Chci přispět X

Až příliš poklidná blokáda těžby plynu na severu Nizozemí

Téměř osm set lidí zablokovalo nedaleko Groningenu na severu Nizozemska největší evropský areál na těžbu plynu. Těžba v místě způsobuje pravidelná zemětřesení, proto se celá akce těšila nebývale vysoké podpoře starousedlíků.

Obrazy známé z německých akcí Ende Gelände i českých Klimakempů. Desítky lidí oděných v bílých malířských overalech, kteří dopředu oznámili masovou blokádu fosilní infrastruktury, hrdě kráčí malými městy na severu Nizozemska za pokřiku klimatických hesel. Celý průvod má ohromnou podporu místních lidí, kteří mávají z oken či vycházejí tleskat na ulici.

Je úterý 28. srpna a nacházíme se v provincii Groningen ležící na severu země tulipánů, kde se pravidelně třese zem. Nemůže za to však pohyb tektonických desek, nýbrž přímořské a vnitrozemské areály na těžbu plynu. Zdejší oblast je největší zásobárnou plynu v Evropě, nicméně těžba prováděná fosilními korporacemi Shell a Exxon sdruženými v koncernu NAM způsobuje propad půdy a ničení domovů v důsledku zemětřesení.

V Groningenu, hlavním městě provincie, se proti těžbě konají pravidelné protesty. Na ten největší v loňském roce dorazilo do stotisícového města přes čtyři a půl tisíce lidí. Seismologové v oblasti zmapovali přes tisíc pět set zemětřesení od roku 1959, kdy těžební společnosti poprvé zahájily těžbu. Navíc množství a intenzita otřesů v čase stoupá, letos v lednu udeřilo v obcích nedaleko Groningenu zemětřesní o síle 3,4 stupně Richterovy škály a nechalo za sebou desítky poničených domů.

1240V nizozemském Groningenu letos do akce vyrazilo téměř osm set lidí. Foto Robin van Lonkhuijsen

Místním navíc vadí, že těžební společnosti dlouhodobě odmítají přiznávat náhrady škod za zničené domy. Pod tlakem začaly přiznávat svůj podíl na zničených domech až v posledních letech, nicméně peníze dostali jen někteří.

„Žijeme přímo v epicentru, odstěhovat se v podstatě nemůžeme, protože nám nikdo za náš dům nezaplatí. Vláda na nás pohlíží jako na lidi druhé kategorie, protože vše podstatné se podle nich děje na jihu u Amsterdamu, Rotterdamu a Haagu. Chceme jenom svá práva,“ říká Rita, která bydlí ve vesnici nedaleko přímořského města Delfzijl.

Naštvaní místní se spojili s holandským hnutím za klimatickou spravedlnost Code Rood (Červený kód), aby společně uspořádali masovou blokádu těžebního areálu. Nizozemská vláda slíbila ukončit těžbu plynu do roku 2030, nicméně místní se obávají ještě větších dopadů na jejich životy v příští dekádě, jelikož NAM začal od letošního roku k těžbě využívat metody frakování. Ta může podle expertů mít vliv i na kvalitu podzemní vody.

Klimatickým aktivistům pak vadí, že vláda přes slib ukončit těžbu plynu nechce skončit s jeho využíváním, nýbrž plánuje plyn dovážet ze zahraničí. Plyn je stejně jako uhlí a ropa fosilním palivem, které přispívá ke změnám klimatu. A pokud se podle vědců máme udržet pod průměrným oteplením planety o dva stupně Celsia oproti předindustriální době, musí osmdesát procent těchto fosilních paliv zůstat pod zemí.

Poklidná blokáda
Code Rood má za sebou již jednu úspěšnou masovou blokádu uhelného přístavu v Amsterdamu, které se loni na konci června zúčastnilo přibližně tři sta lidí. Letos do akce vyrazilo bezmála osm set lidí. Nizozemská policie, podstatně kultivovanější než německá nebo česká, tři dny před akcí organizátorům sdělila, že nebude zasahovat a blokádu nechá proběhnout. Protestujících je zkrátka moc a nizozemská policie nemá ráda monstrózní zásahy, při kterých utratí velké množství peněz daňových poplatníků.

Člověku znalého poměrů v české policii a jejich přehnaných reakcí na rozmach hnutí za klimatickou spravedlnost v České republice pak přijde úsměvné, když dvousethlavý průvod doprovází pouze dva strážníci, muž a žena na bicyklech. Skupinu protestujících, kteří vyrazili na patnáctikilometrový pochod z kempu pěšky, z dálky pro jistotu pozoruje jedno menší policejní auto.

Na místo blokády, za kterou organizátoři akce určili vstupní bránu do největšího z areálů NAMu ve městě Farmsum, přichází po čtyřech hodinách chůze krátce před polednem. Provoz kvůli obavám o bezpečnost stojí a proto, že se do areálu nemůže dostat žádný kamion. O chvíli později přichází i ostatní skupinky, z nichž některé část trasy zdolaly autobusem, na lodi či přijely na kole. Ihned začnou stavět provizorní přístřešky na spaní, záchody a pódium pro proslovy a muziku. Cílem je udržet blokádu alespoň šestatřicet hodin.

Poté, co se vyčerpá úvodní entuziasmus, začíná tradiční blokádnická nuda. Stovky lidí otevírají knížky, někteří vymýšlejí společné hry. Mezitím probíhají schůzky zástupců jednotlivých afinitních skupin, tedy uskupení čtyř až deseti lidí, kteří na sebe během přímých akcí dávají pozor, na kterých se probírá, zda neuspořádat ještě jednu nepovolenou akci. Přece jenom, tuhle kótu protestující dobyli prakticky zadarmo.

Za plot provozu se však nakonec neodváží, a to ani u jiných zařízení, zejména kvůli obavám o bezpečnost. Většina těžebních provozů je plně automatizovaná a není jisté, jestli se je podaří vypnout. Navíc i několik málo lidí, kteří v provozech pracují, prochází přísnými bezpečnostními kontrolami. Stačí malá jiskra v areálu plného plynu, třeba od zapalovače v kapse, a může se rychle stát malér.

Tématem diskusí se stává také úsměvný incident, kdy se jeden z policistů v dobré víře zapojí na několik minut do oblíbené hry frisbee a s demonstranty opodál si začne posílat létající talíř. Někteří se pak pomocí transparentů snaží zabránit tomu, aby policejní dodávka mohla blokádu natáčet. Výjev lidí pobíhajících s transparenty a policejním vozem snažícím se popojížděním zlepšit výhled pak baví celé osazenstvo blokády.

Vyhrocení a odchod
Jediné vyhrocení situace nastane ve chvíli, kdy v sedm večer přichází přibližně čtyři sta místních lidí, kteří blokádu podpořili oficiálně nahlášeným pochodem. Blokující z radosti ověsí plot areálu transparenty, což se místní policii nelíbí a začíná protestující vytlačovat, některé mlátí obušky. Byť celá akce trvá několik minut a policisté při ní používají místo pepřového spreje mýdlovou vodu kvůli psychologickému účinku, obrázky z této události obletí celé Nizozemsko a policejní ředitel se musí v přímém přenosu zpovídat. Nizozemsko.

Další dny pak už blokáda probíhá poklidně, někteří protestující postupně odcházejí, posledních několik stovek odchází až po osmačtyřiceti hodinách. Ani prodloužení smluvené doby blokády policii nevybudí k větší akci. Podpora místních obyvatel je velká, proti těžbě plynu vystupuje i většina místních politiků a o události informují prakticky všechna média v zemi. Na blokádě jsou také matky s dětmi či známý švédský akademik a autor knihy Fosilní kapitál Andreas Malm. Celá akce tak končí všeobecným smírem.

Klidný průběh akce překvapil nejednoho člověka, který zažil naháněnou s policisty v německých nebo českých dolech. Jako kdybychom se na chvíli ocitli v zemi, kde lze veřejný zájem hájený i za hranou zákona ospravedlnit před širokou veřejností. Mezi aktivisty se šíří také teorie, že policie svým klidným počínáním uzmula radikální vyznění celého protestu.

Za největší úspěch však organizátoři považují další rozmach hnutí za klimatickou spravedlnost, které i v Nizozemsku roste, podobně jako v jiných zemích po celé Evropě i na celém světě. Letošní klimatický kemp totiž navštívilo třikrát více lidí než loni, podařilo se jim upevnit přátelství s lidmi žijícími v regionu, z nichž mnozí se do organizace kempu aktivně zapojili. Navíc někteří místní začali spontánně vytvářet afinitní skupiny s příslibem, že podobné akce chtějí v menším měřítku organizovat sami. A takový výsledek je podle organizátorů kempu nejdůležitější.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.