Norský soud zamítl žalobu ekologů, firmy mohou v Arktidě hledat nové zdroje ropy

↗

Kvůli podpoře ropného průmyslu Norsko pravidelně sklízí kritiku od představitelů OSN, kvůli vysoké uhlíkové náročnosti ztrácí severský stát své postavení také na žebříčku Indexu lidského rozvoje. Foto FB LE Brut

Energetické firmy mohou hledat a případně i těžit nové zdroje ropy v Barentsově moři, uzavřel před dvěma týdny norský Nejvyšší soud čtyři roky probíhající právní spor. Patnáct z devatenácti soudců odmítlo argumenty ekologických organizací a známých osobností, podle kterých norská vláda porušila Ústavu a mezinárodní klimatické závazky, když v roce 2015 a 2016 udělila několika energetickým firmám licence na těžbu ropy.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu, který v norském právním systému zastává také funkci Ústavního soudu, umožní firmám jako Chevron nebo Statoil pokračovat ve vyhledávání nových zdrojů ropy v severních částech Barenstova moře, kde zatím těžba neprobíhala. Navíc v listopadu norská vláda rozdala dalších sto šestatřicet licencí na nové průzkumy. Většina Norů a Norek si přitom podle průzkumů přeje, aby vláda naopak dalším průzkumům zamezila.

„Rozhodnutím soudu jsme vytočení, protože nechává mladé lidi i budoucí generace prakticky bez ústavní ochrany. Nejvyšší soud prokázal loajalitu norskému ropnému průmyslu, který pro ně znamená víc než naše právo na budoucnost. Ve svém boji ale budeme pokračovat. Na ulicích, ve volebních místnostech a pokud bude potřeba, tak znovu u soudu,“ řekla po rozhodnutí Therese Hugstmyr Woieová, představitelka norských Mladých Přátel Země, kteří stát žalovali spolu s organizacemi Greenpeace, Přátelé Země a Prarodiče pro klima.

Norský Nejvyšší soud však ve svém rozhodnutí argumentuje, že vláda již opatření na ochranu klimatu zavádí a má na udělování licencí pro těžbu právo. Navíc podle něj za spalování ropy nesou odpovědnost státy, které od Norska ropu nakupují. Ministryně pro ropu a energii Tina Bruová v konzervativní vládě Erny Solberg pak serveru Barents Observer řekla, že ropný průmysl v Norsku přímo či nepřímo zaměstnává přes sto padesát tisíc lidí, a je proto důležité ho zachovat.

Právě kvůli podpoře ropného průmyslu Norsko pravidelně sklízí kritiku od představitelů OSN, kvůli vysoké uhlíkové náročnosti ztrácí severský stát své postavení na žebříčku Indexu lidského rozvoje. Ekologické organizace v současnosti zvažují, že se obrátí na Evropský soud pro lidská práva.

Zároveň ale upozorňují, že soud nezabránil vládě těžařům zahájení těžby zakázat, a tudíž je možné projekty zastavit ve správních řízeních. Těžba ropy v Severním ledovém oceánu je obecně považována za neobvykle nákladnou a riskantní. Proto není jasné, jestli se těžařským firmám nakonec začít těžit vyplatí ekonomicky i reputačně.

„Žádná vláda na Světě nemůže v dnešní době důvěryhodně tvrdit, že chrání klima, když neukončí vyhledávání nových zdrojů ropy a nenastaví si plán, jak toto průmyslové odvětví ukončit,“ dodal Frode Pleym, ředitel norské pobočky Greenpeace.

Žaloba čeká i Českou vládu

Pozorovatelé poznamenávají, že „klimatických“ žalob po světě obecně přibývá, jak se klimatické hnutí snaží strategicky uspět v boji proti fosilním palivům i u soudů. Úspěchy zaznamenaly podobné pokusy v Nizozemí, kde soud v roce 2015 nařídil vládě snížit v průběhu následujících pěti let emise o čtvrtinu za účelem ochrany obyvatelstva před změnami klimatu, ve Francii a Irsku.

Předžalobní výzvu dostala na začátku prosince i vláda České republiky. Podle spolku Klimatická žaloba totiž česká vláda svou nečinností při ochraně klimatu porušuje své mezinárodní závazky a také Listinu základních práv a svobod, která garantuje právo na příznivé životní prostředí.

„Nejefektivnějším krokem pro rychlé snížení emisí by bylo brzké ukončení provozu nejstarších a nejšpinavějších uhelných elektráren o celkové výrobě ve výši rovnající se čistému ročnímu vývozu elektřiny z České republiky. To lze učinit ihned,“ radí vládě Jiří Jeřábek ze spolku Klimatická žaloba.

Na konci listopadu navíc Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku procesně připustil stížnost šestice mladých Portugalců na nedostatečnou klimatickou politiku členských států EU, Norska, Švýcarska, Velké Británie, Ruska, Ukrajiny a Turecka.

Další informace: