Domácí násilí je problém nejen mimořádné vážnosti, ale i celosvětového rozsahu. Dokazuje to nová přehledová zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) vypracovaná s pomocí London School of Hygiene & Tropical Medicine a South African Medical Research Council. Podle zjištění výzkumníků je fyzickému či sexuální násilí v domácnosti vystavena více než třetina žen na světě. Slovy generální ředitelky WHO Margaret Chanové jde o „vskutku globální problém“, a to „epidemických proporcí“.

Zpráva nazvaná Global and regional estimates of violence against women: Prevalence and health effects of intimate partner violence and non-partner sexual violence přináší údaje ze všech regionů. Největší podíl žen vystavených domácímu násilí byl zjištěn v Africe — 45,6 procenta. Dále následují jihovýchodní Asie (40,2 procenta), Blízký východ (36,4 procenta), Amerika (36,1 procenta), Austrálie a Oceánie (27,9 procenta) a konečně Evropa (27,2 procenta).

V celosvětovém průměru zažívá násilí ze strany intimního partnera či nepartnerského člena domácnosti na 35 procent žen. Jak v rozvojových, tak rozvinutých zemích je přitom pachatelem nejčastěji druh nebo manžel.

V Rusku umírá následkem domácího násilí více než 14 tisíc žen ročně. V Číně zaznamenali výzkumníci jev v každé třetí z 270 milionů domácností. V rámci skupiny nejbohatších zemí je průměr výskytu domácího násilí nižší, avšak jen o málo — 32,7 procenta.

Jak již uvedeno výše, nejzasaženějším regionem je Afrika. Podle údajů nasbíraných výzkumníky OSN je v Keni či Ugandě bito manželi 42, resp. 41 procent žen. V Zimbabwe je tento fenomén přítomen u šesti z deseti případů vražd, jimiž se zabývají tamní soudy.

Zdravotní důsledky

Jak připomíná jedno z posledních vydání lékařského magazínu Lancet, popisovaný jev má také významný zdravotní rozměr. Ženské oběti násilí trpívají širokou škálou zdravotních potíží — od zlomených kostí a poškození orgánů přes zvýšenou četnost potratů, propukání chronických nemocí a gynekologické problémy, až po vážné projevy pohlavních chorob, HIV/AIDS nevyjímaje.

Mimo to oběti vykazují větší náchylnost k psychickým poruchám a onemocněním jako jsou deprese, post-traumatické stresové poruchy, poruchy spánku a zažívání, emoční nevyrovnanost nebo sebevražedné sklony.

Podíl žen bitých a týraných i v době těhotenství se pohybuje mezi 25 a 45 procenty. Zdravotní důsledky přitom dopadají i na již narozené děti. Lidé vyrostlí v rodinách, kde k domácímu násilí docházelo, vykazují častěji sklon k behaviorálním a emocionálním abnormalitám. Každé třetí dítě, jež bylo v mládí týráno nebo zneužíváno, se v dospělosti dopouští téhož jednání.

Domácí násilí páchané partnerem je pak rovněž spojováno s vyšší mírou novorozenecké a dětské mortality a morbidity.

Náklady a žádoucí přístup

Násilí na ženách má konečně i svou ekonomickou dimenzi. Centers for Disease Control and Prevention, tj. federální institut veřejného zdraví fungující při americké vládě vyčíslil finanční zátěž jevu na 37 miliard dolarů každý rok. Suma zahrnuje náklady léčby následků, represe vůči pachatelům i souběžně vzniklé hmotné škody.

Znalci se shodují, že v rámci národních zdravotnických systému musí fungovat instituce, jež případy domácího násilí detekují, řeší a pomáhají jejich obětem. Jak WHO, tak další organizace ale připomínají, že se tak stále v adekvátním rozsahu neděje. V USA je dnes více útulků pro zvířata než domovů či středisek pomoci pro týrané ženy.

Zmírnění domácího násilí přitom předpokládá systematický přístup — schválení příslušných zákonů a změnu politiky musí doprovázet adekvátní výchova a vzdělávání. Klíčovým přístupem v globálním měřítku se dnes jeví být snaha o zrovnoprávnění pohlaví. Prosazování genderové rovnosti tak může být nejlepší prevencí budoucího násilí.