Česká detenční zařízení trýzní ty nejslabší

Veronika Dvorská

Iniciativa Hlavák prostřednictvím Deníku Referendum zveřejňuje svědectví Rimona B., který je několikátý měsíc zavřený v detenčním zařízení. Apeluje tím na veřejnost, aby před zoufalou situací uprchlíků a migrantů přestala zavírat oči.

S Rimonem B. jsou dobrovolníci a tlumočníci Iniciativy Hlavák v kontaktu již přes dva měsíce. Za tu dobu se výrazně zhoršil jeho psychický stav. Strach z deportace do země, kde mu jakožto křesťanovi a synu konvertity hrozí násilí za strany vlastní rodiny a komunity přitom neustále narůstá. Foto pixabay

„Nikoho tu nemám, potřebuji informovat, potřebuji, aby lidé znali můj případ, zachraňte mě prosím, jsem vyčerpaný, jdu do konce, pomalu umírám.“ Krátká zpráva napsaná s pomocí automatického překladače dorazila dobrovolnici Iniciativy Hlavák na telefonní linku určenou ke komunikaci s uprchlíky a migranty zadrženými v českých detenčních zařízeních od Rimona B., který je již osm měsíců zavřený v detenčním centru ve Vyšních Lhotách. Hrozí mu přitom deportace do země, v níž podle svých slov nebude v bezpečí.

Iniciativa Hlavák nemá prostředky na to, aby ověřovala všechna sdělení, která se k našim dobrovolníkům a tlumočníkům z detenčních center dostávají. Svědectví zadržených jsou ale konzistentní. A jsou také velmi vzácná. Česká veřejnost má k tomu, aby se dozvěděla o příbězích lidí, kteří jsou v detenčních centrech zavřeni, jen málo cest.

S Rimonem jsme v intenzivním kontaktu přes dva měsíce. Během této doby nás opakovaně prosil, ať jeho příběh sdílíme. Rozhodli jsme se mu vyhovět a jeho příběh převyprávět.

Do země, kde nikdy nežil a hrozí mu tam smrt

Rimonovou matkou je syrská křesťanka. Jeho otec pochází z Egypta, kam se nicméně nemůže vrátit, protože mu za to, že konvertoval ke křesťanství a opustil svou komunitu, hrozí pronásledování.

Rodina proto pobývala v Sýrii. O tom, že po deportaci do Egypta, kde se sice narodil, život tam však netrávil, by byl vystaven pronásledování a násilí, je přesvědčený i Rimon.

Tlumočnicím Iniciativy Hlavák se podařilo spojit s Rimonovou matkou, která příběh potvrdila. Proto, aby synově situace v Čerské republice ulehčila, poskytla Iniciativě kopii svého rodného a oddacího listu. Ani předání těchto dokumentů cizinecké policii však riziko, že Rimon bude do Egypta deportován, nesnížilo.

Rimon opustil Sýrii 22. května 2022. Vydal se napřed letecky z Bejrútu do Albánie, odtamtud do Srbska a dále takzvanou balkánskou cestou. Rimonovým cílem bylo Německo, kde žije rodina z matčiny strany. Od začátku nicméně opakuje, že by byl vděčný za azyl kdekoliv v Evropě. Jediné, co podle svých slov chce, je žít v bezpečné zemi.

Při zadržení v České republice Rimon dle svých slov to, že chce požádat o azyl, sdělil. Je proto přesvědčený, že došlo k nedorozumění nebo že tlumočník jeho žádost nepřeložil, v důsledku čehož se Rimon ocitl v detenčním zařízení.

S Rimonem B. jsou dobrovolníci a tlumočníci Iniciativy Hlavák v kontaktu již přes dva měsíce. Za tu dobu se výrazně zhoršil jeho psychický stav. Strach z deportace do země, kde mu jakožto křesťanovi a synu konvertity hrozí násilí za strany vlastní rodiny a komunity, nejisté vyhlídky, nízká informovanost ohledně vlastních možností, ale také například nedostatečná strava a stálý hlad, který zmiňuje i řada jiných zadržených, přispívají k tomu, že zoufalství v jeho telefonátech a zprávách neustále narůstá.

Alespoň předat svědectví

Iniciativa Hlavák jakožto primárně dobrovolnická organizace má velmi omezené možnosti, jak lidem, jako je pan Rimon, účinně pomoc. Naše telefonická spojení s detenčními centry ostatně vznikla primárně výhradně za účelem zjišťování, kdy a kolik zadržených bude propuštěno, abychom jim mohli následně poskytnout humanitární a informační pomoc po příjezdu do Prahy. Kromě toho do detenčních center posíláme balíky s potravinovou pomocí.

Varovná svědectví pochopitelně nahlašujeme příslušným úřadům a organizacím, další vývoj ale můžeme pouze s napětím sledovat zpovzdálí. Rimonovi a jemu podobným tak kromě balíčků s čajem, sušenkami či vitamíny můžeme po dobu jeho detence pouze nabídnout, že kontaktujeme jeho rodinu, a ujistit jej, že jeho osud není všem občanům České republiky zcela lhostejný.

I proto se cítíme zavázáni jeho žádosti o sdílení příběhu vyhovět. Je to nakonec to nejmenší, co můžeme udělat, a zároveň takřka to jediné, co udělat smíme. Zároveň bychom proto rádi apelovali na média, občanskou a odbornou veřejnost, aby podmínkám a procesům v českých detenčních zařízeních věnovala vysokou pozornost. Nesmějí totiž zůstat černou skříňkou. Žijí v nich lidé.