Chci přispět X

Říkejme to nahlas: dokud bude trvat ekonomický růst, fosilních paliv se nezbavíme

Nezáleží na tom, že lidé častěji používají kola, dokud také víc létají a jezdí autem. Přestaňme se bát mluvit o klimatické krizi na rovinu a upřímně říkat, co její řešení znamená: konec ekonomického růstu.

Daří se nám to, nebo snad ne? Postupně přecházíme k ekonomice, poháněné stoprocentně obnovitelnou elektřinou. Fosilní paliva můžeme díky tomu nechat pod zemí, a zastavit tak rozvrat globálního klimatu. Přinejmenším takový je dojem, který bychom mohli získat ze zpráv o vývoji nejnovějších technologií.

Jak si tedy vysvětlit, že produkce ropy se poprvé v historii blíží k rekordním sto milionům barelů za den? Jak to, že ropný průmysl předpokládá, že poptávka po naftě poroste až do třicátých let jednadvacátého století? Proč musí v Německu, jehož energetická transformace se často dává okolnímu světu za příklad, policie mlátit obránce dvanáct tisíc let starého Hambašského lesa, aby uvolnila cestu další těžbě nejšpinavějšího ze všech fosilních paliv, hnědého uhlí? A čím to, že se investice do nejhorší formy těžby ropy, kanadských dehtových písků, v průběhu posledního roku zdvojnásobily?

Odpověď zní: růst. Po světových silnicích se sice možná prohání víc elektrických automobilů než kdy dřív, tím ale také víc těch obyčejných, se spalovacími motory. Lidé možná častěji jezdí na kolech, také ale víc létají letadly. Nezáleží zkrátka na tom, kolik dobrých věcí děláme: zastavit rozvrat klimatu znamená především přestat dělat ty špatné. Vzhledem k tomu, že ekonomický růst v bohatých státech, které již mohou všem zajistit základní životní nezbytnosti, znamená především nárůst nesmyslné spotřeby, je obtížné si představit, jak by jej mělo být možné „oddělit“ od devastace živého světa.

Dokud se budou bezemisní formy ekonomické aktivity rozvíjet uvnitř ekonomiky, která jako celek roste, budou peníze z nich vyprodukované pohánět expanzi průmyslu a emise dál porostou. Každý, kdo v podobných oborech pracuje, dobře zná ekologické podnikatele, konzultanty pro „udržitelnost“ a manažery „zelených“ firem, kteří se za své výdělky pravidelně vydávají dálkovými lety na prázdniny na opačné straně zeměkoule.

Rozmach elektromobilů zase zapříčinil nebývalý hlad po surovinách, jako je lithium, jejichž těžba již dnes po celém světě znečišťuje řeky a ničí vzácnou divočinu.
„Čistý růst“ je zkrátka právě tak nesmyslný oxymoron jako třeba „čisté uhlí“. Říct ale něco takového veřejně se bere málem jako politická sebevražda.

19996723451_e39a591b38_kPojďme být nepříjemní a mluvit nejen o rozvratu klimatického systému, ale i o růstu a konzumerismu. Foto Kuhnmi, Flickr.com

Ani levice není nevinná
Například tento týden publikovaná nová ekologická politika britské Labour party správně poznamenává, že „náš současný ekonomický model ohrožuje samy základy, na nichž závisí všechen lidský blahobyt“. Uznává, že ekologickému kolapsu nelze zabránit odpovědným nakupováním ani spoléháním na „společenskou odpovědnost“ korporací.

Odpověď na ekologickou krizi, nejtíživější hrozbu pro budoucnost lidstva, musí být založena na vědeckém poznání a měla by být plánována, koordinována a vedena vládou. Zavazuje se také k „naplnění cíle pařížské klimatické dohody udržet globální oteplení pod hranicí 1,5 stupně Celsia“.

Přesto, tak jak to dělají skoro všichni, opomíjí i nejsilnější levicová strana v Evropě podstatu problému. Ekonomický růst, jež historicky vyvedl miliony lidí z chudoby a pomáhal odstraňovat bídu, bolest a utrpení, se za určitou hranicí stává z požehnání prokletím. Co dřív léčil, náhle prohlubuje. A soudě podle devastace, již po celém světě způsobuje rozvrat klimatu, se zdá, že jsme tento práh již překročili. Tento vnitřní rozpor se nejmarkantněji vyjevuje v pasáži, kde se dokument zabývá plány na rozšiřování letišť, tématem, jež stranu dosti příkře rozděluje.

Labouristé chtějí garantovat, že jakékoli plány na rozšiřování letištní kapacity budou „splňovat naše kritéria“ pro ochranu klimatu. To je ale nesmysl: jakékoli rozšiřování letišť je s naplňováním cílů, jež si strana v ochraně klimatu na stejných stránkách ukládá, zcela neslučitelné. I kdyby se podařilo emise z letecké dopravy omezit a zastropovat na jejich úrovni z roku 2005, vyčerpaly by do roku 2050 celou polovinu uhlíkového rozpočtu, jež Británii zbývá, má-li se oteplení skutečně udržet pod hranicí 1,5 stupně Celsia . Budou-li růst letiště, spolkne letecká doprava ještě víc.

Rozšiřování letišť je vyloženě zpátečnická politika, která jde přímo proti principům rovnosti a spravedlnosti, jejichž sledování je posláním strany. Bez ohledu na dostupnost i cenu je letecká doprava v největší míře využívaná bohatší částí populace: těmi lidmi, kteří mají obchodní schůzky v New Yorku či letní sídla v Toskánsku a mohou si dovolit létat na zimu do teplých krajin. Důsledky – hluk, znečištění, klimatické pohromy – ale dopadají především na chudé.

Uznávám, že postavit se proti dvěma snad nejméně zpochybňovaným ideologiím dneška – proti růstu a konzumerismu – je nesnadný úkol. Kupříkladu na Novém Zélandu k tomu již ale směřují. Jacinda Ardernová, tamní labouristická premiérka, nedávno prohlásila, že „již nebude stačit poměřovat úspěch politických opatření čistě jejich přispěním k růstu ekonomiky… budou-li současně ničit naše životní prostředí“. Jak se to promítne do praktické politiky a zda bude její strana schopna vyrovnat se s vlastními rozpory, se teprve ukáže.

Prolomit ticho
Žádný politik se nemůže udržet u moci bez podpory ovládaných. Chceme-li, aby politické strany braly ekologické problémy vážně, musíme je začít brát vážně nejdřív my sami. Na média se v tomto spoléhat nemůžeme. Nedávná studie občanské skupiny Media Matters například ukazuje, že celkové pokrytí změn klimatu na pěti nejvýznamnějších televizních stanicích ve Spojených státech činilo v roce 2017 pouhých 260 minut – něco málo přes čtyři hodiny. Z toho skoro všechen čas připadá na Trumpovu politickou reality show (stáhnou se USA z Pařížské dohody? Co dnes Donald zase navyváděl?) namísto zpravodajství o klimatickém chaosu.

V médiích se sotva vůbec objevila zmínka o souvislosti mezi rozvratem klimatu a množstvím ne tak docela přírodních katastrof, jež v loňském roce Spojené státy zasáhly, o nejnovějších poznatcích v klimatologii či o důsledcích výstavby nových ropovodů a uhelných dolů. Pro britskou mediální scénu nemohu obdobnou studii najít. Domnívám se, že výsledek by byl lepší, ale ne o moc.

Nejhorší formou popírání změn klimatu není tvrdit, že se vlastně nic neděje, nýbrž neochota se tématem vůbec zabývat. Mlčet o nejhorším problému, který dnešní lidstvo má, přestože jím již každodenně trpí miliony lidí a jehož důsledky se neustále zhoršují, vyžaduje ustavičné a soustředěné úsilí. Jakožto celek (samozřejmě čest výjimkám) představují média nebezpečí pro budoucnost lidstva. Tvrdí o sobě, že mluví za nás, mluví ale buď proti nám, anebo pro jistotu mlčí docela.

Co v takové situaci dělat? Mluvme o tom. Jak připomněl letos na jaře ve svém článku na ThinkProgress klimatolog a ekologický novinář Joe Romm, klíčovým faktorem v nebývalé změně přístupu společnosti k právům LGBT lidí bylo odhodlání aktivistů prolamovat ticho a hovořit s lidmi i o tématech, jež jim nebyla příjemná. V otázce změn klimatu, tvrdí Romm, bychom měli jednat stejně.

Nedávný tematický výzkum naznačuje, že přes pětašedesát procent Američanů se svými blízkými o klimatu mluví buď zřídka, nebo dokonce vůbec. Jen jeden z pěti lidí tvrdí, že slýchá své známé o tématu hovořit alespoň jednou za měsíc. I my sami, právě tak jako média, vynakládáme podvědomě nebývalé psychologické úsilí na to, abychom se nemuseli bavit o problému, který ohrožuje prakticky každý aspekt našich životů.

Pojďme být nepříjemní. Začněme prolamovat toto ticho, jakkoli to bude pro nás i pro ostatní nepříjemné. Pojďme hovořit o slonech v místnosti, jimž se všichni vyhýbají – nejen o rozvratu klimatického systému, ale i o růstu a konzumerismu. Pojďme společně vytvořit politický prostor, v němž si poctiví politici budou moci dovolit jednat. Nikdy nevytvoříme lepší svět, nebudeme-li hovořit o tom, jak si jej představujeme.

Text While economic growth continues we’ll never kick our fossil fuels habit, původně vyšel v deníku The Guardian. Z angličtiny přeložil Josef Patočka.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Druhá polovina nepříjemné pravdy Středa, 3.Října 2018, 12:03:1

K zastavení růstu a poklesu dříve nebo později dojde a odnesou to hlavně chudí a bezmocní. tedy chudé země a chudí v bohatých zemích.Bylo to tak vždy a není nejmenší důvod čekat, že se to v budoucnosti změní.

George Monbiot si to asi představuje tak, že se bohatství nejbohatších se zredukuje a přerozdělí, lidé jako on se trochu uskrovní, ti co mají dnes málo o nic nepřijdou.

Tak to ale nebude. Nejchudší umřou hlady a na epidemie, jiní upadnou do bídy a nejmocnější se budou mít dál dobře. Ti co se budou mít dobře budou možná jiní než ti dnešní, třeba nějací váleční baroni.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 3.Října 2018, 14:48:34

Jako student jsem dělal brigádu ve struskárně jednoho ostravského hutního podniku. Sypal jsem z obrovské věže strusku na korbu náklaďáků. Na normální krátkou sklápěčku se vešlo tak 8 tun, někteří šoféři si boky korby zvýšili fošnami, tam se dalo nasypat i 10 tun. Náklaďák pod tou zátěží doslova sténal...

Podle studie Joint Research Center (JRC) Evropského komise a nizozemské Agentury životního prostředí (EAA) vzrostly emise skleníkového plynu CO2 v letech 1990 až 2010 o 45% a v roce 2010 dosahovaly 33 miliard tun ročně.
(dneska jsme už dál)

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/emise-sklenikovych-plynu-se-nedari-zkrotit-za-dvacet-let-vzrostly-temer-o-polovinu

33 miliard tun !!!!!!!

3 miliardy a 300 milionů plně naložených náklaďáků.

Představte si neustále hořící půlku Sibiře.

Tato planeta je veliká a snese hodně, ale přestaňme se už chlácholit čísly jako průměrný růst maximálně o 1,5 stupně Celsia a podobnými pohádkami. Bude problém nepřekročit 5 stupňů...

Permafrost měl začít tát někdy v roce 2025, aspoň tak to vypadalo ještě před pár lety. Jenže reálně už taje teď a oteplování hlavně na severu planety graduje naprosto neuvěřitelně...

Brutální změny na globální úrovni zažijeme už i my, ne naši vnukové.

Že musíme aspoň nemlčet?
To jsme měli začít s Jamesem Hansenem v 90tých letech...

Teď už je dávno pozdě a jak píše pan Kubička - poteče spousta krve těch nejchudších...

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 3.Října 2018, 14:55:57

P.S. Myslím, že to číslo JRC je trošku nadhodnocené, ale i kdyby to bylo 5x míň, pořád je to šílenství.

Vojtěch Klusáček - Brno

Jiřímu Kubičkovi Středa, 3.Října 2018, 18:19:6

Tedy ve stále aktuálním sporu buďto socialismus, nebo barbarství - dáváte definitivně přednost barbarství.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pane Klusáčku Středa, 3.Října 2018, 20:20:30

Váš příspěvek nedává žádný smysl, žádnou preferenci jsem nevyjádřil. Jen odhaduji, co se asi stane.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 4.Října 2018, 21:05:44

Tohle se stává docela často - když se někdo pokouší předpovědět budoucnost, tak si druzí myslí, že říká, co si sám přeje.
To je tím, že mnozí lidé nabyli přesvědčení, že máme budoucnost pevně v rukou. Že ji můžeme řídit.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 4.Října 2018, 22:12:42

Myslím si sice, že klimatické změny jsou způsobeny lidskou činností, ale mohly by přijít i bez toho. Vždyť v minulosti byly doby ledové a meziledové, i různé katastrofy...

Ivo Horák - Praha 3

Čtvrtek, 4.Října 2018, 23:55:41

Myslím, že není dobře, když je vždy vyzdvihována jen jedna, kardinální hrozba lidstvu. V minulosti se takhle hledělo na atomové zbraně, na vyčerpání surovin či na nedostatek potravin pro rostoucí množství lidí. A ejhle, dnes je to klimatická změna, resp. aktuální antropogenní oteplování. Ono není tak docela divu, že někomu nepřijde zcela věrohodné, nebo že čije další "škarohlídství".

Samozřejmě, že hrozba, jak se o ni mluvilo, přelidnění se naplňuje a globální oteplení by mohla pozastavit asi už jen opravdu výjimečná sopečná erupce. Uvědomme si však dvě věci. Zaprvé, že vyšší teploty jsou (po určitou mez) v zásadě životu příznivější, než chladno a mráz. Také lidem. Tato skutečnost je snad dostatečně zřejmá, než abych ji musel dokládat daty (pradávnou historií, počty druhů, hustotou obyvatelstva atp.) Samozřejmě, naproti tomu hrozí rozrůstání vyprahlých oblastí a extrémně horkých krajů. Hlavním rizikem je ovšem přílišná rychlost změn a jí vynucené pohyby lidských populací. Druhou podstatnou okolností je, že lidstvo nemá (ať oficiálně tvrdí cokoli) jednotný zájem na co nejmenším oteplení. Rusové či Kanaďané zajisté netrvají na tom, aby v zimě teploty klesaly na -50 stupňů. Charakteristická je situace v Grónsku. Na nezaledněném území cca 4x větším než ČR žije asi tolik lidí jako v Karlových Varech. Loví navíc v ohromné oblasti okolního chladného, na ryby velmi bohatého moře. Chtějí být výhledově samostatní, ale zatím potřebují pomoc Dánska, pod něž patří. Doufají proto většinou (často kvůli těžbě surovin) v rychlý ústup ledovce, jímž je dosud kryto (až kilometrovou vrstvou) území aspoň 22x větší než ČR. Je zjištěno, že před 2 miliony let Grónsko led nepokrýval. Také je pravdou, že tu několik set let žili Evropané celkem normálně jako jinde na severu, než před asi 600 lety poněkud tajuplně podlehli zhoršení podnebí. Tolik na ilustraci převažující lidské mentality.

Z výše uvedeného nemá plynout, že globální oteplení nepředstavuje velkou hrozbu světu, jak jsme jej zdědili, Nýbrž, že jde právě o jeden konkrétní projev nezřízeného počínání si lidstva, jež budí právem idealistický odpor, ať víme, kde přesně "to praskne", nebo ne.

Bohatnutí bylo způsobem, jak se stát v našem druhu alfa samcem bez náležitých fyzických dispozic. Majetek (ale také jeho "rozhazování") se etabloval jako jakýsi přídavný druhotný pohlavním znak. Dnes je zcela hypertrofovanou (příjemnou) funkcí sexuálního výběru, atavismem. Z hlediska dosavadní evoluce malformací, z hlediska člověka domestikací.

Lidé kdysi v zájmu lepší kooperace (v konkurenci a boji s jinými uskupeními) odvrhli silně monopolizovaný přístup majetkově nejpotentnějších mužů k ženám a s ním i nemožnost velké většiny zplodit vlastní potomstvo. Omezení nezměrných majetků a podvázání cest k jejich navyšování je to, co lidstvo čeká coby návazný evoluční krok v budoucnu.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Horáku Pátek, 5.Října 2018, 00:40:8

Po pravdě řečeno, ani jedna z těch hrozeb, které jste jmenoval na začátku, není zažehnána. Že se o nich dnes nemluví tak moc, je druhá věc...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 5.Října 2018, 09:42:0

Problém, o kterém se veřejně nemluví, vypadá jako když neexistuje.
Rozčilují nás jen problémy, o kterých informují média. A ta píší vždycky jen o něčem.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.