“ stát znamená nespravedlivý, stejně jako zkorumpovaný: „menší stát = méně korupce“.

V témže programu se slibuje snížení počtu úředníků o celých třináct procent, což zní působivě, ale není to podloženo ničím konkrétním. Je to efektní, ale vyprázdněná rétorika, stejně jako pozoruhodný, až obrazoborecky znějící slib, že každá nová povinnost bude znamenat zrušení dvou stávajících...

Ale nejde jen o ODS a její dva partnery ze SPOLU. V programu dnešní druhé nejsilnější vládní strany STAN z roku 2017 je štíhlý stát hlavním strategickým cílem, znamená to ovšem stát omezený ve své působnosti pouze na sféry obrany, zahraniční politiky, vnitřní bezpečnosti a justice. „Štíhlý stát“ tedy například nemá mít žádné pravomoci v sociální oblasti, ta má být výhradně svěřena samosprávě, protože stát údajně „není s to dohlédnout“ například na přiznávání sociálních dávek.

Společná programová dohoda STAN a Pirátů z prosince 2020 pak chce „stát, který bude štíhlý a přívětivý k občanům“. Představa státu, který se stahuje ze sociální oblasti, je okrášlena slovy o modernizaci a efektivitě, férovosti, vzdělávání, inovacích, šetrnosti ke krajině a dalších důležitých a prospěšných věcech. Podstata věci ale zůstává stejná: stát má některé funkce, zejména v sociální oblasti, pouštět z rukou.

Řečeno prostě a srozumitelně, například s vicepremiérem a ministrem sociálních věcí Marianem Jurečkou, plán je mít takový stát, který má menší — nebo rozhodně ne větší — příjmy z daní a zároveň méně zaměstnanců. Zeštíhlení znamená propouštění úředníků, racionalizaci čili rušení agend — jako vhodný neoblíbený příklad se ovšem uvedou pouze ty spojené s elektronickou evidencí tržeb, nebo úpravy dotací.

Takto zredukovaný stát bude muset být skutečně mnohem chytřejší a efektivnější, aby vzniklé ztráty dokázal nahradit a zůstal funkční. Je vůbec realistické si něco takového představovat? Možná ale o realističnost vlastně ani tolik nejde.

„Štíhlý stát“ je především sexy představa, hezky znějící marketingové heslo, které dovedně využívá zažitou — zvláště dnes v České republice — a přitom do velké míry iracionální averzi ke státu a ke všemu se státem spojenému a dovede ji dobře politicky prodat. Štíhlý a chytrý jsou vlastně synonyma. Jejich opakem je stát obézní, pomalý a hloupý, byrokratický, který jen omezuje svobodu a nic za to občanům nedává.

Když se zamyslíme nad štíhlostí lidských těl, k čemuž využívané přirovnání podvědomě či zcela vědomě odkazuje, dojdeme ovšem k jinému závěru, než je ten, že být štíhlý je vždy a za všech okolností výhra. Nadváha je jistě zdravotní problém a obezita problém velmi závažný.

Ale na druhé straně neplatí, že kdo je štíhlý, je nutně zdravý, a kdo má nadváhu, je nemocný. Podvyživená anorektička, oběť kultu štíhlosti, je na tom stejně špatně jako člověk morbidně obézní.

Důležité je, aby tělo bylo funkční, a každé tělo, každý člověk má své vlastní, jedinečné ustrojení, a tedy také svou vlastní „ideální BMI“. Mít dostatečný přísun živin je stejně důležité jako mít dostatečný pohyb. Ke zdraví se jen těžko někdo dopracuje tím, že prostě přestane jíst. Přísná dieta je v některých situacích nezbytná; dostatečná a vyvážená strava je nezbytná stále.

O státním organismu to možná platí až překvapivě stejně jako o člověku. Výživou státu jsou daňové příjmy. Ty musejí být dostatečné a také rozmanité. Pokud jsou příliš malé nebo jednostranné a nevyvážené, organismus trpí. Pohybovou aktivitou státu jsou služby, které poskytuje. Podobně jako u pohybu lidského těla, mají být co nejvšestrannější.

Když se z některých sfér — pohybových aktivit — zcela stáhne nebo je dlouhodobě zanedbává, může stát ztrácet sílu a pružnost. To, co už sám nesvede, musí dělat pouze za pomoci jiných — outsourcovat některé své činnosti, předávat do jiných, soukromých rukou.

V sociální oblasti, zdravotnictví, a kdo ví kde ještě. O to zřejmě v krásné pohádce o štíhlém, pružném, chytrém a moderním státu jde také.

advertisment