„Na dětství nemám jedinou šťastnou vzpomínku.“ Touto větou začíná autobiografický román Skoncovat s Eddym B. z roku 2014, který tehdy ještě zcela neznámého Édouarda Louise proslavil. Pamatuji si, jak jsem byl o čtyři roky později, když knížka vyšla v českém překladu, tímto dílem zcela okouzlen. Už jenom pro knižní obálku, na které se skvěl portrét mladého blonďáka — autora samého. Četl jsem a věděl, že čtu něco výjimečného. Něco, co nevychází každý den, natož u nás.

Když nakladatelství Paseka vydalo v následujících letech v geniálních překladech Sáry Vybíralové další Louisovy romány, moje nadšení nepolevilo. Právě tohle jsem si dlouhé roky přál číst: životní příběh mladého muže, který nám v každém novém díle odkrývá svoji bolestivou zkušenost, nic nezamlčuje a ukazuje realitu takovou, jaká je.

Édouard Louis dnes už patří mezi vlivné osobnosti francouzské literatury. Jeho věhlas dávno překonal hranice země a o jeho dílo je mezi českými čtenáři velký zájem. O tom ostatně svědčí nedávná autogramiáda v pražském Francouzském institutu, která vzbudila nevídaný ohlas. Měl jsem možnost se s Édouardem Louisem krátce pozdravit, nechat si podepsat jeho knížky a vyfotit se s ním. Byl to pro mě splněný sen.

Louisovy romány nejsou jen autobiografické. Jsou také obrovskou obžalobou francouzské společnosti a politiky. Neskrývají politickou angažovanost a politické názory, jimiž se autor hlásí ke krajní levici.