Říkejme to nahlas: dokud bude trvat ekonomický růst, fosilních paliv se nezbavíme
George MonbiotNezáleží na tom, že lidé častěji používají kola, dokud také víc létají a jezdí autem. Přestaňme se bát mluvit o klimatické krizi na rovinu a upřímně říkat, co její řešení znamená: konec ekonomického růstu.
Daří se nám to, nebo snad ne? Postupně přecházíme k ekonomice, poháněné stoprocentně obnovitelnou elektřinou. Fosilní paliva můžeme díky tomu nechat pod zemí, a zastavit tak rozvrat globálního klimatu. Přinejmenším takový je dojem, který bychom mohli získat ze zpráv o vývoji nejnovějších technologií.
produkce ropy poptávka po naftě mlátit obránce Hambašského lesaOdpověď zní: růst. Po světových silnicích se sice možná prohání víc elektrických automobilů než kdy dřív, tím ale také víc těch obyčejných, se spalovacími motory. Lidé možná častěji jezdí na kolech, také ale víc létají letadly. Nezáleží zkrátka na tom, kolik dobrých věcí děláme: zastavit rozvrat klimatu znamená především přestat dělat ty špatné. Vzhledem k tomu, že ekonomický růst v bohatých státech, které již mohou všem zajistit základní životní nezbytnosti, znamená především nárůst nesmyslné spotřeby, je obtížné si představit, jak by jej mělo být možné „oddělit“ od devastace živého světa.
Dokud se budou bezemisní formy ekonomické aktivity rozvíjet uvnitř ekonomiky, která jako celek roste, budou peníze z nich vyprodukované pohánět expanzi průmyslu a emise dál porostou. Každý, kdo v podobných oborech pracuje, dobře zná ekologické podnikatele, konzultanty pro „udržitelnost“ a manažery „zelených“ firem, kteří se za své výdělky pravidelně vydávají dálkovými lety na prázdniny na opačné straně zeměkoule.
George Monbiot si to asi představuje tak, že se bohatství nejbohatších se zredukuje a přerozdělí, lidé jako on se trochu uskrovní, ti co mají dnes málo o nic nepřijdou.
Tak to ale nebude. Nejchudší umřou hlady a na epidemie, jiní upadnou do bídy a nejmocnější se budou mít dál dobře. Ti co se budou mít dobře budou možná jiní než ti dnešní, třeba nějací váleční baroni.
Podle studie Joint Research Center (JRC) Evropského komise a nizozemské Agentury životního prostředí (EAA) vzrostly emise skleníkového plynu CO2 v letech 1990 až 2010 o 45% a v roce 2010 dosahovaly 33 miliard tun ročně.
(dneska jsme už dál)
https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/emise-sklenikovych-plynu-se-nedari-zkrotit-za-dvacet-let-vzrostly-temer-o-polovinu
33 miliard tun !!!!!!!
3 miliardy a 300 milionů plně naložených náklaďáků.
Představte si neustále hořící půlku Sibiře.
Tato planeta je veliká a snese hodně, ale přestaňme se už chlácholit čísly jako průměrný růst maximálně o 1,5 stupně Celsia a podobnými pohádkami. Bude problém nepřekročit 5 stupňů...
Permafrost měl začít tát někdy v roce 2025, aspoň tak to vypadalo ještě před pár lety. Jenže reálně už taje teď a oteplování hlavně na severu planety graduje naprosto neuvěřitelně...
Brutální změny na globální úrovni zažijeme už i my, ne naši vnukové.
Že musíme aspoň nemlčet?
To jsme měli začít s Jamesem Hansenem v 90tých letech...
Teď už je dávno pozdě a jak píše pan Kubička - poteče spousta krve těch nejchudších...
To je tím, že mnozí lidé nabyli přesvědčení, že máme budoucnost pevně v rukou. Že ji můžeme řídit.
Samozřejmě, že hrozba, jak se o ni mluvilo, přelidnění se naplňuje a globální oteplení by mohla pozastavit asi už jen opravdu výjimečná sopečná erupce. Uvědomme si však dvě věci. Zaprvé, že vyšší teploty jsou (po určitou mez) v zásadě životu příznivější, než chladno a mráz. Také lidem. Tato skutečnost je snad dostatečně zřejmá, než abych ji musel dokládat daty (pradávnou historií, počty druhů, hustotou obyvatelstva atp.) Samozřejmě, naproti tomu hrozí rozrůstání vyprahlých oblastí a extrémně horkých krajů. Hlavním rizikem je ovšem přílišná rychlost změn a jí vynucené pohyby lidských populací. Druhou podstatnou okolností je, že lidstvo nemá (ať oficiálně tvrdí cokoli) jednotný zájem na co nejmenším oteplení. Rusové či Kanaďané zajisté netrvají na tom, aby v zimě teploty klesaly na -50 stupňů. Charakteristická je situace v Grónsku. Na nezaledněném území cca 4x větším než ČR žije asi tolik lidí jako v Karlových Varech. Loví navíc v ohromné oblasti okolního chladného, na ryby velmi bohatého moře. Chtějí být výhledově samostatní, ale zatím potřebují pomoc Dánska, pod něž patří. Doufají proto většinou (často kvůli těžbě surovin) v rychlý ústup ledovce, jímž je dosud kryto (až kilometrovou vrstvou) území aspoň 22x větší než ČR. Je zjištěno, že před 2 miliony let Grónsko led nepokrýval. Také je pravdou, že tu několik set let žili Evropané celkem normálně jako jinde na severu, než před asi 600 lety poněkud tajuplně podlehli zhoršení podnebí. Tolik na ilustraci převažující lidské mentality.
Z výše uvedeného nemá plynout, že globální oteplení nepředstavuje velkou hrozbu světu, jak jsme jej zdědili, Nýbrž, že jde právě o jeden konkrétní projev nezřízeného počínání si lidstva, jež budí právem idealistický odpor, ať víme, kde přesně "to praskne", nebo ne.
Bohatnutí bylo způsobem, jak se stát v našem druhu alfa samcem bez náležitých fyzických dispozic. Majetek (ale také jeho "rozhazování") se etabloval jako jakýsi přídavný druhotný pohlavním znak. Dnes je zcela hypertrofovanou (příjemnou) funkcí sexuálního výběru, atavismem. Z hlediska dosavadní evoluce malformací, z hlediska člověka domestikací.
Lidé kdysi v zájmu lepší kooperace (v konkurenci a boji s jinými uskupeními) odvrhli silně monopolizovaný přístup majetkově nejpotentnějších mužů k ženám a s ním i nemožnost velké většiny zplodit vlastní potomstvo. Omezení nezměrných majetků a podvázání cest k jejich navyšování je to, co lidstvo čeká coby návazný evoluční krok v budoucnu.
Rozčilují nás jen problémy, o kterých informují média. A ta píší vždycky jen o něčem.