Severočeské doly žádají náhradu škody i po lidech, kteří ji nezpůsobili

Petra Dvořáková

Severočeské doly chtějí po ekologických aktivistech uhradit více než půlmilionovou škodu, která údajně vznikla obsazením rypadla během loňského Klimakempu. Škodu ale žádají i po těch, kteří v dole nebyli. Mylné informace mají od policie.

Severočeské doly rozeslaly jednadevadesáti lidem, kteří měli vloni v rámci Klimakempu proniknout do dolu Bílina, předžalobní výzvu k uhrazení 661 tisíc korun. Aktivisté totiž pár několikahodinovou přímou akcí pozastavili důlní činnost a společnosti tak prý způsobili škodu.

Jenže jak informovalo hnutí Limity jsme my, které Klimakemp organizuje, přibližně deset lidí obdrželo předžalobní výzvu — a předtím i obvinění z přestupku — přestože do dolu prokazatelně nepronikli. Seznam lidí, kteří měli do Bíliny proniknout, získaly Severočeské doly od Báňského úřadu. Ten zase získal informace o lidech podezřelých ze spáchání přestupku od policie. A Policie ČR zatím své pochybení nevysvětlila.

„Od začátku Klimakempu až do jeho konce jsem pomáhal s jeho chodem. Nestačil jsem si ani zajít do místní hospody. Akce občanské neposlušnosti proti fosilnímu průmyslu, který způsobuje nenávratné změny klimatu, považuji za legitimní. Ale vůbec nerozumím tomu, čím jsem se já konkrétně mohl vůči Severočeským dolům provinit a proč jim mám platit takové peníze,“ cituje hnutí například Filipa Zrůsta, který po dobu přímé akce zůstával v táboře v Louce u Litvínova.

Další citované, Klára Berg a Johana Drlíková, se dokonce loňského Klimakempu vůbec neúčastnily. Berg se v době přímé akce nacházela v Olomouci na svatbě kamaráda, Drlíková se zase věnovala biomonitoringu na Šumavě. Drlíková se ovšem Klimakempu účastnila v roce 2017. Jedním z možných vysvětlení tak je, že policie pracovala s informacemi o účastnících prvního ročníku akce.

Pochybila policie, omyl vysvětlit odmítá

Policie České republiky prý osoby podezřelé ze spáchání přestupku neoprávněného vniknutí do dolu identifikovala a legitimovala buď na místě, nebo až zpětně, a to na základě fotografií. Informace o nich pak předala místně a věcně příslušným orgánům státní správy, tedy městu Litvínov a Báňskému úřadu.

Dříve zahájené přestupkové řízení proti neprávem obviněným policie pozastavila, nyní je však ve schránkách překvapila předžalobní výzva od Severočeských dolů. „Pokud již v přestupkovém řízení prokázali, že jejich obvinění bylo neoprávněné, tak se jich samozřejmě netýká ani předžalobní výzva,“ reagoval na dotaz Deníku Referendum Lukáš Kopecký, tiskový mluvčí Severočeských dolů.

Policie zatím odmítá vysvětlit, kde se stala chyba. Na dotazy serveru Hlídací pes mluvčí ústecké krajské policejní správy Šárka Poláčková nereagovala prý kvůli ochraně dat aktivistů. Deník Referendum zase Poláčková odkázala na Báňský úřad, přestože úřad identifikaci podezřelých na starosti nemá a přejímá pouze informace od policie. Deník Referendum se obrátil i na mluvčího Báňského úřadu Bohuslavem Machka, který odpověděl: „Není divu, že jsou aktivisté nespokojeni s následky, které způsobili svým vlastním chováním.“

„V tomto případě jsou nástroje práva zamýšlené k účelům zcela jiným, používány způsobem, který vzbuzuje obavu, zda neslouží spíše k zastrašení od občanského aktivismu a vyvolání atmosféry právní nejistoty a ohrožení,“ komentoval pochybení úřadů advokát aktivistů Pavel Uhl.

Pokud aktivisté neuhradí více než půlmilionovou částku do konce dubna, Severočeské doly na ně podají žalobu. Ani ti, kteří do dolu skutečně pronikli a obsadili rypadlo, však pokutu hradit nehodlají a budou se postupu Severočeských dolů bránit právní cestou.

„ČEZ je jedna z nejziskovějších společností v České republice. Na odměnách si její topmanažeři právě skrz Severočeské doly za zády státu jen předloni rozdělili dvaadvacet milionů korun. Vymáhaná částka je pro ně mizivá, pro normálního člověka ale likvidační. Jde tak jednoznačně o účelovou snahu umlčet protesty, které na škodlivost uhelného průmyslu poukazují. Bránit se jí hodláme společně a všemi silami,“ uvedla již dříve členka hnutí Limity jsme my Klára Aubrechtová.

    Diskuse
    April 9, 2019 v 18.51
    Je libo Gándhího, nebo Horymíra?
    Zdá se mi, že velká exekuční ofenziva proti nenásilnému aktivismu je voláním po aktivismu násilném.

    Někteří nenásilní aktivisté, možná je to dokonce většina, se drží nenásilí ze zásady a vytrvají v nenásilí, dokud je postihy zcela neodradí od jakéhokoliv aktivismu anebo úplně nezlikvidují. K tomu, aby byl nenásilný aktivismus vystřídán násilným, ovšem ve skutečnosti není potřeba, aby kdokoliv z nenásilných aktivistů změnil taktiku, úplně stačí evoluční tlak: Nenásilný aktivismus převládá, dokud je účinnější než násilný a nese s sebou menší osobní riziko. Pokud se nenásilný aktivismus podaří potlačit, pokud budou nenásilní aktivisté úspěšně likvidováni vysokými pokutami a exekucemi, aniž by to vzbudilo významnější celospolečenský odpor, vznikne prostor pro aktivismus násilný.

    Vhodně umístěná nálož, písek nasypaný do ložisek, cukr v palivové nádrži, vysoké napětí v elektronice případně šikovné odmontování nebo přemontování vhodně vybraných součástí vyřadí rypadlo z činnosti na podstatně delší dobu než jednodenní symbolická blokáda, a sabotér má přitom šanci uniknout odhalení, zatímco nenásilní aktovisté se sami vydávají do rukou policie a tím, že nemají u sebe doklady nebo si prsty polepí vteřinovým lepidlem svou identifikaci policistům pouze ztíží, neznemožní — pokud se tentokrát policisté opravdu spletli a prokazatelně zcela nevinné lidi obtěžují neúmyslně, bude to způsobeno čistě jen jejich neschopností. Vražda uhlobarona — naneštěstí obtížnější, a proto méně pravděpodobná, než vražedný útok na náhodně vybrané horníky — je velmi těžký zločin, ale v současném Česku je trest za ni paradoxně snesitelnější než exekuce za dluhy.

    Nikdo dnes takové akce ve stylu legendárního vladyky Horymíra nepodniká, protože nenásilný aktivismus se zdá být nejen morálně přijatelnější, ale také méně nebezpečný, a přitom účinnější. Zároveň silné nenásilné hnutí vytváří společenský tlak, aby se každý kdo chce proti ničení planety něco dělat, přidal k němu; toho, kdo by snad měl sklony k násilí, od násilných akcí odrazuje, ať už osobním příkladem nebo vědomím, že by násilný útok poškodil pověst hnutí. Pokud soudy nezabrání tomu, aby uhlobaroni ve spolupráci s policií s nenásilnými aktivisty zatočili, dříve či později nevyhnutelně přijde někdo, kdo bude hledat jiné vzory než Mahátmu Gándhího.