O stromech se v poslední době píše častěji než dřív. Nemálo zpráv a článků je v nadějném duchu, můžeme se dočíst o úsilí jednotlivců, kteří v lokálním měřítku péčí o stromy a les dokázali doslova zázraky a vzkřísili těžce poničenou, vykácenou krajinu. Příkladem za všechny budiž světoznámý brazilský fotograf a člověk širokého srdce a hluboké mysli Sebastião Salgado, který za necelých dvacet let dokázal obnovit pobřežní prales na zcela odlesněném území rodinné farmy.

Negativních zpráv je ale přece jen víc, od kůrovcové kalamity v českých lesích, které čeká zásadní změna v podobě nahrazení smrku a změny struktury, přes každodenní situace, kdy doslova před očima mizí stromy a celé aleje podél silnic i ve městech. Strom, úžasný živý tvor, budující po desetiletí a staletí trpělivě své mohutné tělo, aby mohl čerpat a využívat sluneční energii, je dnes v porovnání s lidskou technikou slabý a bezbranný.

A technika, která v moderní době člověka stále víc ovládá, místo aby mu sloužila, chce být využívána. Ať už jsou to gigantické harvestory v průmyslovém lesním hospodářství nebo motorové pily, křovinořezy a sekačky firem ve městech, musí se zaplatit, musí být stále v provozu. Zvlášť smutné je to teď na jaře, v době, kdy se kácejí stromy, prořezávají keře a seká tráva. Jako by se lidé ochotně vydávali všanc letní výhni a poušti.

Stromy ve městech vadí kvůli tomu, že z nich padá listí či jehličí na zaparkovaná auta, že stíní před okny. Proto se kácí stále dál, ačkoli přínos stromů pro ochlazování klimatu ve městě, zvlhčování vzduchu, zadržování vody, okrašlování a (ano, je to paradoxní) zlidšťování životního prostředí je čím dál jasnější. Zřejmě by bylo potřeba dát ochraně stromů a obecně zeleně nějaký pevný zákonný rámec, který by vyjádřil jejich zásadní důležitost.

↗

Proč kácet stromy ve městech kvůli tomu, že z nich padá listí na zaparkovaná auta? Jejich zásadní důležitost pro život lidí by měl vyjádřit pevný zákonný rámec. Foto Pixnio

Proč tedy nepřijmout zákon, podle něhož je strom (keř, zelená plocha) prioritou veřejného zájmu a musí mít, kromě velmi dobře odůvodněných výjimek, vždy přednost? Zdravý strom by zkrátka nemělo být možné, dokonce vůbec myslitelné pokácet z malicherných příčin. Strom by přestal být víceméně pouhou věcí, kterou je možné kdykoli odstranit, a stal by se, jak si zasluhuje, bytostí, která požívá velmi silné ochrany. A to včetně patřičně citelných sankcí za porušování daného zákona.

Dnes se mimořádné právní ochrany dostává pouze určitým druhům nebo jednotlivým památným stromům, tak jako mezi budovami se to týká pouze těch, které mají status památky. Zákon, který by za chráněné prohlásil všechny stromy, by mohl být skutečně historickou změnou ve vztahu člověka a jeho životního prostředí. A byl by ve svých důsledcích také velmi praktický, mohl by zkvalitnit život velkého množství lidí.

PPokud si tento článek náhodou přečte některý ze zákonodárců kterékoli z našich politických stran, mohl by se zamyslet nad tím, zda by nestálo za to takový zákon navrhnout. Jsem přesvědčen, že jednou na podobná a ještě radikálnější opatření určitě dojde. Bylo by ale dobré, kdyby se tak stalo ne až v situaci úplného zoufalství, ale už v době, kdy je — snad — ještě možné změnou priorit a přístupu něco ovlivnit a  změnit k lepšímu.