Polsko couvá v dějinách

Petr Bittner

Polsko se přiblížilo úplnému zákazu potratů. Nesmyslná represe počet potratů nesníží, jen připraví ženy o jedno ze základních práv, která se již zdála být vybojována. Polská kontrarevoluce sklízí další ze svých mimořádně hořkých plodů.

Až doteď mělo Polsko jedny z nejpřísnějších potratových zákonů v Evropě. Od pátku to však vypadá, že se polské ženy dostaly ve svých právech zpátky do předmoderních časů: ultrakonzervativní vládní návrh požaduje úplný zákaz potratů, bez ohledu na specifika těhotenství, s jedinou výjimkou bezprostředního ohrožení života matky.

Komentátor Petr Bittner dokáže nahlodat přesvědčení i těch nejpřesvědčenějších. Podpořte jeho práci!
×

Roky usilovné práce lidskoprávních organizací a aktivistů jsou ty tam. Polská kontrarevoluce sklidila další ze svých mimořádně hořkých plodů. Od neděle protestují po celém Polsku desetitisíce lidí. Symbolem odporu proti represivní novele je černá barva a hashtag #czarnyprotest.

„Chceme jít s manželkou na potrat, ale nedaří se nám otěhotnět,“ říká se v jednom temném vtipu, který ukazuje, proč je právo na interrupci jedním z nejproblematičtějších z těch, které dnes chápeme jako součást progresivní agendy: hnutí za právo na potrat se dožaduje práva na něco, co nezpůsobuje radost ani potěšení, nevede k pocitu svobody ani rovnosti. A přesto člověk cítí, že opačná varianta, která teď hrozí stát se polskou realitou, je o poznání horší. Žena oproti muži ztrácí možná to nejzásadnější právo — právo svobodně nakládat se svým tělem.

Samotný zákaz samozřejmě počet potratů nesníží. Pouze ženy odkáže na ilegální cesty, jak interrupci podstoupit. Už dnes podstupuje potrat nelegální cestou více než 150 tisíc Polek ročně oproti pouhým dvěma tisícům legálních případů. Tento nepoměr ukazuje, jak bystře polská vláda cílí ve snaze omezit potraty…

Jedna z fotografií, které začali lidé sdílet pod hashtagam #czarnyprotest. Úzkost, deprese a strach o budoucí svobody vlastní dcery. Foto Twitter, Marta Szczepanik

Polská vláda jen nakládá další břemeno na ženská ramena, aniž by dosáhla čehokoli pozitivního v jakémkoli ohledu. Dál naopak prohlubuje chápání ženy jako bezprávného objektu tradičních norem, čímž z ní činí snadnější terč šovinistického násilí, které je ve své nejodpornější podobě, tedy znásilnění, samo nejsmutnější příčinou nechtěných těhotenství.

Vážně míněný návrh ultrakonzervativní většiny je dalším projevem institucionalizované snahy kontrolovat ženské tělo. Pro otázky rovnosti žen a mužů představuje však těhotenství o něco větší oříšek než po všech stránkách nesmyslný zákaz jednotného plaveckého úboru… Dítě totiž sice vniká s přispěním obou biologických rodičů, odtud však vznikají nutné nerovnosti podmíněné biologickou diferencí mezi mužem a ženou: žena musí dítě odnosit, porodit a odkojit.

Zastávat se práva na potrat neznamená zastávat se potratu. Neznamená to tvrdit, že potrat je zcela bezproblémovým rutinním zákrokem na úrovni operace slepého střeva či chirurgického odstranění bolavých osmiček. Znamená to ale zachovat ženě možnost učinit tohle nesnadné rozhodnutí ve chvíli, kdy se ukončení těhotenství z mnoha důvodů jeví tím nejlepším.

Takových situací může nastat hodně. Žena mohla být znásilněna a nechce nosit dítě násilníka; jeden z partnerů může mít vážnou dědičnou chorobu; zdravotní stav těhotné může znamenat vážné ohrožení pro ni i vážné následky pro dítě.

Pokud by chtěli všichni konzervativci světa skutečně napomoci k tomu, aby ubylo potratů, měli by se víc zamyslet nad tím, jakými způsoby lze takový trend podpořit:

Důsledná sociální agenda, která by zahrnovala i komplexní systém poradenství u nezletilých matek, by mohla přesvědčit nastávající matky ve chvílích, kdy je jejich odpor k mateřství způsoben převážně strachem z vnějších tlaků, ať už sociálních či statusových. Důsledná politika rovnoprávnosti žen a mužů, která by zahrnovala třeba i snahu vymýtit objektifikaci žen ve veřejném prostoru, by pak mohla třeba vést k úbytku znásilnění.

V tomto smyslu by se měly chytnout za nos i mnohé nejliberálnější režimy, které redukují feminismus na individuální úspěch v mužském světě, jemuž je mateřství strukturální překážkou.

Dokud ale nebude jakýkoliv stát schopen zajistit každé nastávající matce dostatečné podmínky pro důstojné mateřství, nemá nicméně právo jí zakazovat své tělo v takovém světě důstojně organizovat.

Polsko se tak chystá před zraky vyspělého světa couvnout hluboko do dějin bojů, které se už zdály dobojovány.

    Diskuse
    TT
    September 26, 2016 v 18.0
    Páter Koniáš hadr
    Kam dokázali katoličtí preláti a extrémisté z Pro-life dotáhnout tuto kdysi rozvinutou zemi je tragické. Je to nový námět na nějakou orvelovskou distopii. Pak se katolíci nemohou divit, když se vyprávějí "vtipy" jako": Proč jsou katoličtí duchovní proti potratům? Aby měli víc dětí, které mohou zneužívat.
    JV
    September 26, 2016 v 19.19
    Právo zabíjet ...
    Jistěže existuje řada důvodů, pro které to není pouze těhotná žena, kdo je odpovědný za život dítěte, jež nosí pod srdcem.

    Jistěže nelze za příčinu nechtěného těhotenství považovat jen a jen málo odpovědné chování těhotné ženy.

    Nicméně „právo ženy na potrat“ není nic jiného, než právo zabít člověka, v tomto případě právo zabít vlastní dítě.

    Jaké má vlastně vedle „práva ženy na potrat“ a „práva ženy na nakládání s vlastním tělem“ právo dítě? Dítě snad nemá právo nakládat s vlastním tělem? Dle obhájců „práva na potrat“ nemá dítě právo žádné. Má jedinou povinnost. Tu první a poslední: být zabito.

    Tak to jen tak pro objasnění, když je tu řeč o právech, o usilovné práci lidskoprávních organizací a polském couvání v dějinách.

    Jiří Vyleťal
    "Právo zabíjet", to se asi panu Bittnerovi nebude moc líbit.
    Jeho "právo důstojně organizovat své tělo" zní mnohem líp.
    FO
    September 26, 2016 v 22.6
    Já bych to formuloval jako "právo na chtěné, zodpovědné a naplněné rodičovství a život obecně". Když je třeba znásilněná nebo prostě přišla "do toho" náctiletá holka, třeba ze sociálně nevyhovujícího prostředí, tak by asi neměla být nucena stát se matkou, když to nebyla její vůle, a mohlo by jí to život zničit ještě dřív, než se rozvinul.

    To se samozřejmě dá řešit i jinak než potratem, ale v podobných případech potrat chápu a neodsuzuji. Asi je potřeba hodně rozlišovat jednotlivé situace, což se v polském zákoně opravdu neděje. Proto jsem také proti tomuto způsobu boje proti "právu zabíjet".
    JN
    September 27, 2016 v 8.3
    Nezoufejme, pane Tožičko, nad dílčím neúspěchem, boj za lidská práva je nikdy nekončícím úsilím.
    Snad se nakonec australskému filozofovi Peteru Singerovi (který je někdy také nazýván "nejvlivnějším filozofem dneška") opravdu podaří prosadit zabíjení dětí už narozených. Zatím uvažuje o tom, že by takový úkon bylo možno legálně provést do dvacátého osmého dne po porodu. Proti interrupci má toto řešení nesporné výhody, je například genderově daleko vyváženější, neboť o zabití novorozence by rovnoprávně mohl rozhodnout jak otec, tak i matka. Otec by tedy nebyl v tomto úkonu nijak diskriminován, jako je tomu bohužel v případě interrupcí.
    MP
    September 27, 2016 v 11.15
    Jiřímu Nushartovi
    Beztrestné zabíjení dětí již narozených je bežná praxe. U těch, o kterých mluvil Peter Singer, odpojením od přístrojů či "náhodným" opominutím nějakého z desítek každodenních úkonů, které jejich přežití bezpodmínečně vyžaduje. Můžete se rozhořčovat nad spiknutím "bílých plašťů", ale tyhle případy se před soud vesměs nedostanou a pokud ano, nekončí odsouzení.

    Poněkuď víc mi vadí beztrestné jednání vedoucí spolehlivě k zabíjení dětí jako oběť přinášená pěstování populistického strachu z uprchlíků. Či beztrestné zabíjení dětí vyhladověním, ospravedlňované strategickými potřebami boje proti rebelům, teroristům atd.

    Mimochodem, jak přesně si představujete tu nediskriminaci otce v případě potratu, který si vyžádala oběť znásilnění? Protože právě o tento zákaz v Polsku jde.

    Z respektovatelného hlediska pana Vyleťála byl ten zákaz zcela konsekventně: pokud považuji dítě za osobu od samotného aktu splynutí vajíčka a spermie, pak jde opravdu o zabití bez ohledu na nepřijatelnost způsobu, kterým byla matka donucena k jeho početí. Ale pan Vyleťál ve svém důsledném postoji nemluví o diskriminaci otce, jde mu o právo dítetě. U otce a matky by konsekventně mohla být řeč jen o odpovědnost vůči dítěti, nikol o právu spolurozhodovat o jeho zabití.
    Neshodnu se s ním na definici osoby, ale jinak jeho důslednost ctím.
    TT
    September 27, 2016 v 18.40
    Muži vědí, jak to je :-)
    A proto se tu tak pěkně vyjadřují.

    Ale hlavně, nikdo tu neobhajuje potraty, jen právo na potrat. To je pro Pro-life extrémisty samozřejmě těžko pochopitelné. (je to těžší než vyhazovat do vzduchu kliniky a zabíjet doktory). Nicméně zkušenosti ukazují, že právo na potrat je součástí kroků, které potraty snižují, proto jsem pro právo na potrat, stejně jako jsem proti potratům.

    Pokud zajistíme každé matce právo na důstojný život s výchovou dítěte včetně možnosti dostudovat atp., pak se můžeme začít bavit o radikálním omezení potratů. To by znamenalo dát každé matce alespoň 20 tisíc měsíčně a v případě studentek zajistit celodenní asistenci a to i smožností pokračovat v dalších studiích. Tím bychom vyřešili nejen potraty, ale i porodnost.
    FO
    September 27, 2016 v 20.56
    Muži a potraty
    Muži sice sami potrat podstoupit nemohou, ale není pravda, že se jich to netýká. Sám mám jako otec zkušenost se spontánním potratem a dotklo se mě to dost. Není žádný důvod, proč by se muži neměli k otázce potratů vyjadřovat. Není to čistě a jen věc žen.

    Samozřejmě s vědomím toho, že je to žena, kdo dítě nosí ve svém těle, kdo podstupuje zdravotní rizika a kdo je s novým životem prostě spojen o něco těsněji.
    TT
    September 27, 2016 v 21.46
    To je hezké, Filipe,
    ale nijak to neřeší náš problém.

    Společnost (planetárně) odmítá zajistit rodičkám budoucnost. V případě ČR odmítá stát převzít i odpovědnost za zajištění alimentů. Přitom plýtvá morálními apely na jednostrannou odpovědnost žen. To je morálně neospravedlnitelné. A i když všichni - a to bych chtěl zdůraznit - cítíme problematičnost potratů, reálně to vlastně chceme hodit jen na ty nejpostiženější a jinak je nechat v problémech.
    JV
    September 27, 2016 v 22.10
    Panu Tožičkovi
    Vážený pane Tožičko,
    potrat je zabitím člověka. Máte-li vy nebo kdokoliv jiný z našich čtenářů dojem, že je to něco jiného, míjíte se s pravdou.

    Neobhajovat potrat, ale obhajovat právo na potrat, je totéž, jako neobhajovat zabití člověka, ale obhajovat právo na zabití člověka. Poněkud zvrácená logika, není-liž pravda?

    Právo na potrat určitě počty potratů nesnižuje. Proč by mělo? Cožpak tu je nějaký logický důvod? To je jako bychom právem mluvit sprostě chtěli budovat slušnější společnost.

    Snížit počty potratů, resp. nechtěných těhotenství, lze jedině odpovědným přístupem celé společnosti k pohlavnímu životu. Prakticky to znamená skoncovat s vydražďováním mladých lidí (a nejen mladých lidí) nemravnými filmy, pornografií, bezduchým a neuctivým tlacháním o sexu, konec pochybných domů, lascivních reklam, atd., apod.

    A také a především to znamená nakládat s láskou s láskou.

    Velice s Vámi souhlasím v tom, aby osamělé matce, která potrat nepodstoupí navzdory tomu, že to pro její životní situaci bude znamenat značnou obtíž, pomáhala celá společnost. A to jednak proto, že těžký osud druhého nám nesmí být lhostejný, a jednak proto, že my všichni jsme spolutvůrci společenských poměrů, o nichž si nemůžeme být jisti, že nejsou spolupříčinou těžkostí druhých.

    Přeji z celého srdce Vám i všem čtenářům vše dobré.

    Dobrou noc, Jiří Vyleťal

    PS: Muži samozřejmě mohou vědět jaké to je. Pokud jim utrpení a bolest druhých není cizí.
    + Další komentáře