Radši rtuť v krvi než aktivisti za barákem

Klimakemp skončil a na Pardubicku může opět zavládnout zdravý rozum, utužen večerními zprávami TV Nova o strastech zahrádkářů. Petr Bittner hledá v reportáži odpověď na otázku, proč lidé nenávidí aktivisty.

Foto2

Petr Bittner

09.07.2019 10:01

Související

O víkendu skončil v pořadí třetí Klimakemp, který se tentokrát utábořil ve Veltrubech v kolínském okrese. Jeho „akční dny“ mířily na největšího místního znečišťovatele: uhelnou elektrárnu Chvaletice společnosti Sev.en uhlobarona Pavla Tykače. Málokdo by našel pádnější důvod jej nenávidět, než obyvatelé přilehlých obcí: nejenže jim nadále tráví vzduch i vodu, ale může tak činit i za podpory hned několika místních starostů.

Způsob, jakým si společnost Sev.en kupuje přízeň vedení zdejších obcí, již podrobně popsal klimatický reportér DR Josef Patočka jako v podstatě legální korupci. I kvůli ní získaly Chvaletice výjimku pro překročení emisních limitů – přičemž definitivně rozhodne zřejmě až ministerstvo životního prostředí.

Místní přesto přijali aktivisty často s nedůvěrou, ba odporem. Před časem jsem se zamýšlel nad tím, co nemálo lidí motivuje k tomu, aby obviňovali ekologické aktivisty z prospěchářství či z toho, že je „někdo platí“. Několik dní strávených na Pardubicku, v mém rodném kraji, ve mně ale vyvolává obecnější otázku. Proč tak velká část společnosti aktivisty prostě a jednoduše nenávidí?

Další demonstrace, která nic nezmění…
Klimatičtí aktivisté přišli do Veltrub z celé Evropy, aby bojovali nejen proti změně klimatu, ale i za právo místních na čistý vzduch, půdu a vodu bez rtuti a celkově tak naději na zdravý a plnohodnotný život. Kupříkladu paní Olga z Pardubic, která se na konci týdne vrátila z dovolené, narychlo napekla pekáč buchet a přivezla ho přímo k elektrárně blokujícím aktivistům a aktivistkám. „Když tihle mladí úžasní lidi takhle bojují, rozhodla jsem se, že aspoň takhle trochu přispěju.“

Tím se ovšem viditelnější podpora od nezúčastněných místních – spolek Zastavme Chvaletice celý průvod vedl – pomalu vyčerpává. Aktivistům se v reakcích tradičně dostalo v lepším případě lhostejnosti, v horším případě urážek.

Krajský úřad v Pardubicích udělil společnosti Sev.en uhlobarona Tykače výjimku na nadlimitní emise rtuti a oxidu uhličitého v elektrárně Chvaletice. Foto Peter Tkáč

Během třídenní blokády přístupových cest do elektrárny Chvaletice vystupoval na Pardubicku populární punkový hudebník Barbar Mamut. V sobotu hrál s kapelou v Trnávce, která je jednou z obcí, jež výjimku chvaletické elektrárně podpořily. Na svém profilu v neděli popsal incident, po kterém jeho vystoupení předčasně skončilo:

„Po cca hodině hraní za mnou přišla jedna holka, jestli nemůže něco říct do mikrofonu – já jsem souhlasil, říkal jsem si proč ne. Chopila se toho a sdělila asi třema větama vzkaz o blokádě nedaleké uhelné elektrárny Chvaletice, že kdo chce, ať ji podpoří. Ihned se začaly ozývat z různých míst davu vulgární urážky a cca 15 lidí vstalo a velice agresivně začaly ‚vyhazovat‘ onu holčinu a její kamarády z akce. Slezl jsem z pódia a šel se podívat, co se vlastně děje. Asi dva agresoři holku málem uhodili a vtipné bylo, že i starosta obce Trnávka (pořadatel akce) se nesnažil vůbec konflikt zklidnit – ba naopak, formou urážek přiléval olej do ohně.

Po chvíli ‚aktivisté‘ odešli a byl jakože klid. Se slovy ‚nemíchej se do toho, ty seš tady od hraní‘ a podobně jsem byl vybízen k pokračování show. Ale prostě to nešlo. Takové agresivní chování od dospělých lidí pouze za to, že někdo řekl pár vět do mikrofonu, je pro mě nepřípustné. Punk je pro mě o svobodě názoru a slova a tito agresivní lidé to evidentně tak necítili.

Aktivistů se nikdo z akce nezastal a pořadatel se naopak přidal k agresorům – nas*at na ně! Řekl jsem tedy, že pro takové nenávistné lidi hrát nebudu a že se loučím. Tento boj za lepší životní prostředí je naprosto oprávněný a opravdu se divím, že to ještě v někom vyvolává agresi. Pasivita a neznalost problému, to se dá ještě pochopit. Ale agrese vůči těm, kteří za nás bojují?! Nejde zpívat o Matce Zemi a pak dělat jakoby nic, když málem zmlátí lidi, kteří právě za Matku Zemi orodují.“

I kdyby byl celý incident z poloviny tak dramatický, ukazuje na nezanedbatelný trend ve většinové společnosti. „Další demonstrace, která nic nezmění!“ napsala na sociální síti paní, která se nedala obalamutit planou nadějí. „Další komentář, který ukazuje, proč tomu tak je,“ odpověděl jsem ze setrvačnosti dalšímu z tisíců drobných projevů tradičního českého pasivismu. Odkud se bere motivace této početné armády, která raději fandí miliardáři, který bohatne na úkor zdraví jejich dětí?

Kolik myslíte, že stačí rtuti, aby vás zabila?
Ve sváteční pátek po desáté hodině ranní se několik stovek lidí schází na malém nádražíčku v Řečanech nad Labem. Zatímco vyčkáváme na začátek pochodu, dávám se do řeči se starostou tisícové obce Veltruby, který poskytl aktivistům k utáboření obecní pozemek.

„Jestli jim to projde, tak budou moct vypouštět 300 kilogramů rtuti nad limit. A na naši obec ta rtuť dopadá, a přiteče k nám ve vodě. A ta rtuť, to je strašná věc. Kolik myslíte, že stačí rtuti, aby vás zabila? Kapka. A my už dneska lovíme ryby, které jsou plné rtuti.“

Vypadá klidně, vyzařuje z něj naděje při pohledu na množící se hlavy odhodlaných demonstrujících. Ale mluví z něj taky velké zklamání z lhostejnosti zainteresovaných úřadů i veřejnosti, autentický a neskrývaný strach o zdraví jeho krajanů a kondici zdejší přírody.

„Jaká výjimka? To příště můžeme dát výjimku na emise třeba starším autům, a pak i těm mladším. A pak můžeme dát výjimku všem, aby to bylo fér – a pak se na tu přírodu můžeme vykašlat úplně a udusit se tady společně,“ říká veltrubský starosta.

Jeho slova do hlavních večerních zpráv toho dne nepronikla – plamenná prohlášení aktivistů největší televize vyvažovaly dobře propracovanou odpovědí mluvčí společnosti Sev.en. Česká televize alespoň zmínila sporný charakter emisní výjimky a tlumočila některé z požadavků demonstrujících, zato TV Nova vsunula reportáž plnou groteskních střihů a sarkastického přikyvování předsudkům mezi pásma o zahrádkářích.

Tušil jsem to. Na klíčových stanovištích průvodu vždy postává opodál služebním nováckým autem transportovaný východočeský reportér komerčního kanálu Petr Brzek a je na něm vidět, jak už si to šteluje v hlavě: Tak předně, demonstrace se v Brzkově reportáži účastnili výhradně „aktivisté“ – to je signál pro spořádané publikum jeho televize, aby si představili mladého člověka, který nic neumí, nic nedokázal, fetuje a provokuje těžce pracující lid tajtrlíkováním v masopustní škrabošce.

Co na tom, že kolem reportéra na místě procházely stohlavé špalíry jeho milovaných „normálních lidí“, rodin s dětmi a kočárky, prostě „civilisté“ k nerozeznání od „slušných Čechů“ strážících normalitu u televizorů? Někteří z těchto aktivistů si podle TV Nova akci „spletli s maškarní“ – měli roztodivné kostýmy, zkrátka jsou to cvoci.

Rozbila se jim zvukotechnika – jak jinak, nikdo z nich na práci nesáhne. A pak už jen vyjádření mluvčí společnosti Sev.en, že elektrárna momentálně financuje „ekologizaci“ v ceně přibližně sto tisíc miliard bambilionů, a že protestující nechápe. (Po skončení blokády, Nova na serveru TN.cz přeci jen zmínila i hluboce relevantní důvody celé akce.)

Co na tom, že kolem reportéra na místě procházely stohlavé špalíry rodin s dětmi a kočárky a průvod vedli místní. Demonstrace se v reportáži TV Nova účastnili výhradně „aktivisté“. Stovky Foto Peter Tkáč

Kdo jde na ruku uhlobaronovi
Důvodem, proč aktivisté elektrárnu právě v těchto dnech blokovali, se média hlavního proudu toho dne příliš nezaobírala. Příčiny a okolnosti, za jakých krajský úřad rozhodl o udělení výjimky pro vyšší emise, tak zůstaly veřejnosti skryté. Stejně tak zásadní rozpor ve vyjádření přesvědčivé mluvčí společnosti Sev.en.

Ve zprávách společnost proklamovala, že elektrárna prochází ekologickou modernizací za desítky miliard. Pro udělení výjimky přitom firma argumentovala, že se bez ní neobejde, neboť investice 1,4 miliardy do nové technologie už by byla nad její síly (z čeho by si Pavel Tykač vyplácel další miliardy na dividendách, hm?). Současně ale avizovala, že pokud výjimku nedostane, do potřebné technologie nakonec investuje – čímž chtěla dát jasně najevo, že v žádném případě nehrozí zavření přesluhující elektrárny ani po roce 2021.

Výjimku sice udělil krajský úřad, vedení kraje v čele s dlouholetým a oblíbeným hejtmanem Martinem Netolickým (ČSSD) působí ale na první dojem bez viny. V průběhu celého řízení byl kraj pasivní, do neveřejného projednávání ovšem poslal lidoveckého senátora Petra Šilara. Právě prostřednictvím jeho osoby se role kraje v rozhodnutí o výjimce najednou jeví jako zcela zásadní.

Senátor se podle svědectví jednoho z účastníků ostře vymezoval vůči aktivistům a celkově šel na ruku požadavkům společnosti Sev.en, což je podle našeho zdroje pořád ještě eufemismus pro regulérní uhelnou propagandu. Hejtman Netolický se tak sice tváří, jako by se ho rozhodování netýkalo a k věci se veřejně nevyjadřuje, Šilar však v řízení vystupoval z jeho pověření. A lze si jen stěží představit, že by hejtman nevěděl, koho a s jakým stanoviskem do řízení posílá.

Hlavními důvody, proč aktivisté elektrárnu právě v těchto dnech blokovali, se média hlavního proudu příliš nezaobírala. Foto Peter Tkáč

Pokud výjimku posvětí ministerstvo životního prostředí, společnost Sev.en ušetří miliardu a půl za instalaci nového technologického „filtru“ a nadlimitní rtuť a oxid přefiltrují statisíce chodících a kompostovatelných lidských bio filtrů s průměrnou životností +- 75 let.

Ačkoli s tou životností… Rozptylová studie, kterou Greenpeace předložili úředníkům krajského úřadu, ukazuje, že „emise, které by elektrárna vypustila nad úroveň evropských limitů, by způsobily 169 předčasných úmrtí v důsledku znečištění ovzduší. Rozptyl toxické a vysoce nebezpečné rtuti by pak zasáhl téměř šest tisíc lidí“.

Toalety patří lidu
Zatímco desítky aktivistů v bílých overalech blokují několik vjezdů do elektrárny, účastníci legálního pochodu se mezitím chystají vlakem na cestu domů či zpátky do veltrubského kempu. Do miniaturní čekárny nádražíčka v obci Chvaletice se nahrne okolo padesáti lidí. Nikde žádný hluk, nikde žádný alkohol, jen konverzující hloučky, z nichž část formuje vzornou frontu na jízdenky, a část se poklidně střídá na toaletách a doplňuje po několikahodinovém pochodu na parném slunci potřebnou vodu do lahví.

Paní pokladní má to štěstí, že narazila asi na nejslušnější skupinu lidí, na kterou lze v této zemi narazit – bohužel se sama rozhodla nejít tomuto štěstí naproti. „Ták, panstvo, odchod, toaleta je na klíč a za poplatek osm korun,“ vstoupila do poklidné atmosféry a oznámila několika desítkám vyprahlých lidí, že budou chodit po jednom pro klíč k okýnku, zaplatí poplatek a pak půjdou klíč zase vrátit.

Je patrné, že nikdo z přítomných nemá problém s osmi korunami zaplacenými dodatečně, zatímco všichni spontánně tvoří plynulý řetězec na doplňování lahví a mytí dětských zadků. Problémem je paní pokladní, která se rozhoduje nevyužít možnosti ponechat situaci soběstačnému vyřešení, a to ani po příslibu dodatečné platby. Situaci řeší až muž, který při koupi jízdenky předplácí i „šedesát vstupů na toaletu“ v hodnotě 480 korun a s potleskem v zádech nezištně přenechává toalety lidu.

„Jen by mě zajímalo, kde sledujete FB, když nepotřebujete el. proud na dobíjení mobilu nebo provoz PC? A jak jste se dostali do Řečan? Že by vlakem? Ale sem už lokomotivy na uhlí nejezdí,“ napsala paní Vlaďka jízlivě na stránku hnutí Limity jsme my. „Vesele si nabíjeli v Řečanech v hospodě, a prý škemrali na recepci elektrárny, zda si můžou nabít mobily,“ doplnila jí další z místních, paní Veronika, ve svaté válce proti aktivismu.

Nebojte, dámy, Vlaďko a Veroniko, aktivisté bránící zdraví a budoucnost vašich i svých dětí, už jsou zase pryč – a zůstává po nich dostatek zisku pro Pavla Tykače a dostatek rtuti pro vás i vaše děti. Svět na Pardubicku je opět v rovnováze zdravého rozumu, postupného klimatického rozvratu, ale zato zcela v mezích zákona.


A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Za právo místních Středa, 10.Července 2019, 18:45:30

Je to (sociálně) docela složitá situace. Jen bych připomněl ten případ, který se stal asi před rokem na ostrově Severní Sentinel. Ten člověk to bezpochyby myslel dobře, ale s vděkem se nesetkal.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

V případě setkání aktivistů (misionářů ap.) s místními jde o modelovou situaci, ve které platí obecné zákonitosti. Středa, 10.Července 2019, 19:17:10

K dosažení deklarovaného cíle nemůže pomoci subjektivní "přeznačkování" situace, tedy ignorování obecných zákonitostí takovýchto situací a "vylepení cedulek" s nápisy "dobro" a "zlo".

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.