Nemáme už mnoho času, přesně řečeno dvanáct let. Takový je základní verdikt poslední zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), kompilátu více než šesti tisíc podkladových vědeckých studií. Nezvládneme-li do roku 2030 ostře změnit kurz, definitivně ztratíme naději, že se nám podaří udržet oteplení planety pod jedním a půl stupněm Celsia oproti předprůmyslovému období — a splnit tak ideální, optimističtější cíl pařížské klimatické dohody.

Druhé poselství: změny klimatu postupují o poznání rychleji a s horšími důsledky, než jsme čekali. Dnešní oteplení o pouhý jeden stupeň se projevuje po celé planetě nekončící sérií extrémního počasí. Letošní horké a suché léto bylo jen ochutnávkou klimatu, které jsme si dosavadními emisemi skleníkových plynů již navařili. Dva stupně oteplení, vyšší a méně optimistický pařížský cíl, dosud obecně považovaný za „bezpečnou hranici“, tak mohou být zkrátka příliš mnoho.

Rozdíl mezi krizí a katastrofou

Rozdíl půl stupně Celsia se intuitivně zdá jako zanedbatelný, podle zprávy je ale ve skutečnosti obrovský. Může rozhodnout mezi životem a smrtí řady živočišných druhů — jako lední medvědi či korály — ale především milionů lidí. Určí osud mnohých přímořských velkoměst, která mohou ke konci století při dvou stupních oteplení zmizet z mapy.

Ovlivní zemědělství, produkci potravin, dostupnost pitné vody, intenzitu extrémního počasí, hojnost ryb v oceánech. Rozhodne o tom, zda budou stovky milionů lidí dál žít v bídě, nebo dostanou šanci na důstojný život. Rozhodne i o tom, zda budou mít vůbec kde žít a zda se nebudou muset stát uprchlíky.

Nejhorší ale nakonec nemusí být to, co zpráva říká, nýbrž to, co zamlčuje. Podle mnohých kritiků z řad klimatologické komunity je zpráva „neuvěřitelně konzervativní“ a vážnost situace ve skutečnosti podceňuje. Nepočítá totiž vůbec s vznikáním pozitivních zpětných vazeb v klimatickém systému — kupříkladu tání permafrostu uvolňující do atmosféry metan — které mohou oteplování dále urychlit.

Pokud navíc pozitivní zpětné vazby v určitý moment — takzvaný „bod zvratu“ — převáží, může se planeta oteplovat sama od sebe, aniž bychom to ještě mohli ovlivnit. A podle nejnovější studie na toto téma — zpracované týmem kolem špičkového švédského systémového analytika Johanna Rockströma — leží tato hranice pravděpodobně právě někde kolem dvou stupňů Celsia oteplení. 

Jinak řečeno, onen půlstupeň může představovat nejen rozdíl mezi dvěma stupni bolesti a utrpení, nýbrž také rozhodnutí mezi krizí, kterou ještě můžeme zvládnout, a plnohodnotnou katastrofou: klimatickým kolapsem.

Záchrana je možná a lákavá. Co nám brání?