Macronova vláda se snaží zalíbit všem. Nejvíc ji ocení korporace

Francie má novou vládu. Macron lovil mezi socialisty i republikány, důležité rezorty však ovládla pravice. V součtu s bývalým projaderným korporátním lobbistou v premiérském křesle očekávejme pokračování konformní politiky.

Čerstvě zvolený francouzský prezident Emanuel Macron se i po volbách snaží zalíbit všem. V pondělí se pokusil před červnovými parlamentními volbami dostat na svou stranu voliče pravice, když si jako premiéra vybral Édouarda Philippa, člena umírněného křídla Republikánů.

V úterý pak jmenoval členy vlády, ve které většinu tvoří umírnění socialisté, avšak klíčové resorty ministerstva financí a civilní správy získali bývalí spojenci Nicolase Sarkozyho, Bruno Le Maire a Gérald Darmanin. Právě tito pánové by měli nejvíce pečovat o probyznysovou politiku, kterou Macron slibuje ve svém volebním programu.

Liberální voliče si prezident získal genderovou rovností, jelikož jeho ministerstva obsadí muži i ženy rovným dílem. Komentátoři však upozorňují, že z pěti nejdůležitějších ministerstev pouze jedno obsadí žena, Sylvie Goulardová, která bude řídit obranu.

Vyjednáním koalice rozkročené přes politický střed se francouzský prezident snaží vyhnout situaci, v níž by po parlamentních volbách neměl v Národním shromáždění většinu. Jeho snahu být oblíbený mezi socialisty i republikány však nejvíce ocení nadnárodní korporace, na které má několik členů vlády pevné vazby.

Premiérem projaderný korupčník
Jmenování Édouarda Philippa premiérem vyvolalo rozporuplné reakce. V zahraničí nepříliš známý starosta přístavního města Le Havre nestojí podle Macrona ani nalevo, ani napravo, a má ztělesňovat jeho politickou orientaci, která má údajně překonávat zakořeněné představy o politickém rozložení sil mezi levici a pravici.

Středovost nového premiéra má podtrhovat i fakt, že během studií byl členem socialistů, než jej neúspěšný kandidát na prezidentskou nominaci Republikánů Alain Juppé přesvědčil ke vstupu do pravicové strany UMP. Jenomže to, co se na povrchu může jevit jako povznesenost nad ideologické předsudky, ve skutečnosti v jádru nemusí skrývat nic víc než starý dobrý oportunismus v duchu kréda kam vítr tam plášť. Philipp čelí kritice z mnoha stran.

Navzdory širokým úsměvům to nebude dobré. A zjistí se to dřív, než byste čekali. Foto en.rfi.fr

Nevoli vyvolalo Philippovo jméno mezi francouzskými ekologickými organizacemi. Nový francouzský premiér totiž v letech 2007 až 2010 pracoval jako lobbista u jaderné společnosti Areva, kde mimo jiné pomáhal vyjednat kontroverzní dohody o těžbě uranu v Africe.

Stojí například i za dohodou o rozšíření uranových dolů v Nigeru, kde se už po několik desetiletí těží na územích Tuaregů, což v místě způsobuje ozbrojené konflikty. Ekologové kromě vazeb na jaderný průmysl, který ve Francii patří k nejrozvinutějším na světě, premiérovi vyčítají i podporu uhelných projektů v Le Havre nebo kontroverzní stavbě letiště v Notre-Dame-des-Landes.

Protikorupční organizace zase upozornily na to, že v roce 2013 nedokázal doložit původ svých bytů v Paříži a Seine-Maritime. Feministické organizace zase vzpomínají, že se vždy zdržel hlasování při projednávání zákona o legalizaci registrovaného partnerství a zákonů o rovnosti žen a mužů.

Za jménováním Philippa tak stojí zejména snaha zalíbit se pravicovým voličům, které dráždí Macronovo propojení se socialisty. Jeho volba je tak spíše potvrzením obav, podle kterých bude Macronova éra symbolizována prohloubením neoliberální politiky v zájmu velkého byznysu.

Mediální osobnosti ve vládě
Snaha zalíbit se vedla nového prezidenta i ke jmenování mediálně známých a oblíbených tváří. Ekologickou indolenci premiéra by měl vyvažovat nový ministr životního prostředí Nicolas Hulot, známý ekolog a oblíbený dokumentarista.

Podobně přívětivou a nestranickou osobností by měly být i ministryně sportu Laura Flesselová, olympijská vítězka v šermu, nebo ředitelka vydavatelského domu Actes Sud Françoise Nyssenová, nová ministryně kultury.

Podobně jako kanadský premiér Justin Trudeau se i Emanuel Macron snaží vzbudit pozitivní dojem mediálně vděčnými gesty. Skutečná povaha jeho politiky však brzy, podobně jako v případě jeho kanadského protějška, vyjde brzy najevo. A potom budou francouzské ulice, podobně jako před rokem při boji proti Hollandově reformě zákoníku práce, zřejmě opět plné demonstrantů. Mluvíme o Francii, takže to nebude trvat dlouho.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.