Stromy, věc veřejného zájmu

Filip Outrata

Proč nepřijmout zákon, který bude chránit všechny stromy jako prioritu veřejného zájmu, což by mohlo vyloučit jejich kácení z malicherných příčin?

O stromech se v poslední době píše častěji než dřív. Nemálo zpráv a článků je v nadějném duchu, můžeme se dočíst o úsilí jednotlivců, kteří v lokálním měřítku péčí o stromy a les dokázali doslova zázraky a vzkřísili těžce poničenou, vykácenou krajinu. Příkladem za všechny budiž světoznámý brazilský fotograf a člověk širokého srdce a hluboké mysli Sebastião Salgado, který za necelých dvacet let dokázal obnovit pobřežní prales na zcela odlesněném území rodinné farmy.

Negativních zpráv je ale přece jen víc, od kůrovcové kalamity v českých lesích, které čeká zásadní změna v podobě nahrazení smrku a změny struktury, přes každodenní situace, kdy doslova před očima mizí stromy a celé aleje podél silnic i ve městech. Strom, úžasný živý tvor, budující po desetiletí a staletí trpělivě své mohutné tělo, aby mohl čerpat a využívat sluneční energii, je dnes v porovnání s lidskou technikou slabý a bezbranný.

A technika, která v moderní době člověka stále víc ovládá, místo aby mu sloužila, chce být využívána. Ať už jsou to gigantické harvestory v průmyslovém lesním hospodářství nebo motorové pily, křovinořezy a sekačky firem ve městech, musí se zaplatit, musí být stále v provozu. Zvlášť smutné je to teď na jaře, v době, kdy se kácejí stromy, prořezávají keře a seká tráva. Jako by se lidé ochotně vydávali všanc letní výhni a poušti.

Stromy ve městech vadí kvůli tomu, že z nich padá listí či jehličí na zaparkovaná auta, že stíní před okny. Proto se kácí stále dál, ačkoli přínos stromů pro ochlazování klimatu ve městě, zvlhčování vzduchu, zadržování vody, okrašlování a (ano, je to paradoxní) zlidšťování životního prostředí je čím dál jasnější. Zřejmě by bylo potřeba dát ochraně stromů a obecně zeleně nějaký pevný zákonný rámec, který by vyjádřil jejich zásadní důležitost.

Proč kácet stromy ve městech kvůli tomu, že z nich padá listí na zaparkovaná auta? Jejich zásadní důležitost pro život lidí by měl vyjádřit pevný zákonný rámec. Foto Pixnio

Proč tedy nepřijmout zákon, podle něhož je strom (keř, zelená plocha) prioritou veřejného zájmu a musí mít, kromě velmi dobře odůvodněných výjimek, vždy přednost? Zdravý strom by zkrátka nemělo být možné, dokonce vůbec myslitelné pokácet z malicherných příčin. Strom by přestal být víceméně pouhou věcí, kterou je možné kdykoli odstranit, a stal by se, jak si zasluhuje, bytostí, která požívá velmi silné ochrany. A to včetně patřičně citelných sankcí za porušování daného zákona.

Dnes se mimořádné právní ochrany dostává pouze určitým druhům nebo jednotlivým památným stromům, tak jako mezi budovami se to týká pouze těch, které mají status památky. Zákon, který by za chráněné prohlásil všechny stromy, by mohl být skutečně historickou změnou ve vztahu člověka a jeho životního prostředí. A byl by ve svých důsledcích také velmi praktický, mohl by zkvalitnit život velkého množství lidí.

PPokud si tento článek náhodou přečte některý ze zákonodárců kterékoli z našich politických stran, mohl by se zamyslet nad tím, zda by nestálo za to takový zákon navrhnout. Jsem přesvědčen, že jednou na podobná a ještě radikálnější opatření určitě dojde. Bylo by ale dobré, kdyby se tak stalo ne až v situaci úplného zoufalství, ale už v době, kdy je — snad — ještě možné změnou priorit a přístupu něco ovlivnit a  změnit k lepšímu.

    Diskuse
    Výborná myšlenka.
    Stromy jsou navíc i domovem pro tisíce dalších bytostí.

    Před našim domem už stromům vyrašily čerstvé listy. Jenže letos to nejsou ty krásné, svěží, křupavé a nalité pevné světlezelené mladé lístky. Jsou na půl uvadlé a "gumové". Žádná breberka boží se do takového splihlého polomrtvého listu nemůže zakousnout s chutí. Protože stromy jsou i prostřeným stolem pro mnohé.
    Jde jen o otázku míry.
    Správná míra je zdravá, špatná zhoubná.

    A otázka správné míry je i základní otázkou, která stojí před současným lidstvem, které se chtě nechtě stalo pánem a správcem této živé, nádherné planety.
    Tak bylo předpovězeno.

    A zatím hrubě selháváme...

    Zákon o ochraně stromů by jistě mohl vychýlené kyvadlo aspoň o kousek popostrčit směrem ke správné míře.
    Souhlasím.
    ---------------------------------------------

    Víte pane Outrato, pracuji doma, na klidném sídlišti kousek od lesoparku, takže mám všechny ty sekačky a krovinořezy mnohokrát do roka přímo pod nosem, abych tak řekl.
    A je to skutečná a nefalšovaná hrůza a teror.
    Užil jsem si několik let velice hlučné prostředí, takže teď vyloženě miluji ticho prostoupené přírodními zvuky, zpěvem ptáků, klokotáním potoků, ševelením lidských hlasů z nedalekého koupaliště...
    Popřípadě hudbu v rozumných hlasitostech.

    Moderní sekáči, to je v prvé řadě až bestiální rámus, řev motorů, který mě skutečně přivádí k šílenství, kdy celé dny pobíhám po bytě neschopný jakékoliv smysluplné činnosti a jenom prskám a nadávám, popř. snovám myšlenky, že začnu z oken házet granáty (jen myšlenky).

    Další věc je, že tyhle stroje vše rozšmelcují na padrť. Z trávy, květin, brouků... je jen drť a smrt.
    Vrcholem všeho je osoba, které pracovně říkám "fučák", která má na zádech nepředstavitelně řvoucí stroj a stlačeným vzduchem odfoukává zbytky genocidy z chodíků.... stačí trochu větru a je to tam zpět.
    Jedna z nejnesmyslnějších a nejotravnějších lidských činností, co znám.
    Ach jo.

    Budoucnost nemůže být jiná, než vyšší vzrůst trávy v sídelních prostorech a lidé s kosami a hráběmi. kterým tento fyzický pobyt na čerstvém vzduchu bude mnohem víc svědčit, než vysedávání v kancelářích...
    (Viděl jste někdy obrovský plandavý teřich ministra životního prostředí Brabce? To je sedavá práce...)

    Mnoho se toho bude muset změnit...

    ------------------------------------------
    Psáno na počítači, monitoru a klávesnici vyrobených v Číně.
    U psaní jsem poslouchal přes švédskou streamovací službu hudbu baskického klavíristy a skladatele Ramona Lazkano.
    Na zesilovači vyrobeném v Číně a reproduktorech vyrobených v USA.

    spotify:album:3V7MIe1geXx6yK6jRHHzwq
    FO
    April 25, 2019 v 15.57
    Ano, pane Morbicere, tyhle sekáče taky znám. I fučák. Jen ten plandavý teřich jsem zatím, naštěstí, neviděl.

    Nejsmutnější je, že náš park vysychá i tak, některé stromy už prosychají a do pár let asi umřou, chodci si ovšem vesele zkracují cestu o pár metrů a sešlapávají tím půdu kolem stromů ještě víc, o kytkách nemluvě. A pak vyjedou sekačky...

    Jinak hudební svět švédské streamovací služby mám taky velice rád. Něco na té civilizaci je svůdně příjemné.