Jak se nejšpinavější průmysl naučil špinit i politiku

Jakkoli autor popisuje zejména reálie Velké Británie a Spojených států, totožná tendence je zřejmá i u nás. Průmysl ničící planetu si kupuje vlády, aby hájily jeho, a nikoli veřejné zájmy.

Monbiot

George Monbiot

07.08.2019 12:26

Tragédií naší doby je fakt, že postupující kolaps životních orgánů planety Země se sešel s érou úpadku veřejné správy. Právě v čase, kdy bychom se potřebovali povznést nad sobectví a krátkozrakost, vlády po celém světě začínají reprezentovat nejpřízemnější a nejšpinavější zájmové skupiny. Ve Velké Británii, v USA, v Brazílii, v Austrálii a v mnoha dalších zemích se moci chopily kliky hájící zájmy znečišťovatelů.

Planetární ekosystém se rozpadá neuvěřitelnou rychlostí. Divoké požáry plundrují Sibiř a Aljašku – na mnoha místech se zakusují hluboko do rašelinišť, což způsobuje mohutné úniky oxidu uhličitého a metanu, a to zpětně přispívá k ohřívání planety. Má se za to, že jen v červenci arktické požáry uvolnily do atmosféry tolik uhlíku, kolik Rakousko vyprodukuje za celý rok: zdá se tak, že už se roztáčí děsivá spirála zpětných vazeb, jimiž klimatický rozvrat urychluje sebe sama.

Potoky z roztátého ledu se řinou po grónském ledovci, který se potí v patnáctistupňové teplotní anomálii. Denní ztráty ledu v takovémto měřítku vědci předvídali až za padesát let: počítalo se s nimi kolem roku 2070. Studie v časopise Geophysical Research Letters odhaluje, že tání permafrostu v kanadské Arktidě přesáhlo hloubku tání předpokládanou vědci pro rok 2090.

Jakkoli rekordní červencové teploty v Evropě působily nepohodu a rozruch, v jihozápadní Asii se začínají blížit limitu, jejž je schopno zvládnout lidské tělo. Čím dál větší části světa budou odkázány na klimatizaci, a to nikoli jako na otázku komfortu, ale jako na věc přežití: a tady máme další spirálu nepříznivé zpětné vazby, protože klimatizace je hltavý žrout energie.

Lidé, kteří si ji nebudou moci dovolit, se budou stěhovat, anebo zemřou. Rozvrat klimatu už dnes vyhání z domovů více lidí než chudoba nebo válečné konflikty, přičemž k šíření obou přispívá.

Nedávná studie publikovaná v časopise Nature ukázala, že nemáme nižádnou naději zamezit tomu, aby se globální teplota zvýšila o více než 1,5 stupně Celsia, pokud neodstavíme současnou industriální infrastrukturu, založenou na fosilních palivech. Dokonce i tehdy, pokud bychom už neuváděli do provozu žádné uhelné či plynové elektrárny, nestavěli žádné nové dálnice ani letiště, emise uhlíku spojené se stávajícími stavbami tohoto typu nás převalí přes bezpečný práh.

Takže jen odstavení části fosilních zařízení před plánovaným koncem jejich životnosti nám může dát aspoň jakous takous šanci, že se udržíme pod limitem dojednaným v Paříži v roce 2015. Jenomže vlády po celém světě namísto toho, aby fosilní stroje zabíjející planetu vypínaly, přikládají pod jejich kotlem.

Ropný a plynový průmysl plánuje utratit 4,9 bilionu dolarů v následujících deseti letech na průzkum a těžbu nových zdrojů, které si už naprosto nemůžeme dovolit spálit. Podle Mezinárodního měnového fondu každý rok vlády dotují fosilní paliva sumou pět bilionů dolarů – tedy několikanásobně více než kolik vydávají na řešení naší existenční krizi.

Spojené státy vydávají desetkrát víc na tyto zběsilé dotace, než kolik činí jejich rozpočet na vzdělání. A vloni svět spálil víc fosilních paliv než v kterémkoli roce předtím.

Analýza Barryho Saxifrage, jež vyšla v kanadském National Observeru, ukazuje, že polovinu fosilních paliv, jež lidstvo za svou existenci použilo, jsme spálili po roce 1990. Jakkoli se v daném období zvýšil také podíl obnovitelných zdrojů, propast ve výrobě energie z fosilních a nízkouhlíkových zdrojů energie se prohloubila.

V našich snahách odvrátit nezvladatelné, sama sebe urychlující, ohřívání planety roli nehrají ani tak dobré věci, které jsme vykonali, jako ty špatné, které jsme nepřestali činit. Ukončení provozu fosilní infrastruktury se neobejde bez státních zásahů.

Jenomže v mnoha zemích vlády zasahují nikoli proto, aby ochránili lidstvo před existenční hrozbou fosilního průmyslu, ale proto, aby ochránily fosilní průmysl před existenční hrozbou veřejných protestů. V osmnácti ze států USA zákonodárci navrhli normy, které kriminalizují protesty proti ropovodům. Jedná se o zjevnou snahu v zájmu ropného průmyslu zlikvidovat oprávněný občanský disent. V červnu Trumpova vláda navrhla federální zákon, který by umožnil posílat lidi až na dvacet let do vězení za akce narušující výstavbu ropovodů.

Organizace Global Witness informuje o tom, že v několika zemích, mezi nimi na prvním místě na Filipínách, vlády přímo podněcují k zabíjení ochránců přírody. Jedná se o proces, který začíná rétorickými výpady, démonizováním občanských protestů jako extremismu a terorismu, pokračuje legislativou kriminalizující občanské protesty za záchranu planety. Kriminalizace pak dláždí cestu k fyzickému násilí i vraždám.

Co začíná rétorickými výpady proti ochráncům přírody, pokračuje přes kriminalizaci a často končí násilím i vraždami. Repro DR

Podobná démonizace ochránců planety je v plném proudu v Británii, kde Policy Exchange, lobistická organizace financovaná skrytě špinavými penězi, očerňuje Extinction Rebellion. Jako všem podobným pamfletům dostalo se i těmto špinavostem štědré pozornosti BBC, jež se přidržuje své navyklé absence sebemenšího zájmu o to, za čí peníze přízemní útok vznikl.

Pokoutně financované lobistické skupiny – jako je Aliance daňových poplatníků, Institut Adama Smithe nebo Institut pro ekonomické otázky – dodaly některé z klíčových poradců vlády Borise Johnsona. Ten také jmenoval Andreu Leadsomovou, nadšenou obhájkyni hydraulického štěpení (neboli frakování), do čela ministerstva odpovědného za klimatickou politiku a Granta Shappse, který ještě před měsíce vedl British Instrastructure Group, jež propaguje výstavbu dálnic a letišť, aby řídil ministerstvo dopravy. Minulý týden Guardian zveřejnil dokumenty, které poukazují k tomu, že Johnsonův spojenec a poradce Lynton Crosby vyráběl neoznačené inzeráty na Facebooku, jež propagovaly uhelný průmysl.

Co se tu před námi odehrává, bychom mohli definovat jako Paradox znečištění. Jelikož se a nejšpinavější odvětví těší nejnižší veřejné přízni, mají největší potřebu kupovat si politické síly, aby jim vycházely vstříc. Takže financují politické strany, lobbistické skupiny, think-tanky, falešné občanské iniciativy a skrytou inzerci na sociálních sítích. Proto je politika tak silně ovlivněna nejšpinavějším průmyslem.

Snaží se nám namluvit, že se máme bát „extremistů“, kteří protestují proti ekocidě a vzdorují špinavému průmyslu a špinavým vládám, které si koupil. Jenomže extremisté, kterých bychom se měli bát, dnes sedí ve vládních seslích.

Text How the world’s dirtiest industries have learned to pollute our politics vyšel v deníku Guardian. Přeložil JAKUB PATOČKA

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.