Ministerstvo školství s vegetariánstvím ve školních jídelnách nepočítá
Marek HadrbolecNová metodika k poskytování dietního stravování původně zohledňovala také vegetariánství a veganství. Ministerstvo školství ale tuto pasáž z dokumentu vyškrtlo. Nemalé části dětí tím upřelo právo na školní stravování.
V České republice je pět až deset procent rodin, které se stravují bez masa. Kvůli strnulosti systému školního stravování jsou děti z těchto rodin v podstatě vyloučeny ze školních jídelen. Zlepšit jejich situaci mohla nová metodika k poskytování dietního stravování, která v původní verzi myslela také na mladé lidi stravující se vegetariánsky nebo vegansky. Kvůli zásahu ministerstva školství ale tato část z dokumentu zmizela.
Počet rodin, které nekonzumují maso, je u nás přitom srovnatelný s počtem rodin s dietními potřebami: deset procent osob má laktózovou intoleranci, jedno procento celiakii. Bylo by tedy spravedlivé a také efektivní, aby nová metodika řešila všechna stravovací omezení, nikoliv jen část. Ministerstvo se ale rozhodlo děti stravující se na základě světonázoru nadále přehlížet. Pokud se totiž jídelny budou novou metodikou, která už v říjnu dorazí do vybraných jídelen, skutečně řídit, neohřejí těmto mladým strávníkům ani oběd, který jim doma připraví rodiče. Ohřev totiž metodika podmiňuje potvrzením stravovacích potřeb od lékaře.
V současnosti nabízí dietní stravu nebo alespoň ohřev donesených pokrmů pouze třicet procent školních jídelen. Ve většině případů je ale i tato nejzákladnější možnost stále nedostupná. Bez podpory v metodice jsou rodiče odkázáni na doporučení ministerstva, aby se s jídelnou domluvili. O to se velká část samozřejmě pokouší, často ale naráží na odpověď, že ohřev není možný ‒ třeba proto, že neexistuje žádný dokument, který by tuto možnost specifikoval. Ani rodiče se tak nemají na co odvolávat a nezbývá jim než se smířit s tím, že jejich děti budou z obědů v jídelně vyloučeny, změnit stravovací zařízení nebo se soudit.
Rodiče se podle stravy v jídelně nemohou řídit ani v předstihu, například už při výběru školy. Najít v dostupném okolí školu, jejíž jídelna by nabízela každý den bezmasou variantu oběda, je totiž v podstatě nemožné. Výběr z více pokrmů sice dnes existuje asi v pětině školních jídelen, bezmasý oběd ale každý den nabízí jen část z nich.
Liknavý přístup ministerstva ke školnímu stravování dobře ilustruje vágní prohlášení, které resort k metodice vydal na své facebookové stránce. Místo toho, aby ministerstvo samo pracovalo na komplexním řešení problému, přenáší odpovědnost za hledání řešení na jídelny a rodiče. Kroky ministerstva dávají ještě menší smysl, uvědomíme-li si, že vegetariánskou nebo veganskou stravu lze nejjednodušeji dětem zpřístupnit zcela stejně jako stravu dietní: tedy tím, že bude umožněn ohřev vlastního jídla. Dle judikatury je navíc vyloučení dětí, které nekonzumující maso, ze školního stravování porušením ústavním pořádkem garantované svobody vyznání a zásahem do práv.
Nejlepší řešení úpadku školního stravování by představovala nová vyhláška, která by se zasadila o pestřejší a chutnější obědy, dostupné všem dětem. Do doby, než si odpovědné orgány nutnost takové změny uvědomí, mohla chystaná metodika o dietním stravování alespoň trochu ulehčit situaci těm, na které současný nevyhovující stav dopadá nejvíce. Místo toho se ale, jak už je ‒ nejen u školního stravování ‒ v České republice zvykem, řešení problému odložilo na jindy.