Stefani z Sãa Paula byla nezodpovědná. Jako mnoho dalších brazilských dívek se ve svých čtrnácti letech dostala do situace, kdy se pod vlivem alkoholu nedokázala kontrolovat, a následně zpanikařila. Protože v Brazílii neexistuje na školách povinná sexuální výchova a vzdělání dospívajících o dostupných antikoncepčních prostředcích je mizerné nebo žádné, celá situace skončila těhotenstvím.

Mít dítě v příslušném věku znamená řadu problémů — kromě zdravotních komplikací především stigma mladé matky pro její rodinu ze střední třídy a nemožnost věnovat se vlastnímu vzdělání. To rodina Stefani, která se teprve v 90. letech pozvedla do střední třídy a přestěhovala se z chudého předměstí, nechtěla dopustit. Dívka šla tedy na drahý ilegální potrat na soukromé klinice, který vyšel v přepočtu asi na sto tisíc korun. To byla cena za nezodpovědnost — a rodinnou čest.

Nyní Stefani studuje univerzitu a na svůj zážitek se snaží zapomenout. Není však mezi svými přáteli a vrstevníky zdaleka jediná, kdo podobnou zkušeností prošel. V Latinské Americe je po Africe druhé nejvyšší množství těhotenství nezletilých dívek. A jenom v Brazílii žije asi osm milionů žen, které za svůj život nelegálně potratily.

Stefani měla štěstí v neštěstí. Jako většina nezletilých matek v Brazílii totiž mohla pocházet z rodiny, jež se musí uchylovat k levnějším a výrazně nebezpečnějším řešením.

Zmíněných ilegálních klinik, od výborně vybavených zařízení po improvizované domácí operační sály, je v zemi asi 700, a ročně provedou skoro milion potratů, což znamená byznys v řádu desítek miliard korun. Jejich dostupnost se nicméně omezuje na střední a vyšší vrstvy v centrálních oblastech země.

Možností pro Brazilce z geografické či sociální periferie jsou omezené: mohou to být jednotliví ochotní lékaři — v tomto případě žena riskuje v lepším případě policejního provokatéra, v horším případě podvodníka a možná i vraha, jako se to zřejmě stalo sedmadvacetileté Jandiře dos Santosové zavražděné loni v létě. Anebo samozřejmě abortiva, jejichž užití bez dohledu profesionála je mimořádně rizikové a samozřejmě nelegální, pokud se vůbec zájemce dostane ke skutečnému přípravku.

Jinde je ještě hůř

Brazílie přitom patří v tomto ohledu mezi liberálnější státy Latinské Ameriky: hned v pěti zemích kontinentu neexistuje možnost potratu za žádných okolností. Mezi nimi vyniká El Salvador, podle jehož zákonů je většina žen dopouštějících se tohoto činu souzena za vraždu se sazbou třiceti let vězení. Další jsou Nicaragua, Dominikánská republika, Honduras a Chile.

V Paraguayi je sice oficiálně možné připustit potrat v případě ohrožení života matky, zodpovědná komise ale často rozhodnutí úmyslně protahuje nebo odmítne potrat přiznat. Tak tomu bylo v nedávném případě desetileté dívky, znásilněné partnerem své matky, jež byla přes svůj věk, tělesnou konstituci (měří méně než 150 centimetrů) a tlak řady mezinárodních organizací přinucena dítě si ponechat.

V již zmíněné sousední Brazílii měla devítiletá dívka z Recife rovněž znásilněná otčímem v roce 2009 větší štěstí — potratem dvojčat, které čekala, jí lékaři podle všech prognóz zachránili život. Šokující ovšem byla následující reakce katolické církve: recifský arcibiskup José Sobrinho prohlásil, že dívčina matka a všichni doktoři podílející se na operaci jsou podle Božích zákonů automaticky exkomunikováni. Na rozdíl od provinilého otčíma, jak dodal, protože potrat je hroznější hřích než znásilnění.

Role církve

Sobrinhova reakce byla příliš silná i pro několik katolických biskupů a teologů, tvrdě ji navíc odsoudil tehdejší brazilský prezident Lula. Zároveň ale v extrémní podobě demonstrovala přístup katolické církve k otázkám potratům, jenž do dnešní doby ovlivňuje zákony v Latinské Americe.

Místní katolická hierarchie okamžitě pohoršeně reaguje v případě jakékoli žádosti o potrat bez ohledu na život matky a další okolnosti a v mnoha případech se jí hlasitým křikem daří ovlivnit rozhodnutí teoreticky nezávislých lékařů, jako tomu bylo právě v případě desetileté dívky z Paraguaje, případně soudních orgánů.

V zemích s absolutním zákazem potratů se církev na tvorbě těchto zákonů aktivně podílela, lobovala pro ně anebo nyní bojuje proti jejich změně. Chilská prezidentka Michelle Bacheletová se například od začátku roku pokouší o posunutí absolutního zákazu směrem k brazilské legislativě. Biskupská konference v odpověď na to vyslala vzkaz katolickým zákonodárcům, že se v případě podpoření změn zákona z Pinochetova období dopouštějí těžkého hříchu, a naznačila možnost jejich automatické exkomunikace. Ve vládní Křesťanskodemokratické straně (PDC) se to setkalo se značnou odezvou, asi třetina zákonodárců chce změnu či úplné odmítnutí reformy, a návrh reformy bude mít v parlamentu značné problémy.

Církev se podobně chová v dalších zemích — v Nikaragui třeba hlasitě podpořila zákon z roku 2006, jímž kdysi levicový prezident Daniel Ortega plošně zakázal potraty. Ani papež František nenaznačil zmírnění oficiálního postoje. Přitom právě vzhledem k jeho silné sociální agendě by měl být František v čele boje za změnu archaického a nebezpečného postoje, jenž doslova kriminalizuje oběti a ohrožuje lidi z nejnižších sociálních vrstev, ve velkém umírajících při drahých procedurách. Peníze na drahé kliniky či cestu do zahraničí drtivá většina z nich nemá.

Forma barbarství

Bránění potratu v případě, kdy prochází těhotenstvím znásilněné nebo na životě ohrožené dítě, je projevem nejvyšší formy barbarství. Paradoxně přitom největší křesťanská církev k většímu výskytu potratů sama přispívá svým podobně nekompromisním postojem vůči antikoncepci a sexuálnímu vzdělávání.

Katolická církev přirozeně není jediná, kdo v Latinské Americe vede křížovou výpravu proti jakékoli formě potratu — v posledních dvaceti letech se k nim úspěšně připojili radikální evangelikálové, inspirovaní a často propojení s americkou náboženskou pravicí.

Přetrvávající katolický podíl a vliv na situaci v mnoha zemích však nesmí být přehlížen a musí na něj být upozorňováno s každým dalším extrémním případem ohrožené, znásilněné a ponížené matky, již by církevní představitelé raději nechali zemřít, než aby přehodnotili rigidní dogmata.