Toto úterý se staly dvě z hlediska budoucího vývoje české energetiky i klimatické krize podstatné události. Babišův kabinet ve Strakově akademii uskutečnil nápad ministra životního prostředí Richarda Brabce a s velkou slávou schválil vytvoření takzvané „uhelné komise“, která by měla navrhnout harmonogram českého odklonu od nejšpinavějšího fosilního paliva. Brabcův resort přitom shodou okolností jen o několik hodin dříve informoval média, že se rozhodl definitivně schválit rozšíření těžby na hnědouhelném dole Bílina a prodloužit jeho provoz až do roku 2035.

Opět se tak zdá, že nejhlubším místem u nás není právě dno bílinského povrchového dolu, nýbrž propast, která zeje mezi rétorikou a praxí vlády v oblasti ochrany klimatu. Podobně jako kanadský premiér Justin Trudeau, jehož vláda v jeden den vyhlásila stav klimatické nouze, aby druhý den zafinancovala výstavbu dalšího ropovodu, také vedení českého státu něco jiného říká než dělá. V tomto kontextu je třeba vnímat jak Brabcovy chlácholivé výroky v médiích, tak Babišovy signály, že by si to s českou pozicí vůči cíli Evropské unie směřovat k uhlíkové neutralitě do roku 2050 mohl ještě nakonec rozmyslet.