Schválení manželství pro všechny je opět v nedohlednu
Vojtěch PetrůRovná manželství se stala důležitým tématem předvolební sněmovní kampaně v roce 2021 a veřejnost je už dlouho jednoznačně podporuje. Přesto si na jejich schválení zřejmě počkáme minimálně do dalšího volebního období.
V České republice dosud mohou stejnopohlavní páry uzavírat pouze takzvaná registrovaná partnerství, jež jsou v řadě praktických a symbolických ohledů znevýhodněná oproti standardním manželstvím.
Nyní ve sněmovně leží dva legislativní návrhy, které se protichůdným způsobem stavějí k otázce manželství stejnopohlavních párů. Jeden z nich, který předložila skupina poslanců z ANO, ODS, STAN, TOP 09 a Pirátů v čele s Josefem Bernardem (za STAN), by umožnil do manželství vstupovat také párům stejného pohlaví. To v současnosti umožňuje pětatřicet států světa, mezi nimi velká většina zemí západní Evropy a nejnověji Slovinsko jako první postkomunistická země.
Druhý návrh, který předložili poslanci ANO, ODS, KDU-ČSL, SPD nebo TOP 09 v čele s předsedou lidoveckého poslaneckého klubu Markem Výborným, jde přímo proti prvnímu, a naopak obsahuje zakotvení definice manželství jako výlučného svazku muže a ženy v ústavě. Podobnou právní úpravu přijalo Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Srbsko, Bulharsko, Maďarsko nebo Slovensko.
Mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím existuje v Česku řada praktických i formálních rozdílů. Homosexuální páry mohou registrované partnerství uzavřít pouze na čtrnácti místech po celé České republice.
Registrovaným partnerům nevzniká společné jmění a nemají nárok na vdovecký důchod. Nemají také ze zákona nárok na dva dny pracovního volna na svatbu. Změna příjmení není součástí procesu registrace a je třeba o ni zažádat dodatečně.
Stejnopohlavní pár si dnes mohou přisvojit dítě pouze jako jednotlivci, zatímco druhý z páru k němu nemá žádný právní vztah. Podrobně nerovnosti mezi oběma instituty shrnuje iniciativa Jsme fér.
Oba návrhy se na půdě sněmovny projednávaly už v předchozím volebním období. Ačkoliv byly předloženy v létě 2018, hlasovalo se o nich až v dubnu 2021 na mimořádné sněmovní schůzi. Poslanci a poslankyně alibisticky (někteří skutečně hlasovali pro oba zaráz) poslali oba protichůdné návrhy — na zavedení manželství pro všechny i na jeho ústavní zákaz — do druhého čtení. Na třetí čtení však už do říjnových voleb nedošlo.
Nesplněné vládní sliby
Nyní hrozí, že se historie bude opakovat jako fraška. Poslanci se totiž nemají k projednávání ani jednoho z návrhů a oba tak leží od léta v dolní komoře netknuté. To ale zdaleka neplatí jenom o zákoně o manželství pro všechny: koalici se ve sněmovně věčně zablokované obstrukcemi populistické opozice nedaří prohlasovat ani další velké programové sliby a mnohdy bývá problém vůbec schválit program sněmovny.
„Současná vláda vytváří aliance se státy, jejichž hlavní představitelé si z hanobení ženských práv a práv LGBTQ+ lidí udělali volební kampaň...“
Tady bych se paní politoložky Svatoňové z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a z kodaňské univerzity rád zeptal třeba na ty transgender sportovkyně nebo na tzv. náhradní mateřství:
Když například biologický muž, který se cítí být ženou (nebo se navenek jen za ženu prohlašuje), ale má samozřejmě z hlediska reálně dosažitelného sportovního výkonu úplně jiné předpoklady než tyto biologické ženy, když tedy tato trans žena bude soutěžit v ženské kategorii a logicky bude nad těmi biologickými ženami vítězit, půjde v tomto případě o boj za ženská práva, nebo o hanobení ženských práv?
Nebo když si muž pro „svoje“ dítě udělá z ženy pouze „nosnici“ (potřebuje si totiž jenom koupit vajíčko a na devět měsíců pronajmout dělohu, aby mu „služebnice“ z nějaké chudé země „jeho vlastní“ dítě levně odnosila), jde v takovém případě o boj za ženská práva, nebo o hanobení ženských práv?
Co myslíte, paní politoložko Svatoňová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy?