Domácí násilí je problém nejen mimořádné vážnosti, ale i celosvětového rozsahu. Dokazuje to nová přehledová zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) vypracovaná s pomocí London School of Hygiene & Tropical Medicine a South African Medical Research Council. Podle zjištění výzkumníků je fyzickému či sexuální násilí v domácnosti vystavena více než třetina žen na světě. Slovy generální ředitelky WHO Margaret Chanové jde o „vskutku globální problém“, a to „epidemických proporcí“.

Zpráva nazvaná Global and regional estimates of violence against women: Prevalence and health effects of intimate partner violence and non-partner sexual violence přináší údaje ze všech regionů. Největší podíl žen vystavených domácímu násilí byl zjištěn v Africe — 45,6 procenta. Dále následují jihovýchodní Asie (40,2 procenta), Blízký východ (36,4 procenta), Amerika (36,1 procenta), Austrálie a Oceánie (27,9 procenta) a konečně Evropa (27,2 procenta).

V celosvětovém průměru zažívá násilí ze strany intimního partnera či nepartnerského člena domácnosti na 35 procent žen. Jak v rozvojových, tak rozvinutých zemích je přitom pachatelem nejčastěji druh nebo manžel.

V Rusku umírá následkem domácího násilí více než 14 tisíc žen ročně. V Číně zaznamenali výzkumníci jev v každé třetí z 270 milionů domácností. V rámci skupiny nejbohatších zemí je průměr výskytu domácího násilí nižší, avšak jen o málo — 32,7 procenta.

Jak již uvedeno výše, nejzasaženějším regionem je Afrika. Podle údajů nasbíraných výzkumníky OSN je v Keni či Ugandě bito manželi 42, resp. 41 procent žen. V Zimbabwe je tento fenomén přítomen u šesti z deseti případů vražd, jimiž se zabývají tamní soudy.

Zdravotní důsledky

Jak připomíná jedno z posledních vydání lékařského magazínu Lancet, popisovaný jev má také významný zdravotní rozměr. Ženské oběti násilí trpívají širokou škálou zdravotních potíží — od zlomených kostí a poškození orgánů přes zvýšenou četnost potratů, propukání chronických nemocí a gynekologické problémy, až po vážné projevy pohlavních chorob, HIV/AIDS nevyjímaje.

Mimo to oběti vykazují větší náchylnost k psychickým poruchám a onemocněním jako jsou deprese, post-traumatické stresové poruchy, poruchy spánku a zažívání, emoční nevyrovnanost nebo sebevražedné sklony.

Podíl žen bitých a týraných i v době těhotenství se pohybuje mezi 25 a 45 procenty. Zdravotní důsledky přitom dopadají i na již narozené děti. Lidé vyrostlí v rodinách, kde k domácímu násilí docházelo, vykazují častěji sklon k behaviorálním a emocionálním abnormalitám. Každé třetí dítě, jež bylo v mládí týráno nebo zneužíváno, se v dospělosti dopouští téhož jednání.