Danuše Nerudová prošlapala kus cesty všem ženám, které to zkusí po ní
Zuzana VlasatáDanuše Nerudová si ve své prezidentské kampani schovala to nejlepší na konec: způsob, jakým nezištně, bez okolků a jakéhokoli taktizování podpořila Pavla, zatímco Babiše označila za „zlo“, je v české politice vzácným příkladem idealismu.
„Že jsem skončila třetí, vůbec nevadí, protože se začal psát příběh o tom, že má smysl se snažit.“ Takto promluvila Danuše Nerudová ke svému týmu, když byly sečteny volební hlasy po prvním kole prezidentské volby a ukázalo se, že nepostupuje do druhého. Škarohlídi by mohli říci, že je to jen parafráze na olympijské pořekadlo, podle nějž není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Tak to ale úplně není.
Danuše Nerudová byla v historii přímé prezidentské volby první ženou, u níž jsme kolektivně aspoň na chvíli uvěřili, že to může dokázat a probojovat se do druhého kola. Anebo až na Hrad.
Třetí místo, které obsadila s 13,92 procenty — což bylo nakonec méně, než asi mnozí předpokládali — mohla uzavřít s tím, že je to nejvíc, čeho ženy v její roli u nás dosud dosáhly, a říct, že si počká, s jakými politickými návrhy za ní oba kandidující muži přijdou. Vést prezidentskou volební kampaň musí být nesmírně vyčerpávající… Mohla být unavená, rozmrzelá, cítit křivdu.