Cílem Práva a spravedlnost je ovládnout Státní radu pro rozhlasové a televizní vysílání a provést nové regionální a komunální volby. Alespoň to říká Sławomir Sierakowski — známý polský sociolog a politický komentátor a hlava liberálně levicového sdružení Krytyka Polityczna.

Kromě toho předseda PiS Jarosław Kaczyński potřebuje nástroj, aby udržel loajalitu prezidenta Andrzeje Dudy (tomu podle Sierakowského za porušování Ústavy hrozí Státní tribunál) a aby hned na začátku volebního období zlikvidoval protestní formaci Kukiz ’15.

Ta hlasuje v otázkách souvisejících s aktuální krizí kolem Ústavního soudu společně s Právem a spravedlností. A Sierakowski se oprávněně ptá: „Na co je voličům antisystémová strana, když jde od prvního dne na ruku nové vládě?“

Víkendové demonstrace — jedna na podporu dnešního Ústavního soudu a proti straně Právo a spravedlnost a druhá na podporu Ústavního soudu, který bude hájit zájmy běžných Poláků, a na podporu Práva a spravedlnosti — jsou výrazem rozdělení polské společnosti.

Legislativně administrativní argumentace a hesla obav o nezávislost Ústavního soudu jsou ve sporu o směřování Polska první příležitostí, na které se liberální a proevropský tábor může s táborem konzervativním a národně orientovaným po prohraných volbách zásadně střetnout.

Cestu k dnešní krizi ovšem otevřela svými kroky donedávna vládní Občanská platforma, tedy politický reprezentant právě polského liberálního tábora.

Platformou nominovaný prezident Bronisław Komorowski v červenci 2013 předložil Sejmu k projednání návrh nového zákona o Ústavním soudu (tisk 1590 z VII. zasedání Sejmu po roce 1991).

Cílem nového zákona tehdy mělo být zrychlit jednání před Ústavním soudem. Podle polských médií trvá rozhodnutí v jednom případu soudu v průměru osmnáct měsíců. Díky možnosti častěji konat neveřejná zasedání soudu a rozhodovat o případech jen v několikačlenných senátech mělo dojít ke zkrácení této doby.

Problém je, že návrh zákona poté ležel v Sejmu bez povšimnutí až do května 2015. Tedy kromě jiného do doby, kdy už de facto běžela kampaň před říjnovými volbami do obou komor parlamentu. A kdy bylo nejen jasné, že Občanská platforma nezvítězí, ale i čím dál pravděpodobnější, že se jí po volbách nepodaří ani sestavit koalici všech proti Právu a spravedlnosti.