Polsko couvá v dějinách
Petr BittnerPolsko se přiblížilo úplnému zákazu potratů. Nesmyslná represe počet potratů nesníží, jen připraví ženy o jedno ze základních práv, která se již zdála být vybojována. Polská kontrarevoluce sklízí další ze svých mimořádně hořkých plodů.
Až doteď mělo Polsko jedny z nejpřísnějších potratových zákonů v Evropě. Od pátku to však vypadá, že se polské ženy dostaly ve svých právech zpátky do předmoderních časů: ultrakonzervativní vládní návrh požaduje úplný zákaz potratů, bez ohledu na specifika těhotenství, s jedinou výjimkou bezprostředního ohrožení života matky.
Roky usilovné práce lidskoprávních organizací a aktivistů jsou ty tam. Polská kontrarevoluce sklidila další ze svých mimořádně hořkých plodů. Od neděle protestují po celém Polsku desetitisíce lidí. Symbolem odporu proti represivní novele je černá barva a hashtag #czarnyprotest.
„Chceme jít s manželkou na potrat, ale nedaří se nám otěhotnět,“ říká se v jednom temném vtipu, který ukazuje, proč je právo na interrupci jedním z nejproblematičtějších z těch, které dnes chápeme jako součást progresivní agendy: hnutí za právo na potrat se dožaduje práva na něco, co nezpůsobuje radost ani potěšení, nevede k pocitu svobody ani rovnosti. A přesto člověk cítí, že opačná varianta, která teď hrozí stát se polskou realitou, je o poznání horší. Žena oproti muži ztrácí možná to nejzásadnější právo — právo svobodně nakládat se svým tělem.
Samotný zákaz samozřejmě počet potratů nesníží. Pouze ženy odkáže na ilegální cesty, jak interrupci podstoupit. Už dnes podstupuje potrat nelegální cestou více než 150 tisíc Polek ročně oproti pouhým dvěma tisícům legálních případů. Tento nepoměr ukazuje, jak bystře polská vláda cílí ve snaze omezit potraty…
↗
Jedna z fotografií, které začali lidé sdílet pod hashtagam #czarnyprotest. Úzkost, deprese a strach o budoucí svobody vlastní dcery. Foto Twitter, Marta Szczepanik
Polská vláda jen nakládá další břemeno na ženská ramena, aniž by dosáhla čehokoli pozitivního v jakémkoli ohledu. Dál naopak prohlubuje chápání ženy jako bezprávného objektu tradičních norem, čímž z ní činí snadnější terč šovinistického násilí, které je ve své nejodpornější podobě, tedy znásilnění, samo nejsmutnější příčinou nechtěných těhotenství.
Vážně míněný návrh ultrakonzervativní většiny je dalším projevem institucionalizované snahy kontrolovat ženské tělo. Pro otázky rovnosti žen a mužů představuje však těhotenství o něco větší oříšek než po všech stránkách nesmyslný zákaz jednotného plaveckého úboru… Dítě totiž sice vniká s přispěním obou biologických rodičů, odtud však vznikají nutné nerovnosti podmíněné biologickou diferencí mezi mužem a ženou: žena musí dítě odnosit, porodit a odkojit.
Zastávat se práva na potrat neznamená zastávat se potratu. Neznamená to tvrdit, že potrat je zcela bezproblémovým rutinním zákrokem na úrovni operace slepého střeva či chirurgického odstranění bolavých osmiček. Znamená to ale zachovat ženě možnost učinit tohle nesnadné rozhodnutí ve chvíli, kdy se ukončení těhotenství z mnoha důvodů jeví tím nejlepším.
Takových situací může nastat hodně. Žena mohla být znásilněna a nechce nosit dítě násilníka; jeden z partnerů může mít vážnou dědičnou chorobu; zdravotní stav těhotné může znamenat vážné ohrožení pro ni i vážné následky pro dítě.
Pokud by chtěli všichni konzervativci světa skutečně napomoci k tomu, aby ubylo potratů, měli by se víc zamyslet nad tím, jakými způsoby lze takový trend podpořit:
Důsledná sociální agenda, která by zahrnovala i komplexní systém poradenství u nezletilých matek, by mohla přesvědčit nastávající matky ve chvílích, kdy je jejich odpor k mateřství způsoben převážně strachem z vnějších tlaků, ať už sociálních či statusových. Důsledná politika rovnoprávnosti žen a mužů, která by zahrnovala třeba i snahu vymýtit objektifikaci žen ve veřejném prostoru, by pak mohla třeba vést k úbytku znásilnění.
V tomto smyslu by se měly chytnout za nos i mnohé nejliberálnější režimy, které redukují feminismus na individuální úspěch v mužském světě, jemuž je mateřství strukturální překážkou.
Dokud ale nebude jakýkoliv stát schopen zajistit každé nastávající matce dostatečné podmínky pro důstojné mateřství, nemá nicméně právo jí zakazovat své tělo v takovém světě důstojně organizovat.
Polsko se tak chystá před zraky vyspělého světa couvnout hluboko do dějin bojů, které se už zdály dobojovány.
Diskuse
TT
Kam dokázali katoličtí preláti a extrémisté z Pro-life dotáhnout tuto kdysi rozvinutou zemi je tragické. Je to nový námět na nějakou orvelovskou distopii. Pak se katolíci nemohou divit, když se vyprávějí "vtipy" jako": Proč jsou katoličtí duchovní proti potratům? Aby měli víc dětí, které mohou zneužívat.
JV
Jistěže existuje řada důvodů, pro které to není pouze těhotná žena, kdo je odpovědný za život dítěte, jež nosí pod srdcem.
Jistěže nelze za příčinu nechtěného těhotenství považovat jen a jen málo odpovědné chování těhotné ženy.
Nicméně „právo ženy na potrat“ není nic jiného, než právo zabít člověka, v tomto případě právo zabít vlastní dítě.
Jaké má vlastně vedle „práva ženy na potrat“ a „práva ženy na nakládání s vlastním tělem“ právo dítě? Dítě snad nemá právo nakládat s vlastním tělem? Dle obhájců „práva na potrat“ nemá dítě právo žádné. Má jedinou povinnost. Tu první a poslední: být zabito.
Tak to jen tak pro objasnění, když je tu řeč o právech, o usilovné práci lidskoprávních organizací a polském couvání v dějinách.
Jiří Vyleťal
Jistěže nelze za příčinu nechtěného těhotenství považovat jen a jen málo odpovědné chování těhotné ženy.
Nicméně „právo ženy na potrat“ není nic jiného, než právo zabít člověka, v tomto případě právo zabít vlastní dítě.
Jaké má vlastně vedle „práva ženy na potrat“ a „práva ženy na nakládání s vlastním tělem“ právo dítě? Dítě snad nemá právo nakládat s vlastním tělem? Dle obhájců „práva na potrat“ nemá dítě právo žádné. Má jedinou povinnost. Tu první a poslední: být zabito.
Tak to jen tak pro objasnění, když je tu řeč o právech, o usilovné práci lidskoprávních organizací a polském couvání v dějinách.
Jiří Vyleťal
AM
September 26, 2016 v 21.08
"Právo zabíjet", to se asi panu Bittnerovi nebude moc líbit.
Jeho "právo důstojně organizovat své tělo" zní mnohem líp.
Jeho "právo důstojně organizovat své tělo" zní mnohem líp.
FO
September 26, 2016 v 22.06
Já bych to formuloval jako "právo na chtěné, zodpovědné a naplněné rodičovství a život obecně". Když je třeba znásilněná nebo prostě přišla "do toho" náctiletá holka, třeba ze sociálně nevyhovujícího prostředí, tak by asi neměla být nucena stát se matkou, když to nebyla její vůle, a mohlo by jí to život zničit ještě dřív, než se rozvinul.
To se samozřejmě dá řešit i jinak než potratem, ale v podobných případech potrat chápu a neodsuzuji. Asi je potřeba hodně rozlišovat jednotlivé situace, což se v polském zákoně opravdu neděje. Proto jsem také proti tomuto způsobu boje proti "právu zabíjet".
To se samozřejmě dá řešit i jinak než potratem, ale v podobných případech potrat chápu a neodsuzuji. Asi je potřeba hodně rozlišovat jednotlivé situace, což se v polském zákoně opravdu neděje. Proto jsem také proti tomuto způsobu boje proti "právu zabíjet".
JN
September 27, 2016 v 8.03
Nezoufejme, pane Tožičko, nad dílčím neúspěchem, boj za lidská práva je nikdy nekončícím úsilím.
Snad se nakonec australskému filozofovi Peteru Singerovi (který je někdy také nazýván "nejvlivnějším filozofem dneška") opravdu podaří prosadit zabíjení dětí už narozených. Zatím uvažuje o tom, že by takový úkon bylo možno legálně provést do dvacátého osmého dne po porodu. Proti interrupci má toto řešení nesporné výhody, je například genderově daleko vyváženější, neboť o zabití novorozence by rovnoprávně mohl rozhodnout jak otec, tak i matka. Otec by tedy nebyl v tomto úkonu nijak diskriminován, jako je tomu bohužel v případě interrupcí.
MP
Beztrestné zabíjení dětí již narozených je bežná praxe. U těch, o kterých mluvil Peter Singer, odpojením od přístrojů či "náhodným" opominutím nějakého z desítek každodenních úkonů, které jejich přežití bezpodmínečně vyžaduje. Můžete se rozhořčovat nad spiknutím "bílých plašťů", ale tyhle případy se před soud vesměs nedostanou a pokud ano, nekončí odsouzení.
Poněkuď víc mi vadí beztrestné jednání vedoucí spolehlivě k zabíjení dětí jako oběť přinášená pěstování populistického strachu z uprchlíků. Či beztrestné zabíjení dětí vyhladověním, ospravedlňované strategickými potřebami boje proti rebelům, teroristům atd.
Mimochodem, jak přesně si představujete tu nediskriminaci otce v případě potratu, který si vyžádala oběť znásilnění? Protože právě o tento zákaz v Polsku jde.
Z respektovatelného hlediska pana Vyleťála byl ten zákaz zcela konsekventně: pokud považuji dítě za osobu od samotného aktu splynutí vajíčka a spermie, pak jde opravdu o zabití bez ohledu na nepřijatelnost způsobu, kterým byla matka donucena k jeho početí. Ale pan Vyleťál ve svém důsledném postoji nemluví o diskriminaci otce, jde mu o právo dítetě. U otce a matky by konsekventně mohla být řeč jen o odpovědnost vůči dítěti, nikol o právu spolurozhodovat o jeho zabití.
Neshodnu se s ním na definici osoby, ale jinak jeho důslednost ctím.
Poněkuď víc mi vadí beztrestné jednání vedoucí spolehlivě k zabíjení dětí jako oběť přinášená pěstování populistického strachu z uprchlíků. Či beztrestné zabíjení dětí vyhladověním, ospravedlňované strategickými potřebami boje proti rebelům, teroristům atd.
Mimochodem, jak přesně si představujete tu nediskriminaci otce v případě potratu, který si vyžádala oběť znásilnění? Protože právě o tento zákaz v Polsku jde.
Z respektovatelného hlediska pana Vyleťála byl ten zákaz zcela konsekventně: pokud považuji dítě za osobu od samotného aktu splynutí vajíčka a spermie, pak jde opravdu o zabití bez ohledu na nepřijatelnost způsobu, kterým byla matka donucena k jeho početí. Ale pan Vyleťál ve svém důsledném postoji nemluví o diskriminaci otce, jde mu o právo dítetě. U otce a matky by konsekventně mohla být řeč jen o odpovědnost vůči dítěti, nikol o právu spolurozhodovat o jeho zabití.
Neshodnu se s ním na definici osoby, ale jinak jeho důslednost ctím.
TT
A proto se tu tak pěkně vyjadřují.
Ale hlavně, nikdo tu neobhajuje potraty, jen právo na potrat. To je pro Pro-life extrémisty samozřejmě těžko pochopitelné. (je to těžší než vyhazovat do vzduchu kliniky a zabíjet doktory). Nicméně zkušenosti ukazují, že právo na potrat je součástí kroků, které potraty snižují, proto jsem pro právo na potrat, stejně jako jsem proti potratům.
Pokud zajistíme každé matce právo na důstojný život s výchovou dítěte včetně možnosti dostudovat atp., pak se můžeme začít bavit o radikálním omezení potratů. To by znamenalo dát každé matce alespoň 20 tisíc měsíčně a v případě studentek zajistit celodenní asistenci a to i smožností pokračovat v dalších studiích. Tím bychom vyřešili nejen potraty, ale i porodnost.
Ale hlavně, nikdo tu neobhajuje potraty, jen právo na potrat. To je pro Pro-life extrémisty samozřejmě těžko pochopitelné. (je to těžší než vyhazovat do vzduchu kliniky a zabíjet doktory). Nicméně zkušenosti ukazují, že právo na potrat je součástí kroků, které potraty snižují, proto jsem pro právo na potrat, stejně jako jsem proti potratům.
Pokud zajistíme každé matce právo na důstojný život s výchovou dítěte včetně možnosti dostudovat atp., pak se můžeme začít bavit o radikálním omezení potratů. To by znamenalo dát každé matce alespoň 20 tisíc měsíčně a v případě studentek zajistit celodenní asistenci a to i smožností pokračovat v dalších studiích. Tím bychom vyřešili nejen potraty, ale i porodnost.
FO
Muži sice sami potrat podstoupit nemohou, ale není pravda, že se jich to netýká. Sám mám jako otec zkušenost se spontánním potratem a dotklo se mě to dost. Není žádný důvod, proč by se muži neměli k otázce potratů vyjadřovat. Není to čistě a jen věc žen.
Samozřejmě s vědomím toho, že je to žena, kdo dítě nosí ve svém těle, kdo podstupuje zdravotní rizika a kdo je s novým životem prostě spojen o něco těsněji.
Samozřejmě s vědomím toho, že je to žena, kdo dítě nosí ve svém těle, kdo podstupuje zdravotní rizika a kdo je s novým životem prostě spojen o něco těsněji.
TT
ale nijak to neřeší náš problém.
Společnost (planetárně) odmítá zajistit rodičkám budoucnost. V případě ČR odmítá stát převzít i odpovědnost za zajištění alimentů. Přitom plýtvá morálními apely na jednostrannou odpovědnost žen. To je morálně neospravedlnitelné. A i když všichni - a to bych chtěl zdůraznit - cítíme problematičnost potratů, reálně to vlastně chceme hodit jen na ty nejpostiženější a jinak je nechat v problémech.
Společnost (planetárně) odmítá zajistit rodičkám budoucnost. V případě ČR odmítá stát převzít i odpovědnost za zajištění alimentů. Přitom plýtvá morálními apely na jednostrannou odpovědnost žen. To je morálně neospravedlnitelné. A i když všichni - a to bych chtěl zdůraznit - cítíme problematičnost potratů, reálně to vlastně chceme hodit jen na ty nejpostiženější a jinak je nechat v problémech.
JV
Vážený pane Tožičko,
potrat je zabitím člověka. Máte-li vy nebo kdokoliv jiný z našich čtenářů dojem, že je to něco jiného, míjíte se s pravdou.
Neobhajovat potrat, ale obhajovat právo na potrat, je totéž, jako neobhajovat zabití člověka, ale obhajovat právo na zabití člověka. Poněkud zvrácená logika, není-liž pravda?
Právo na potrat určitě počty potratů nesnižuje. Proč by mělo? Cožpak tu je nějaký logický důvod? To je jako bychom právem mluvit sprostě chtěli budovat slušnější společnost.
Snížit počty potratů, resp. nechtěných těhotenství, lze jedině odpovědným přístupem celé společnosti k pohlavnímu životu. Prakticky to znamená skoncovat s vydražďováním mladých lidí (a nejen mladých lidí) nemravnými filmy, pornografií, bezduchým a neuctivým tlacháním o sexu, konec pochybných domů, lascivních reklam, atd., apod.
A také a především to znamená nakládat s láskou s láskou.
Velice s Vámi souhlasím v tom, aby osamělé matce, která potrat nepodstoupí navzdory tomu, že to pro její životní situaci bude znamenat značnou obtíž, pomáhala celá společnost. A to jednak proto, že těžký osud druhého nám nesmí být lhostejný, a jednak proto, že my všichni jsme spolutvůrci společenských poměrů, o nichž si nemůžeme být jisti, že nejsou spolupříčinou těžkostí druhých.
Přeji z celého srdce Vám i všem čtenářům vše dobré.
Dobrou noc, Jiří Vyleťal
PS: Muži samozřejmě mohou vědět jaké to je. Pokud jim utrpení a bolest druhých není cizí.
potrat je zabitím člověka. Máte-li vy nebo kdokoliv jiný z našich čtenářů dojem, že je to něco jiného, míjíte se s pravdou.
Neobhajovat potrat, ale obhajovat právo na potrat, je totéž, jako neobhajovat zabití člověka, ale obhajovat právo na zabití člověka. Poněkud zvrácená logika, není-liž pravda?
Právo na potrat určitě počty potratů nesnižuje. Proč by mělo? Cožpak tu je nějaký logický důvod? To je jako bychom právem mluvit sprostě chtěli budovat slušnější společnost.
Snížit počty potratů, resp. nechtěných těhotenství, lze jedině odpovědným přístupem celé společnosti k pohlavnímu životu. Prakticky to znamená skoncovat s vydražďováním mladých lidí (a nejen mladých lidí) nemravnými filmy, pornografií, bezduchým a neuctivým tlacháním o sexu, konec pochybných domů, lascivních reklam, atd., apod.
A také a především to znamená nakládat s láskou s láskou.
Velice s Vámi souhlasím v tom, aby osamělé matce, která potrat nepodstoupí navzdory tomu, že to pro její životní situaci bude znamenat značnou obtíž, pomáhala celá společnost. A to jednak proto, že těžký osud druhého nám nesmí být lhostejný, a jednak proto, že my všichni jsme spolutvůrci společenských poměrů, o nichž si nemůžeme být jisti, že nejsou spolupříčinou těžkostí druhých.
Přeji z celého srdce Vám i všem čtenářům vše dobré.
Dobrou noc, Jiří Vyleťal
PS: Muži samozřejmě mohou vědět jaké to je. Pokud jim utrpení a bolest druhých není cizí.
FO
S tím, že ženy jsou ty nejpostiženější a že je nutné zajistit jim možnosti k životu, k důstojné budoucnosti i seberealizaci, a nemoralizovat je a zatím je nechat samotné topit se v problémech, samozřejmě souhlasím.
FO
Můžu se zeptat, Jirko, jestli jsi pro tento polský návrh téměř absolutního zákazu, nebo ne? Zatím jsi to nenapsal jasně, a mě to by opravdu zajímalo.
JV
Milý Filipe,
návrh diskutovaného polského zákona samozřejmě neznám. Návrh zákona je v každém případě vždy jen návrhem. Dojde jistě na řadu změn, nějak bude interpretován, nějak uplatňován, atd. To je určitě ještě dlouhá cesta a kdoví, co z toho nakonec vzejde.
To, k čemu se tu vyjadřuji, jsou principy.
Nejsem pro absolutní zákaz potratů. (Pro absolutní zákaz potratů nebude jistě ani uvažovaný zákon.)
Určitých výjimek v zákoně je třeba. Pokusím se je vyjmenovat.
Nelze mít pochyb u ohrožení života matky. Výjimkou může být také beznadějně vážný zdravotní stav dítěte, i když v tomto případě lze již mít (případ od případu) důvodné pochybnosti. Za výjimku lze přijmout i případ znásilnění, avšak tady vyvstává pochybností celá řada.
Při rozhodování by pak měla mít konečné slovo matka, avšak v tom smyslu, že i tam, kde bude moci v souladu se zákonem potrat podstoupit (případ ohrožení života matky a případ beznadějně vážného zdravotního stavu dítěte), jej bude moci odmítnout.
U případu znásilnění se pozastavím. Předně je velice snadné prohlásit za znásilnění každý intimní styk, pokud se to z nějakého důvodu hodí. Jde o intimní sféru, a prokazatelnost je tu hodně obtížná. (Vzpomeňme na absurdní případy, kdy manželka obžalovává manžela ze znásilnění.) Za další, pokud je dítě zdravé, jedná se o jasné zabití dítěte z toho důvodu, že se dítě do našich životních plánů nehodí. Morálka a život bližního tu jde stranou ve prospěch našich plánovaných představ (záměrně neříkám představ matčiných) o budoucím životě.
I za stavu početí prostřednictvím znásilnění nelze mávnout rukou nad právem dítěte na život jenom proto, že početí vzniklo násilným způsobem. Navíc právo dítěte na život je a musí být přece stejné, ať už bylo dítě počato násilím či ve shodě s vůlí maminky.
A ještě něco: znásilněné mamince je povinna pomáhat celá společnost. Ta by se jí měla bohatě odvděčit za to, že dítě donosila a pak jí buď maximálně pomáhat s výchovou dítěte anebo - v případě, že maminka dítě nebude chtít, - se o něj láskyplným způsobem postarat. To proto, že je to právě ona, maminka, kdo také za nás nese bolest tohoto světa.
Na závěr: Filipe, nejsem tedy proti potratům absolutně, ale jsem proti potratové praxi, která se zvrhla v zabíjení vlastních bezbranných dětí. Chce-li polská společnost v tomto udělat pořádek, nebo alespoň omezit toto strašné barbarství (o němž si už ani neuvědomujeme, jak hrůzné je), pak jí v tom držím všechny palce.
S přáním všeho dobrého tobě i všem čtenářům, Jirka Vyleťal
návrh diskutovaného polského zákona samozřejmě neznám. Návrh zákona je v každém případě vždy jen návrhem. Dojde jistě na řadu změn, nějak bude interpretován, nějak uplatňován, atd. To je určitě ještě dlouhá cesta a kdoví, co z toho nakonec vzejde.
To, k čemu se tu vyjadřuji, jsou principy.
Nejsem pro absolutní zákaz potratů. (Pro absolutní zákaz potratů nebude jistě ani uvažovaný zákon.)
Určitých výjimek v zákoně je třeba. Pokusím se je vyjmenovat.
Nelze mít pochyb u ohrožení života matky. Výjimkou může být také beznadějně vážný zdravotní stav dítěte, i když v tomto případě lze již mít (případ od případu) důvodné pochybnosti. Za výjimku lze přijmout i případ znásilnění, avšak tady vyvstává pochybností celá řada.
Při rozhodování by pak měla mít konečné slovo matka, avšak v tom smyslu, že i tam, kde bude moci v souladu se zákonem potrat podstoupit (případ ohrožení života matky a případ beznadějně vážného zdravotního stavu dítěte), jej bude moci odmítnout.
U případu znásilnění se pozastavím. Předně je velice snadné prohlásit za znásilnění každý intimní styk, pokud se to z nějakého důvodu hodí. Jde o intimní sféru, a prokazatelnost je tu hodně obtížná. (Vzpomeňme na absurdní případy, kdy manželka obžalovává manžela ze znásilnění.) Za další, pokud je dítě zdravé, jedná se o jasné zabití dítěte z toho důvodu, že se dítě do našich životních plánů nehodí. Morálka a život bližního tu jde stranou ve prospěch našich plánovaných představ (záměrně neříkám představ matčiných) o budoucím životě.
I za stavu početí prostřednictvím znásilnění nelze mávnout rukou nad právem dítěte na život jenom proto, že početí vzniklo násilným způsobem. Navíc právo dítěte na život je a musí být přece stejné, ať už bylo dítě počato násilím či ve shodě s vůlí maminky.
A ještě něco: znásilněné mamince je povinna pomáhat celá společnost. Ta by se jí měla bohatě odvděčit za to, že dítě donosila a pak jí buď maximálně pomáhat s výchovou dítěte anebo - v případě, že maminka dítě nebude chtít, - se o něj láskyplným způsobem postarat. To proto, že je to právě ona, maminka, kdo také za nás nese bolest tohoto světa.
Na závěr: Filipe, nejsem tedy proti potratům absolutně, ale jsem proti potratové praxi, která se zvrhla v zabíjení vlastních bezbranných dětí. Chce-li polská společnost v tomto udělat pořádek, nebo alespoň omezit toto strašné barbarství (o němž si už ani neuvědomujeme, jak hrůzné je), pak jí v tom držím všechny palce.
S přáním všeho dobrého tobě i všem čtenářům, Jirka Vyleťal
MP
Ctím Vaší důslednost, ale v jedné věci s Vámi souhlasit nemohu.
"Potrat je zabitím člověka. Máte-li vy nebo kdokoliv jiný z našich čtenářů dojem, že je to něco jiného, míjíte se s pravdou."
To "míjetí se s pravdou" tam nemá, co dělat. Vědecká pravda to není: ani biologická, ani etická. Není to ale ani nesporná teologická pravda. Vždy je předmětem diskuse a sporu, kdy můžeme mluvit o individuu (protože jen individuum lze zabít). Ať již to individuum vymezím duší nebo sebezáchovou.
Beru: "Podle mé víry, vědomí a svědomí je interrupce vždy vraždou (zabitím)".
Může se to zdát jako malá nuance, ale spaléné dítko se ohně bojí. A vlastníků pravdy, kteří shovívavě napravovali ty druhé, co se s pravdou míjeli a jejich bezmezná láska k zbloudivším se nezastavila ani před chemickou léčbou, hysterektomií či nápravnými zařízeními, tu už bylo dost. Anebo abych byl konkrétnější -- lidí, kteří milují bližní své tak bezmezně, že jsou ochotni vysvětlovat ženě, brutálně donucené k sexuálnímu styku, že o znásilnění nešlo, protože násilník s ni byl kdysi oddán.
Děsím se nelaskavé lásky fanatiků.
"Potrat je zabitím člověka. Máte-li vy nebo kdokoliv jiný z našich čtenářů dojem, že je to něco jiného, míjíte se s pravdou."
To "míjetí se s pravdou" tam nemá, co dělat. Vědecká pravda to není: ani biologická, ani etická. Není to ale ani nesporná teologická pravda. Vždy je předmětem diskuse a sporu, kdy můžeme mluvit o individuu (protože jen individuum lze zabít). Ať již to individuum vymezím duší nebo sebezáchovou.
Beru: "Podle mé víry, vědomí a svědomí je interrupce vždy vraždou (zabitím)".
Může se to zdát jako malá nuance, ale spaléné dítko se ohně bojí. A vlastníků pravdy, kteří shovívavě napravovali ty druhé, co se s pravdou míjeli a jejich bezmezná láska k zbloudivším se nezastavila ani před chemickou léčbou, hysterektomií či nápravnými zařízeními, tu už bylo dost. Anebo abych byl konkrétnější -- lidí, kteří milují bližní své tak bezmezně, že jsou ochotni vysvětlovat ženě, brutálně donucené k sexuálnímu styku, že o znásilnění nešlo, protože násilník s ni byl kdysi oddán.
Děsím se nelaskavé lásky fanatiků.
TT
Hlavně je třeba si pánové uvědomit, že protipotratové zákonodárství je produktem elitářství a moralismu viktoriánské šlechty (polovina devatenáctého století). Pak se to přesunulo mezi americké puritány a spolu s růstem paternalistického státu nse rozšířilo i do dalších zemí.
Velká náboženství potraty neřeší. Aristoteles považoval dítě za dítě až s nadechnutím a svatý Augustýn potraty v raném stádiu schvaloval, pozdější neodmítal...
Pro life teroristé vznikli až v v r. 1973 se zrušením protipotratových zákonů v USA.
Velká náboženství potraty neřeší. Aristoteles považoval dítě za dítě až s nadechnutím a svatý Augustýn potraty v raném stádiu schvaloval, pozdější neodmítal...
Pro life teroristé vznikli až v v r. 1973 se zrušením protipotratových zákonů v USA.
MP
Nejen sv. Augustin, ta tradice je v křesťanství bohatá. Nicméně právě tak je dlouhá a bohata tradice trestu za vyhnání plodu. Rozhodně nesahá jen do poloviny 19. stol.
Historii nemá smysl vyvolát. Dnes v zemích jako je ČR a Polsko je uměle vyvolaný potrat jako sociální jev omezen na tu sociálně nejvíce postiženou vrstvu (nesouvisí to jednoznačně s přijmy). Mezi ostatními jde o výjimečné případy, protože umí využívat vhodnější, méně destruktivní a dlouhodobě levnější formy.
Bohužel, právě to dává pro-life živnou půdu. Riziko potratu jako málo sdílená žitá zkušenost marginalizovaných.
Historii nemá smysl vyvolát. Dnes v zemích jako je ČR a Polsko je uměle vyvolaný potrat jako sociální jev omezen na tu sociálně nejvíce postiženou vrstvu (nesouvisí to jednoznačně s přijmy). Mezi ostatními jde o výjimečné případy, protože umí využívat vhodnější, méně destruktivní a dlouhodobě levnější formy.
Bohužel, právě to dává pro-life živnou půdu. Riziko potratu jako málo sdílená žitá zkušenost marginalizovaných.
JV
Ne, pane Profante.
Lidský život začíná proniknutím spermie do vajíčka. Od tohoto okamžiku nastává vývoj člověka, který trvá až do jeho smrti.
Všechny ty vytáčky se „shlukem buněk“ a vypočítavými definicemi toho, od kdy člověk člověkem je a od kdy člověk člověkem ještě není, jsou lží, za níž skrýváme bolestnou pravdu o naší vině a o tom, že potrat je zabitím člověka.
Ostatně, uvažujeme-li o tom, co individuum je a co není, neděláme více, než že si účelově hrajeme se slovy. Vrcholem takové hry se slovy je lež, které se dopouštíme užívajíce pro potrat slova „interrupce“. Tedy v překladu přerušení. Je snad zabití dítěte pouhým přerušením těhotenství? Bude snad těhotenství dítěte, které jsme zabili, pokračovat?
Ne, pane Profante. Mýlíte se. A neříkám Vám to proto, že bych se pokládal za majitele pravdy a tím se chtěl nad Vás povyšovat. Říkám to proto, aby pravda – byť pravda pro mne i pro mnohé bolestná - nebyla skrývána.
S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
Lidský život začíná proniknutím spermie do vajíčka. Od tohoto okamžiku nastává vývoj člověka, který trvá až do jeho smrti.
Všechny ty vytáčky se „shlukem buněk“ a vypočítavými definicemi toho, od kdy člověk člověkem je a od kdy člověk člověkem ještě není, jsou lží, za níž skrýváme bolestnou pravdu o naší vině a o tom, že potrat je zabitím člověka.
Ostatně, uvažujeme-li o tom, co individuum je a co není, neděláme více, než že si účelově hrajeme se slovy. Vrcholem takové hry se slovy je lež, které se dopouštíme užívajíce pro potrat slova „interrupce“. Tedy v překladu přerušení. Je snad zabití dítěte pouhým přerušením těhotenství? Bude snad těhotenství dítěte, které jsme zabili, pokračovat?
Ne, pane Profante. Mýlíte se. A neříkám Vám to proto, že bych se pokládal za majitele pravdy a tím se chtěl nad Vás povyšovat. Říkám to proto, aby pravda – byť pravda pro mne i pro mnohé bolestná - nebyla skrývána.
S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
TT
Kde berete filozofickou, společenskou a náboženskou oporu v tom, že lidská bytost vzniká tak, jak jste to popsal. Rozhodně ne v Bibli. Tam je jedinec utvářen dávno předtím a jeden z výkladů je, že to, jak bude žít, je dáno stejně předem...
Ale to neznamená, že bych Vám bral Vaše přesvědčení. Jen by mě prostě zajímalo, jak jste k němu došel, když, jak říkám, většina planetárního člověčenstva to takhle nikdy nevnímala.
Pro Martina Profanta
Protipotratové "zákony" před Vitoriány se vztahovaly jen na případy, kdy to žena udělal proti vůli manžela. Jinak to bylo vnímáno jako"malá či žádná ostuda" (Julius Paulus Prudentissimus).
Ale to neznamená, že bych Vám bral Vaše přesvědčení. Jen by mě prostě zajímalo, jak jste k němu došel, když, jak říkám, většina planetárního člověčenstva to takhle nikdy nevnímala.
Pro Martina Profanta
Protipotratové "zákony" před Vitoriány se vztahovaly jen na případy, kdy to žena udělal proti vůli manžela. Jinak to bylo vnímáno jako"malá či žádná ostuda" (Julius Paulus Prudentissimus).
MP
Ne, pane Vyleťále.
Nemýlím.
Mýlit se mohu jen o tom, u čeho lze rozlišit pravdu a nepravdu. Nezajímají mě vůbec nějaké vytáčky se shluky buněk -- ty zavádíte Vy.
Shodeme se na tom, že to, co je individuum, je hra se slovy. A že je to něco různého, podle toho, jakou hru hrajeme. Proto také není možná jedna přesvědčivá odpověď. A vždy je nesmyslné, pokud někomu tvrdím, že ten tah koněm byl mylný, protože trumfy jsou přece červené.
Přeji Vám tu Vaší pravdu. Žijte podle ni a stůjte na ni. Neskrývejte ji. Přesvědčujte o ni ostatní a nedbejte nic, že ji neuíte sdělit v režimu důkazů či logiky, stejně tak prospějete probudilosti druhých a to je dobré -- ale nenuttě násilím ty, kteří tu Vaší pravdu nenahlídli, aby v jejím jménu trpěli.
S přání všeho dobrého,
Martin Profant
Nemýlím.
Mýlit se mohu jen o tom, u čeho lze rozlišit pravdu a nepravdu. Nezajímají mě vůbec nějaké vytáčky se shluky buněk -- ty zavádíte Vy.
Shodeme se na tom, že to, co je individuum, je hra se slovy. A že je to něco různého, podle toho, jakou hru hrajeme. Proto také není možná jedna přesvědčivá odpověď. A vždy je nesmyslné, pokud někomu tvrdím, že ten tah koněm byl mylný, protože trumfy jsou přece červené.
Přeji Vám tu Vaší pravdu. Žijte podle ni a stůjte na ni. Neskrývejte ji. Přesvědčujte o ni ostatní a nedbejte nic, že ji neuíte sdělit v režimu důkazů či logiky, stejně tak prospějete probudilosti druhých a to je dobré -- ale nenuttě násilím ty, kteří tu Vaší pravdu nenahlídli, aby v jejím jménu trpěli.
S přání všeho dobrého,
Martin Profant
JS
Pane Vyleťale, jste to vy, kdo se mýlí. Lidský život začíná, zcela logicky, vznikem vajíčka ve vaječníku. A ženy je zabíjejí po desítkách! Víte, kolik krve (doslova) má každá žena na rukou? Je velmi logické, že bychom s ženami měli zacházet podle toho, jako s vrahy!
Ženy jsou již od přírody zcela nemorální bytosti. Nejlepší by bylo je zcela segregovat a zahalovat, aby svojí nevhodnou morálkou neohrozily (zejména mladé) muže. Některé země tak činí s velkým úspěchem. Ostatně, kdo jiný než ženy mohl přijít s tímhle: https://www.youtube.com/watch?v=j8ZF_R_j0OY
Ženy jsou již od přírody zcela nemorální bytosti. Nejlepší by bylo je zcela segregovat a zahalovat, aby svojí nevhodnou morálkou neohrozily (zejména mladé) muže. Některé země tak činí s velkým úspěchem. Ostatně, kdo jiný než ženy mohl přijít s tímhle: https://www.youtube.com/watch?v=j8ZF_R_j0OY
FO
Milý Jirko, díky, že jsi takto jasně zformuloval svůj postoj. Já podobně principiální postoj nezastávám.
Umělý potrat neboli interrupci chápu jako především bolestnou událost, ke které se asi žádná žena nerozhoduje úplně lehce. Nedovedu si představit, že nějaká žena bere ten zákrok jako něco nevýznamného, co se jí moc hluboce nedotýká.
Nedovedu si ale ani představit, že by ženám byla tato možnost zcela odepřena. Jsem pro všechny formy podpory těhotným, sociální i jiné, ale i pro možnost rozhodnout se pro potrat. Ale to Ty vlastně také, necháváš také tuto možnost jako přijatelnou, byť ve vymezených případech. V tom se shodujeme.
Také nemůžu souhlasit s tím, co píšeš o znásilnění v rámci manželství. To je podle mě zcela reálná věc, protože sexuální styk (a manželství) jako takové je - v podle katolického pohledu - věc konsensu mezi manžely, a tam, kde tento konsensus, vzájemná shoda není, jde o akt násilí, třebaže jsou ti dva oddáni. Manželstvím nezaniká individuální lidská důstojnost a svoboda obou manželů.
Ještě jednou dík a všechno dobré, Filip
Umělý potrat neboli interrupci chápu jako především bolestnou událost, ke které se asi žádná žena nerozhoduje úplně lehce. Nedovedu si představit, že nějaká žena bere ten zákrok jako něco nevýznamného, co se jí moc hluboce nedotýká.
Nedovedu si ale ani představit, že by ženám byla tato možnost zcela odepřena. Jsem pro všechny formy podpory těhotným, sociální i jiné, ale i pro možnost rozhodnout se pro potrat. Ale to Ty vlastně také, necháváš také tuto možnost jako přijatelnou, byť ve vymezených případech. V tom se shodujeme.
Také nemůžu souhlasit s tím, co píšeš o znásilnění v rámci manželství. To je podle mě zcela reálná věc, protože sexuální styk (a manželství) jako takové je - v podle katolického pohledu - věc konsensu mezi manžely, a tam, kde tento konsensus, vzájemná shoda není, jde o akt násilí, třebaže jsou ti dva oddáni. Manželstvím nezaniká individuální lidská důstojnost a svoboda obou manželů.
Ještě jednou dík a všechno dobré, Filip
JV
Vážení a milí čtenáři,
vstupoval jsem do této diskuse proto, že jsem považoval za nutné se k tématu potratů vyjádřit.
Neměl jsem nikdy a nemám ani nyní ambici někoho přesvědčovat. K pravému přesvědčení může dojít člověk pouze sám.
Jsem rovněž velmi rád, že jsem mohl to, co jsem chtěl vyjádřit, také zdůvodňovat.
Vše další už by bylo buď nad moje síly, anebo by bylo zbytečným rozmělňováním jednou již řečeného. Chtěl bych také všem poděkovat za trpělivost při čtení mých textů.
Loučím se z debaty a přeji všem jen to nejlepší.
Dobrou noc, Jiří Vyleťal
PS: Filipe, ten příklad znásilnění v manželství jsem uvedl proto, abych ozřejmil, kolik nejasností v sobě může takové obvinění ze znásilnění někdy nést.
vstupoval jsem do této diskuse proto, že jsem považoval za nutné se k tématu potratů vyjádřit.
Neměl jsem nikdy a nemám ani nyní ambici někoho přesvědčovat. K pravému přesvědčení může dojít člověk pouze sám.
Jsem rovněž velmi rád, že jsem mohl to, co jsem chtěl vyjádřit, také zdůvodňovat.
Vše další už by bylo buď nad moje síly, anebo by bylo zbytečným rozmělňováním jednou již řečeného. Chtěl bych také všem poděkovat za trpělivost při čtení mých textů.
Loučím se z debaty a přeji všem jen to nejlepší.
Dobrou noc, Jiří Vyleťal
PS: Filipe, ten příklad znásilnění v manželství jsem uvedl proto, abych ozřejmil, kolik nejasností v sobě může takové obvinění ze znásilnění někdy nést.
+ Další komentáře