Brexit, ohrožení demokracie oligarchy, blížící se finanční krach, zloduch v křesle amerického prezidenta: nic z toho mě v noci ze sna nebudí. Ne že bych se nestaral — záleží mi na tom všem velmi. Trápí mne ovšem závažnější otázka: kde vezmeme pro všechny dost jídla?

V polovině tohoto století bude na světě o dvě až tři miliardy víc lidí. Každý z problémů, které se tu chystám vypočíst, by sám o sobě dokázal zapříčinit masový hladomor. A je přitom třeba vzít do úvahy, jak budou účinkovat společně.

Potíž začíná tam, kde všechno: v půdě. Proslulou prognózu Organizace spojených národů, že nám při současném tempu úbytku orné půdy zbývá stěží šedesát úrodných let, zdá se potvrzují nejnovější čísla. Především vinou degradace půdy již klesají výnosy na zhruba pětině zemědělsky užívaných ploch světa.

Připočtěme k tomu úbytek vody. V oblastech, jako je Severočínská nížina, střed Spojených států, Kalifornie či severovýchodní Indie je již dnes úroveň podzemních vod kriticky nízká. Jedná se přitom o jedny z nejvýznamnějších světových obilnic. Kupříkladu v povodí horní Gangy je dnes voda čerpána padesátkrát rychleji, než se stačí doplňovat. Protože ovšem poptávka po potravinách roste, očekává se, že zemědělci v oblasti jižní Asie budou v roce 2050 potřebovat o 80 až 200 procent víc vody než dnes. Co budou dělat?

↗

Vzácná místa jako deštné lesy Madagaskaru a Brazílie zanikají pod kopyty rozpínajícího se dobytka. Foto Conservation International

Potom tu máme rostoucí teplotu. Jedna z tematických studií naznačuje, že i bez ohledu na ostatní faktory zapříčiní každý stupeň oteplení pokles celosvětové úrody rýže o tři procenta. U pšenice jde o šest procent, u kukuřice sedm. A to by mohl být ještě optimistický odhad. Výzkum uveřejněný v časopise Agricultural & Environmental Letters dospívá k závěru, že oteplení o čtyři stupně Celsia by v oblasti Spojených států, jíž se přezdívá „kukuřičný pás“, vedlo k poklesu úrody kukuřice o čtyřiaosmdesát až sto procent.