Stromy, věc veřejného zájmu
Filip OutrataProč nepřijmout zákon, který bude chránit všechny stromy jako prioritu veřejného zájmu, což by mohlo vyloučit jejich kácení z malicherných příčin?
O stromech se v poslední době píše častěji než dřív. Nemálo zpráv a článků je v nadějném duchu, můžeme se dočíst o úsilí jednotlivců, kteří v lokálním měřítku péčí o stromy a les dokázali doslova zázraky a vzkřísili těžce poničenou, vykácenou krajinu. Příkladem za všechny budiž světoznámý brazilský fotograf a člověk širokého srdce a hluboké mysli Sebastião Salgado, který za necelých dvacet let dokázal obnovit pobřežní prales na zcela odlesněném území rodinné farmy.
Negativních zpráv je ale přece jen víc, od kůrovcové kalamity v českých lesích, které čeká zásadní změna v podobě nahrazení smrku a změny struktury, přes každodenní situace, kdy doslova před očima mizí stromy a celé aleje podél silnic i ve městech. Strom, úžasný živý tvor, budující po desetiletí a staletí trpělivě své mohutné tělo, aby mohl čerpat a využívat sluneční energii, je dnes v porovnání s lidskou technikou slabý a bezbranný.
Stromy jsou navíc i domovem pro tisíce dalších bytostí.
Před našim domem už stromům vyrašily čerstvé listy. Jenže letos to nejsou ty krásné, svěží, křupavé a nalité pevné světlezelené mladé lístky. Jsou na půl uvadlé a "gumové". Žádná breberka boží se do takového splihlého polomrtvého listu nemůže zakousnout s chutí. Protože stromy jsou i prostřeným stolem pro mnohé.
Jde jen o otázku míry.
Správná míra je zdravá, špatná zhoubná.
A otázka správné míry je i základní otázkou, která stojí před současným lidstvem, které se chtě nechtě stalo pánem a správcem této živé, nádherné planety.
Tak bylo předpovězeno.
A zatím hrubě selháváme...
Zákon o ochraně stromů by jistě mohl vychýlené kyvadlo aspoň o kousek popostrčit směrem ke správné míře.
Souhlasím.
---------------------------------------------
Víte pane Outrato, pracuji doma, na klidném sídlišti kousek od lesoparku, takže mám všechny ty sekačky a krovinořezy mnohokrát do roka přímo pod nosem, abych tak řekl.
A je to skutečná a nefalšovaná hrůza a teror.
Užil jsem si několik let velice hlučné prostředí, takže teď vyloženě miluji ticho prostoupené přírodními zvuky, zpěvem ptáků, klokotáním potoků, ševelením lidských hlasů z nedalekého koupaliště...
Popřípadě hudbu v rozumných hlasitostech.
Moderní sekáči, to je v prvé řadě až bestiální rámus, řev motorů, který mě skutečně přivádí k šílenství, kdy celé dny pobíhám po bytě neschopný jakékoliv smysluplné činnosti a jenom prskám a nadávám, popř. snovám myšlenky, že začnu z oken házet granáty (jen myšlenky).
Další věc je, že tyhle stroje vše rozšmelcují na padrť. Z trávy, květin, brouků... je jen drť a smrt.
Vrcholem všeho je osoba, které pracovně říkám "fučák", která má na zádech nepředstavitelně řvoucí stroj a stlačeným vzduchem odfoukává zbytky genocidy z chodíků.... stačí trochu větru a je to tam zpět.
Jedna z nejnesmyslnějších a nejotravnějších lidských činností, co znám.
Ach jo.
Budoucnost nemůže být jiná, než vyšší vzrůst trávy v sídelních prostorech a lidé s kosami a hráběmi. kterým tento fyzický pobyt na čerstvém vzduchu bude mnohem víc svědčit, než vysedávání v kancelářích...
(Viděl jste někdy obrovský plandavý teřich ministra životního prostředí Brabce? To je sedavá práce...)
Mnoho se toho bude muset změnit...
------------------------------------------
Psáno na počítači, monitoru a klávesnici vyrobených v Číně.
U psaní jsem poslouchal přes švédskou streamovací službu hudbu baskického klavíristy a skladatele Ramona Lazkano.
Na zesilovači vyrobeném v Číně a reproduktorech vyrobených v USA.
spotify:album:3V7MIe1geXx6yK6jRHHzwq
Nejsmutnější je, že náš park vysychá i tak, některé stromy už prosychají a do pár let asi umřou, chodci si ovšem vesele zkracují cestu o pár metrů a sešlapávají tím půdu kolem stromů ještě víc, o kytkách nemluvě. A pak vyjedou sekačky...
Jinak hudební svět švédské streamovací služby mám taky velice rád. Něco na té civilizaci je svůdně příjemné.