Jak si nesežrat planetu? Musíme jíst méně masa, jinak hrozí kolaps, říká studie

Josef Patočka

Přechod k rostlinné stravě, konec plýtvání potravinami, méně průmyslových hnojiv. To vše je podle dosud nejpodrobnější studie o dopadech produkce potravin třeba, nemá-li vinou změn klimatu a dalších problémů brzy hrozit nedostatek.

Výrazné změny v našem stravování i způsobu pěstování potravin jsou nezbytné podle studie publikované tento týden v časopise Nature, jež dosud nejzevrubněji shrnuje dopady potravinových systémů na životní prostředí. V západních zemích je podle ní zapotřebí snížit spotřebu hovězího o 90% a naopak zpětinásobit spotřebu luštěnin.

Výzkum rovněž vyzývá k zásadním změnám v organizaci a metodách zemědělství, má-li být planeta v polovině století ještě schopná uživit odhadovaných více než deset miliard lidí.

Chceme-li mít co jíst, musíme jíst jinak

Zemědělství podle výzkumu již dnes způsobuje závažné škody na globálním klimatu. Vede k odlesňování i vyčerpání zásob pitné vody a znečišťováním vod dusíkatými látkami zapříčiňuje vznik takzvaných „mrtvých zón“ v oceánech. Protože část světového obyvatelstva dále bohatne a přechází na západní, na maso bohatou dietu, hrozí, že se tyto důsledky ještě zhorší.

Takový vývoj by mohl prolomit hranice toho, co je planetární ekosystém ještě schopen unést. Mimo bezpečný prostor ekologické udržitelnosti čeká lidstvo budoucnost, v níž bude nakrmit všechny neobyčejně obtížné. „Závěry jsou šokující,“ říká vedoucí výzkumného týmu, Marco Springmann z univerzity v Oxfordu. „Zahráváme si se stabilitou celého systému. Pokud chceme, aby měli lidé i v budoucnu co jíst a jak jídlo pěstovat, neměli bychom to dělat,“ varuje.

„Deset miliard lidí na této planetě uživit lze,“ dodává spoluautor studie, profesor Johan Rockström z Potsdamského institutu pro výzkum změny klimatu, který je spoluautorem studie. „Znamená to nicméně zcela změnit to, co jíme a jak jídlo produkujeme. Na jídelníčku jsou přesně dvě možnosti. Můžeme ekologizovat zemědělství, nebo si doslova sežrat planetu pod nohama.“

Změny klimatu: už to vážně „hoří“

Studie o nutnosti závažných změn v našem jídelníčku i zemědělství následuje v minulý týden zveřejněnou zprávu Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), podle níž máme jen zhruba dvanáct let na rychlé omezení emisí skleníkových plynů, nemá-li se naše planeta oteplit o víc, než jeden a půl stupně Celsia. Už další půlstupeň by totiž vedl k několikanásobně horším projevům extrémního počasí, jako jsou sucha, záplavy či extrémní vedra, a ohrozil stamilióny lidí chudobou i nedostatkem vody.

Přestože nejvážnější příčinu oteplování představují fosilní paliva, také zemědělství hraje důležitou roli. Zpráva IPCC proto kromě rychlého nahrazování uhlí, ropy a plynu obnovitelnými zdroji energie doporučuje také omezení spotřeby mléka a masa.

Výzkum publikovaný v Nature je dosud nejpodrobnějším vyhodnocením stavu a vývoje globálního potravinového systému. Kombinuje data ze všech zemí světa a modeluje díky nim možné cesty k tomu, jak se hrozící potravinové krizi vyhnout.

Kromě změn ve stravovacích návycích doporučuje také výraznou proměnu dnes zavedených zemědělských praktik. Zásadně je podle výzkumníků třeba omezit rovněž dnes neuvěřitelné plýtvání jídlem — na základě shromážděných dat se až třetina veškeré vyprodukované potravy nikdy nedostane nikomu na stůl.

Méně masa, více luštěnin

Podle studie je zapotřebí přesunout se od nadměrné spotřeby masa k více „flexibilním“ stravovacím návykům má-li se oteplení planety udržet pod dvěma či dokonce pod jedním a půl stupněm Celsia. Průměrný světový občan by musel jíst o 75% méně hovězího, o 90% méně vepřového a o polovinu méně vajec.

V bohatých západních zemích bude muset být omezení ještě výraznější. Spotřebu hovězího je třeba srazit o 90 %, mléka o 60 %, a naopak přibližně zpětinásobit množství luštěnin v našem jídelníčku.

Coby nástroje k uskutečnění těchto změn navrhují vědci kombinaci výchovy ve školách, zdanění produkce masa a naopak zvýhodnění rostlinné stravy a zásadní změny v jídelníčcích ve školních a firemních jídelnách. „Musíme být ambiciózní a začít prosazovat opravdu dalekosáhlé změny,“ říká Springmann.

Po celém světě podle něj ovšem přibývá také pozitivních příkladů. Kupříkladu Nizozemsko či Izrael dělají velké pokroky v omezování spotřeby vody a hnojiv. A mladí lidé ve městech po celém světě projevují sklon sami výrazně snižovat svou spotřebu masa a mléčných výrobků.

„Rozhodnutí ohledně toho, co budeme jíst, jsou velmi osobní a motivovat lidi ke změnám chování je obtížné,“ říká profesor Peter Smith z univerzity v Aberdeenu. „Věda má ale v tomto jasno, všechny důkazy jsou na stole — musíme začít jíst jinak, má-li nás čekat vůbec nějaká udržitelná budoucnost. Skutečnost, že díky tomu budeme také zdravější, by z toho měla činit úplně jasnou věc.“

Další informace

    Diskuse
    PM
    October 12, 2018 v 12.05
    Spotřeba masa, inovace lidského ducha a civilizační pokrok
    závěr autorky/a....musíme začít jíst jinak, má-li nás čekat vůbec nějaká udržitelná budoucnost. Skutečnost, že díky tomu budeme také zdravější, by z toho měla činit úplně jasnou věc........
    bych doplnil o poznatek, že
    každá epochální civilizační změna - dnes příkladně přivlastnění si kulturních ideálů zcela odlišných západní civilizaci - znamená vzdát se nosné animální touhy a to společenskou většinou.
    Tudíž dnes v principu odmítnutí substance determinující západní civilizaci......bych na okraj dodal.
    JP
    October 13, 2018 v 11.46
    "Změna substance" - ano, to je přesně ono, pane Petrasku. A k takovéto "změně substance" dochází (spontánně a dobrovolně) jenom ve zcela výjimečných případech. A to daleko nejspíše pod vlivem okolí. To jest, pod hrozbou vlastního nepřežití.

    Takže si skutečně asi musíme počkat, až ta hrozba nepřežití nebude vzdálená ještě "celých" dvanáct let, ale bude stát přímo před námi, jako naprosto aktuální realita současného dne.
    PM
    October 13, 2018 v 16.11
    Posledních 12 tučných krav?
    ....hrozba nepřežití nebude vzdálená ještě "celých" dvanáct let, ale bude stát přímo před námi....., a animální touha po přežití se vítězně utká s animální touhou po mase, protože většina z nás odmítne substance determinující západní civilizaci, tedy i způsob stravování????
    Stát tváří v tvář poslední tučné krávě, jako před naprosto aktuální realitou současného dne mne popravdě trochu znervózňuje......bych dodal znaje své.
    JP
    October 14, 2018 v 10.18
    Obávám se, že až ta chvíle přijde, tak bude opravdu velice zle, pane Petrasku. My dříve narození máme tu svým způsobem výhodu, že my se té "totální války" o tu poslední krávu už nedožijeme.

    Těch uvedených 12 let - to je "jenom" bod zlomu, za kterým už ten proces klimatických změn bude nevratný; ale náš starý svět se díky své ekonomické a jiné převaze dokáže ještě nějaký čas ubránit náporu mas nešťastníků prchajících z akutně ohrožených regionů.

    Ale co se bude dít pak - jak říkám, pro svou osobu jsem rád, že se toho už nebudu muset osobně zúčastnit. Alespoň doufám.
    HZ
    Drastické omezení spotřeby hovězího masa? Pomůžeme si opravdu?
    Mám dojem, že je to složitější. Přece tím, že konzumujeme maso a mléko přežvýkavců, zapojujeme do našeho potravního řetězce rostlinnou složku, která je pro nás nestravitelná /celulóza/, zatímco kravský organismus ji energeticky zpracuje téměř beze zbytku.
    Obávám se jakýchkoli hurá kampaní.
    JP
    October 15, 2018 v 14.00
    Jde o to, paní Zemanové, že na těch plochách na kterých teď roste ta nestravitelná (pro nás) celulóza, která je potravou pro hovězí dobytek, by stejně tak dobře mohlo růst obilí, dávající nesrovnatelně vyšší (rozuměj: na hektar efektivnější) výnosy.

    Samozřejmě, že lidstvo nebude spaseno jenom a pouze tím, že nebude konzumovat (hovězí) maso.

    Ale je fakt, že tento (tak jako tak nadměrný, i z čistě zdravotního hlediska) konzum hovězího masa je jedním z předních faktorů ohrožujících planetární klimatickou bilanci.
    IH
    October 15, 2018 v 22.40
    "Hovězí" příspěvek
    Před 30 lety se chovalo v ČSSR tolik hovězího skotu, že 1 kus u nás připadal přibližně na 7 lidí. V poměrech dnešního světa by to alikvotně znamenalo 1 mld. skotu. Když si uvědomíme, že bývalá početnost legendárních migrujících stád bizonů v Severní Americe je odhadována na asi 10 mil. (max. na 20-30 mil.) kusů, pochopíme obrovitost uzurpace biotopů pro "naše" zvířata. V Brazílii jsou dnes volně chována stáda hovězího dobytka cca 2x početnější než před pouhou jednou generací (a zřejmě několikanásobná v porovnání se zmíněnými bizony na otevřenějším, méně lesnatém americkém severu). Stepní formace byly dobytkářstvím ekologicky silně determinovány a ochuzeny,nyní jde další vzrůst stád často na úkor lesů. Africká stáda zeber či pakoní, jak je známe z televize, můžeme aspoň v torzálním stavu obdivovat hlavně proto, že chovu domácích zvířat na rozlehlých územích bránila až doposud nagana.

    Naše zemědělská kultura je samozřejmě chovem skotu (i k tahu) silně ovlivněna. Také mně se kravičky líbí, hlavně v Alpách. Mají se tam asi líp než v kravínech a určitě jsou fotogeničtější. Nicméně před tisícem let byly evropské hory hodně jiné a to, co se nám kvitujeme dnes, tedy chov dobytka, bylo kdysi podobným tvrdým zásahem do přírodních poměrů horských poloh jako vznik lanovek a sjezdovek v novější době. (Také se nám líbí odlesněné středomořské ostrovy, či Island.)

    Životní cyklus a trávicí proces (značná produkce metanu) činí velké přežvýkavce skutečně značně luxusním objektem lidské exploatace, jehož obliba je leckde na vzestupu. Děje se tak z prestižních důvodů, rozhodně nikoli ze zdravotních.