Všem, kdo doufají, že Andrej Babiš už nebude po říjnových volbách premiérem, nezbývá než se upínat k číslu 101 coby minimu poslaneckých křesel, které by případně potřebovala získat koalice dvou současných předvolebních koalic, aby vůbec měla možnost zformovat příští vládu vládu. Jelikož by ale případná koalice koalic sestávala z pěti stran, měli by se všichni, kdo v takové politickému řešení doufají, připravit na politickou nestabilitu s ním spojenou.

To, zda obě koalice získají dohromady alespoň 101 mandátů, bude ovšem důležité nejen pro případné sestavení jejich společné vlády. Magických 101 plus by jim dalo do rukou zbraň, kterou mohou případně potřebovat ke zkrocení prezidenta Miloše Zemana.

Ten už dopředu avizuje, že premiérem jmenuje předsedu nejsilnější strany, nikoliv šéfa případně vítězné volební koalice. Aby vůbec měly obě koalice možnost tomuto počínání prezidenta nějak vzdorovat, potřebovaly by dohromady získat ve Sněmovně většinu.

Jinými slovy: i kdyby taková většina nakonec nevedla k eventuálnímu vytvoření společné vládní koalice, přinejmenším by omezila možnosti prezidenta počínat si na politické scéně po volbách zase jednou jako z řetězu utržený autoritář, nesvázaný ústavními zvyklostmi či ústavou samou. Jako odrazový můstek k ofenzivě proti prezidentovi nerespektujícímu logiku volebních výsledků či ústavu by mohla posloužit nedávná iniciativa skupiny senátorů, aby byl aktivován článek 66 ústavy, na jehož základě lze suspendovat prezidenta pro nezpůsobilost.

K tomu je ovšem zapotřebí, aby strany, které by takový návrh podpořily, nebo by jím alespoň společně hrozily, měly v obou komorách parlamentu přinejmenším prosté většiny. Pohodlnou většinu, a to dokonce ústavní, mají už nějakou dobu v Senátu. Dosažení mety 101 poslaneckých křesel by jim dalo takovou většinu i ve Sněmovně, která zatím v tomto volebním období stála v cestě jakýmkoliv pokusům Zemana za jeho neústavní jednání ztrestat.

Ale i kdyby obě koalice dohromady dokázaly Zemana dotlačit i s pomocí výše zmíněné hrozby k tomu, aby nakonec jmenoval premiérem politika, na němž se obě koalice shodnou, není ještě vyhráno. Jak případné sestavování vlády koalice koalic, tak její případná existence budou totiž narážet na rozpory v programech a personálním vybavení všech pěti stran.

Co obě koalice rozděluje

Koalice Spolu, kterou tvoří občanští demokraté, lidovci a TOP 09, a koalice Pirátů a Starostů jsou rozdílné už kvůli tomu, kdy a jakým způsobem strany, které je tvoří, vznikly. Zatímco Spolu tvoří takzvané tradiční strany, z nichž dvě — ODS a lidovci — jsou historicky svázány s obdobím ekonomické a politické transformace v 90. letech minulého století, koalici PirStan tvoří dva relativně nové, post-transformační subjekty.

Babišovy útoky na „tradiční strany“, které mu pomohly k úspěchu po vstupu do politiky, v sobě nesly dvojí poselství. To první znělo, že čas tradičních, organizačně těžkopádných stran je pryč. Doba se změnila, přišel čas flexibilních hnutí, i kdyby tuto flexibilitu měl zajišťovat vůdcovský princip.