Agrární komora ČR si nechala vytvořit kampaň propagující konzumaci masa. Projekt „Žeru maso“ s rozpočtem čtyři miliony korun z většiny zafinancovalo Ministerstvo zemědělství z veřejných peněz. Ačkoliv na webu kampaně se píše, že cílem je „vyvracet mýty o mase a dávat do souvislostí trendy, které jsou prosazovány v současné výživě“, přináší jen mnoho nových mýtů o rostlinných alternativách živočišných produktů a zcela opomíjí všechny zápory, jež jsou s produkcí a konzumací masa spjaty.

Můžeme se jen domnívat, zdali bylo tvůrčím záměrem přijít s natolik hloupou kampaní, že už jen v důsledku svého názvu a manipulativního zpracování vzbudí vlnu reakcí a mediálního zájmu. Chovatelé zvířat reprezentovaní Agrární komoru jsou možná v takové situaci, že i negativní pozorností berou zavděk.

Je však smutné pozorovat mrhání veřejnými prostředky za bizarní projekty, které navíc nahrává pouze úzké skupině soukromých podniků. A které je v přímém rozporu s národními závazky v oblasti ochrany životního prostředí.

V pasti vlastní argumentace

Kampaň kritizuje hlavně takzvaně vysoce zpracované potraviny, jež imitují tradiční masné produkty. Ty jsou podle autorů spojovány s výskytem civilizačních chorob jako obezita, cukrovka 2. typu nebo nemoci srdce a cévního systému.

Přílišná konzumace vysoce zpracovaných potravin, ať už rostlinných či živočišných, obecně není tou nejlepší volbou. Zároveň se ale nedá říct, že by všechny zpracované potraviny byly automaticky škodlivé. Míra zpracování slouží pouze jako indikátor, ale není sama o sobě příčinou nezdravosti.

Jak uvádí britská Národní zdravotní služba (NHS), největším problémem zpracovaných potravin je nadmíra použitých aditiv v podobě soli, cukru nebo tuku. Se zmíněnými civilizačními chorobami je ovšem spojována také konzumace masa, jež Agrární komora naopak doporučuje. Zpracované maso, jako jsou párky, šunka, klobásy, slanina, ale také nezpracované červené maso Světová zdravotnická organizace (WHO) dokonce zařadila mezi potraviny s karcinogenními účinky.

Agrární komora je lobbyistická organizace zemědělského odvětví a jak sama uvádí v zadávací dokumentaci, cílem kampaně je udržet stavy hospodářských zvířat. Není tedy divu, že zdraví obyvatel nepovažuje za podstatné a o zdravotních otázkách její představitelé nemluví. Ze stejného důvodu však ani není příliš rozumné na zdravotních benefitech konzumace masa vystavět argumentaci celé kampaně.

V září letošního roku se mléčné a masné firmy prostřednictvím Potravinářské komory ČR obrátily na několik českých ministerstev se stížností na aktivity organizace ProVeg, která se snaží prosadit zařazení rostlinných mlék do škol. Dopis, který obsahuje řadu nesmyslných a překroucených informací, je dalším důkazem, že živočišná lobby vůbec nerozumí rostoucímu trendu stravování na rostlinném základě. To je problém nejen pro producenty a příznivce rostlinných potravin, ale také pro zemědělce, kteří se dříve či později budou muset měnícím se podmínkám přizpůsobit.

O ekologii raději pomlčet

Ekologickým dopadům živočišné produkce se kampaň raději spíše vyhýbá. Kritika dopadá opět pouze na výrobní proces rostlinných alternativ masa, kde například infografika výroby rostlinného burgeru začíná dovozem sóji lodí na vzdálenost deset tisíc kilometrů. Je to přitom právě sója pro výkrm zvířat, která se k nám dováží z Jižní Ameriky, kde se kvůli jejímu pěstování odlesňuje a páchají se obrovské škody na původních biotopech.

V letošním roce byla v odborném časopise americké Národní akademie věd publikována rozsáhlá studie, která zkoumala ekologické dopady 57 tisíc druhů potravin. Výsledky jednoznačně ukázaly, že živočišné potraviny zatěžují životní prostředí ze všech nejvíce.

První příčku drží Agrární komorou tolik vyzdvihované hovězí maso. Oproti tomu rostlinné alternativy měly pětkrát až desetkrát menší dopad. Obdobný závěr měl výzkum z roku 2018, který ukázal, že i ty nejvíce ekologické způsoby chovu krav jsou stále mnohem škodlivější než i ty nejméně udržitelně pěstované rostlinné potraviny.

Česká republika se společně s dalšími státy Evropské unie v rámci Pařížské dohody zavázala snížit emise skleníkových plynů o čtyřicet procent do roku 2030. Dosáhnout tohoto cíle může podle studie publikované v odborném časopise The Lancet napomoci právě transformace potravinového systému směrem ke zdravější stravě založené převážně na rostlinných surovinách.

Je potřeba o polovinu snížit spotřebu nezdravých potravin, jako je červené maso nebo cukr, a minimálně zdvojnásobit konzumaci zdravých potravin, jako jsou ořechy, ovoce, zelenina nebo luštěniny. Evropská strategie Farm to Fork rovněž uvádí, že současná schémata stravy jsou z hlediska ekologie i dopadů na zdraví obyvatel neudržitelná a vyzývá k přechodu na stravu obsahující více rostlin a méně červeného a zpracovaného masa. Pokud tedy potřebujeme kampaně placené z veřejných zdrojů, jsou to kampaně vzdělávající veřejnost v tom, jak se zdravě stravovat — v přesně opačném duchu, než je státem podporovaná akce Agrární komory.

Přes vlastní závazky a deklarace Evropská unie v roce 2021 vyčlenila 54 milionů eur na podporu spotřeby masa. Vlnu nevole ze strany ekologických organizací vyvolala například kampaň „Become a Beefatarian“, která probíhala ve Francii, Belgii, Německu a dalších státech. Česká republika tak v otázce absurdních a proti veřejnému zájmu směřujících kampaní k tématu stravování není osamocena.

Agrární komora i přes silnou kritiku kampaně, a dokonce i projev nesouhlasu ministra zemědělství Zdeňka Nekuly (KDU-ČSL) nepřestává šířit nepravdivé informace. V příspěvku na Facebooku uvádí, že autor studie, podle níž hospodářská zvířata se na celosvětových emisích skleníkových plynů podílejí 18 %, později zpochybnil svou metodiku a snížil toto číslo na 4 %.

Je pravda, že metodika byla upravena a podíl byl snížen, nikoli však na 4 %, nýbrž na 14,5 %. Na tomto čísle si organizace FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations), pro kterou byla studie zpracována, trvá dodnes. V dalším výzkumu bylo použitím stejné metody a aktuálních dat navíc zjištěno, že podíl živočišné produkce na emisích skleníkových plynů nyní činí 16,5 %.

Potřebujeme zvířata kvůli hnoji?

Ze strany Agrární komory často zaznívá argument, že chov zvířat je spojen s péčí o krajinu a je důležitý z důvodu návratu organické hmoty do půdy. To je z jejich strany čirý alibismus. Drtivá většina zvířat včetně prasat, kuřat, slepic nebo kachen se na pastvě nechová.

Tato zvířata jsou zavřena v halách, krmena průmyslově zpracovanými krmivy a jejich moč a výkaly jsou shromažďovány ve velkoobjemových sběrných nádržích. Ty mohou v závislosti na jejich stavu a způsobu využití způsobovat i lokální znečištění. Vzniklá kejda se dá použít pro hnojení půdy pouze za dodržení přesných technologických postupů, ale při nesprávném použití představuje ekologickou hrozbu.

Dalším problémem je, že hospodářských zvířat je chováno příliš mnoho, takže nadbytek jejich výkalů půdě naopak škodí. Dokumentární film Milked ukazuje, že půda a voda na Novém Zélandu, kde se skot chová převážně na pastvě, je hnojem silně znečištěna. Takže ani pastevně chovaná zvířata nemusí být pro půdu přínosem.

Své o tom ví také Nizozemsko, kde stoupá kontaminace povrchových i podzemních vod dusičnany a amoniakem do extrémních hodnot právě z důvodu přílišného hnojení zvířecími výkaly. Vláda proto rozhodla o nutnosti omezit chovy zvířat, proti čemuž v létě tamější farmáři silně protestovali.

A pokud jde o dodávání živin do půdy zemědělci často zapomínají na kompost, který je výborným a čistě rostlinným hnojivem. Kompost má obrovský nevyužitý potenciál v podobě zpracování zahradního a městského bioodpadu.

Například v Praze tvoří kompostovatelný bioodpad až čtvrtinu obsahu nádob na směsný odpad a v současnosti končí ve spalovnách. Ve světě přitom již dnes funguje mnoho zemědělských farem, které nevyužívají žádné živočišné vstupy ani chemická hnojiva. I čistě rostlinné zemědělství je tak možnou a reálnou cestou.

Příležitost, nikoli hrozba

Zatímco svět kolem nás se rychle mění a směřuje v čím dál větší míře ke stravě založené na rostlinách, Agrární komora a Ministerstvo zemědělství dělají vše pro to, aby se zachoval současný stav. A to navzdory tomu, že jejich úlohou je hájit zájmy chovatelů a zemědělců.

Když horníci přicházejí o práci v důsledku ukončování těžby uhlí, vlády pro ně připravují sociální a rekvalifikační programy, aby nezůstali bez pomoci. Stejně tak by se vláda a oborové organizace měly začít zajímat o chovatele zvířat, jejichž budoucnost je značně nahnutá.

Inspirací může být americká platforma Rancher Advocacy Program, která pomáhá farmářům při přechodu z živočišné na rostlinnou výrobu. Do takových iniciativ by bylo užitečné směřovat zemědělské dotace, protože příklon k rostlinné stravě je třeba vnímat jako příležitost, nikoli jako hrozbu. Optika zpětného zrcátka, jak už to tak bývá, nás dopředu příliš neposune.