Stažení protipotratového zákona ve Španělsku

Ivana Recmanová

Španělská vláda se rozhodla stáhnout plánovanou novelu zákona o potratech. Návrh, který měl upevnit již tak nepopulární vládě pozici alespoň mezi těmi nejkonzervativnějšími, byl nakonec nepřijatelný i pro lidovecké voliče.

Bojovníci za práva žen mohou jásat: Španělská vláda v čele s premiérem Marianem Rajoyem se rozhodla stáhnout plánovanou novelu zákona o potratech, která by umožňovala umělé přerušení těhotenství pouze ženám, které otěhotněly v důsledku znásilnění, případně těm, kterým by porod způsobil vážnou újmu na zdraví či úmrtí jejich plodu. Tato novela byla v médiích často interpretována jako krok lidovecké vlády získat si podporu mezi konzervativními katolickými voliči.

Návrh se setkal s ostrou kritikou jak na veřejnosti, tak i mezi politiky samotnými, a to nejen opozičními. Na Granadské univerzitě proběhla studentská kampaň s mottem „Bojuj za svoje vaječníky!“, která vyústila v protestní happening před místní radnicí, kterého se zúčastnilo asi osmdesát lidí. Během krátké doby bylo mnoho budov zasaženo sprejery se zprávami jako „Za svobodné a bezplatné potraty“, „Potratíme“ apod.

Novela zákona o potratech by umožňovala umělé přerušení těhotenství pouze ženám, které otěhotněly v důsledku znásilnění, případně těm, kterým by porod způsobil vážnou újmu na zdraví či úmrtí jejich plodu. Foto Norbert Kaiser, Wikimedia Commons

Návrh, který měl upevnit již tak nepopulární vládě pozici alespoň mezi těmi nejkonzervativnějšími z nejkonzervativnějších, nakonec narazil na odpor i u tradičních voličů lidovecké strany, Partido Popular. Podle studií sociologa Pedra Arrioly byla myšlenka takové novely nepřijatelná i pro lidovecké voliče. Podle deníku El Mundo právě potratová debata uškodila španělským lidovcům ve volbách do Evropského parlamentu (získali pouhých 26 % hlasů — v minulých volbách jich získali 43 %).

Zbývá jen doufat, že návrh skončí v koši ještě předtím, než se dostane do rukou členům parlamentu, kteří by o něm měli hlasovat. I kdyby však nakonec nebyl návrh zastaven, jistě by proti němu zákonodárci stejně kladli odpor.

    Diskuse (69 příspěvků)
    Pavel Krušina, programátor
    September 17, 2014 v 10.11
    Svoboda!
    Vždyt co může být krásnějšího, než svobodně zavraždit své vlastní, zdravé, nenarozené dítě?

    Nosit je devět měsíců v těle a pak je předat někomu k adopci je moc práce, to není nic pro moderní ženu.
    IR
    Ivana Recmanová, studentka a lingvistka
    September 17, 2014 v 13.28
    Existuje něco jako autonomie těla, což znamená, že mám právo nakládat se svým tělem, jak uznám za vhodné, a nikdo nemá právo mě v něm omezovat. Plod omezením je, protože fyzicky omezuje ženu v mnoha ohledech. Proto si myslím, že ženy mají mít právo na potrat.
    Pavel Krušina, programátor
    September 17, 2014 v 15.56
    Právo na vlastní tělo
    Jelikož se tento argument znovu opakovaně vynořuje, rád bych se u něj na chvíli zastavil.

    Právo nakládat se svým tělem je jistě přirozené. Pokud někdo touží uříznout si ucho nebo potetovat paži, proč by mu v tom měl někdo bránit? Pokud tím nikomu dalšímu neubližuje.

    Což v případě uměle vyvolaného potratu neplatí - tam zřetelně někomu dalšímu ubližováno je a to dost zásadním způsobem.

    Pro ilustraci si dovolím analogii:
    Jdu po ulici a přede mnou zkolabuje neznámý člověk. V tom okamžiku jsem povinen mu pomoci - zkontrolovat dech a tep, zahájit resuscitaci, zavolat záchranku a pokračovat v oživování až dokud nedorazí sanitka. A to i v případě, že jsem svobodný občan a měl jsem ten večer v plánu jít do kina.
    Jako společnost jsme se totiž předtím shodli, že člověk v bezvědomí si sám nepomůže a bez pomoci zemře. A že nechceme, aby lidé umírali jen proto, že člověk, co mohl pomoci, je svobodný a poskytovat pomoc je pro něj omezení.

    Podobně si sám nepomůže plod v břiše mámy a pokud ta jej odmítne udržovat při životě do porodu, tak zemře.

    Co je víc? Právo na život dítěte, nebo právo na to nebýt omezována?
    Klára Mičkalová, Doma
    September 17, 2014 v 16.16
    Co je krásnějšího, než že každá vteřina z devíti měsíců těhotenství bude připomínat selhání?
    Pane Krušino, pane Kolaříku a další - děláte z žen pouhé "domečky na dítě", které nemají vlastní fyzický, citový a duševní život.

    Parafrázuji: Co je krásnějšího, než že každá vteřina z devíti měsíců těhotenství bude připomínat určité selhání?

    Výčet možných selhání:
    selhání vlastního těla, které otěhotnělo, i když nemělo
    selhání "oplodnitele", který není schopen čelit nastalé situaci
    selhání antikoncepce
    selhání rodiny, selhání zaměstnavatele
    sociální péče...

    Každá další vteřina nechtěného těhotenství vede k - selhávání duševního (a ze stresu i tělesného) zdraví takové ženy. Natož celých devět měsíců.

    Nutit ženu v těžké situaci, aby podstoupila takovou pomalou duševní sebevraždu, je kruté a nelidské.
    Pavel Krušina, programátor
    September 17, 2014 v 16.51
    Duševní sebevražda
    Rozhodně bych nechtěl nikoho nutit ani k pomalé, ani rychlé sebevraždě, ani k vraždě.

    Nicméně se s vámi neshodnu, že kromě potratu a utrpení matky nejsou jiné varianty. Mnohé problémy jsou řešitelné, a i ta selhání o kterých píšete mohou být vnímána různě. Přijde mi nelidské sáhnout hned napoprvé k vraždě bezbraného člověka, jen proto, že je to nejjednodušší.

    Jsou tu lidé, kteří jsou ochotni a schopni těhotným ženám v těžké situaci pomoci. Namátkou třeba tito:

    http://nesoudimepomahame.cz

    http://napocatku.cz/?page_id=36

    A jistě i další, které já neznám.

    Člověk nekoná vždy pomalou duševní sebevraždu, pokud je v těžké situaci, ale pouze pokud v ní je sám a cítí nezájem okolí.
    Klára Mičkalová, Doma
    September 17, 2014 v 16.54
    Proč mají ženy snášet situaci, která je nesnesitelná?
    Pane Kolaříku,

    jedině jste svojí odpovědí potvrdil, co jsem napsala výše: vidíte ženy jako pouhý "domeček na děti", osamocený předmět, který je bez vůle, duše, citů, pocitů z vlastního těla.

    Vznáším otázku:
    Chtěla bych vědět, proč mají ženy snášet situaci, která je NESNESITELNÁ.

    (A ještě jedna otázka na okraj: žena může otěhotnět i se svým manželem a v manželství, ze kterého manžel odejde. Může dojít k mnoha dalším vztahovým a životním komplikacím. Dělá to ze ženy pouhý "sexuální objekt"?)
    IR
    Ivana Recmanová, studentka a lingvistka
    September 17, 2014 v 20.11
    V čem je potrat vražda? Kdy určíte, kdy život začíná?

    Ale i kdybychom považovali člověka za skutečně živého již od početí, pořád tu stojí ten argument ten autonomie těla. Sice nemůžu zabíjet jiné, ale nikdo jiný taky nemůže bez mého svolení zasahovat do těla mého. To znamená, že pokud je tam cizí člověk, kterého tam mít nechci, mám právo ho odebrat ze svého těla. Ať je pak třeba v inkubátoru, pokud to přežije, ale vaječníky žen přenechte prosím ženám, ať s nimi naloží, jak uznají za vhodné.
    Klára Mičkalová, Doma
    September 17, 2014 v 21.22
    Pro pana Krušinu:
    Děkuji Vám za lidský přístup. Mnohé problémy se dají řešit, potíž je v tom, že žena je v časové tísni. Má přibližně 3 týdny na rozhodnutí (od doby, kdy zjistí, že je těhotná, do 6-8 týdne.). Maximálně tak 7 týdnů (před koncem 12. týdne). To skutečně není dostatečně dlouhá doba na vyřešení některých problémů. (Správné řešení neexistuje.)

    Pro pana Kolaříka:
    Proč si myslíte, že sebe samu vidím jako pouhý sexuální objekt? Uniká mi podstata toho, co říkáte. Prosím o podrobnější vysvětlení.

    Dále prosím o odpověď na otázku, proč má žena snášet situaci, která je pro ni nesnesitelná.

    Dále prosím o odpověď na otázku, proč se Vám zdá nadbytečné hovořit o tom, že žena má tělesné i duševní pocity a tělesný, duševní i duchovní život.

    Situace, které popisuji, mohou vést k vraždě, sebevraždě i interrupci. Interrupce není vražda, protože chybí prvek osoby, která je zabita. Chybí také aparát pro vnímání (smyslové orgány, mozek, který by vjemy zpracoval a nervy, které by mohly přenášet vjemy/ bolest).
    Pavel Krušina, programátor
    September 17, 2014 v 21.25
    Za okamžik vzniku života můžeme snadno považovat oplodnění vajíčka, protože tehdy dojde ke kombinaci genů matky a otce a vznikne jedinečný člověk.

    Vražda je pak jednoduše záměrné usmrcení člověka, jak narozeného, tak nenarozeného.

    Opravdu vám to zasahování do vašeho těla od vašeho vlastního dítěte bez vašeho souhlasu připadá rovnocenné s vraždou člověka? Žádné zohlednění toho, že těhotenství spousta žen přežije, potrat dítě nepřežije nikdy?
    Jiří Kubička, psycholog
    September 17, 2014 v 22.4
    Pavlu Krušinovi: "Jsou tu lidé, kteří jsou ochotni a schopni těhotným ženám v těžké situaci pomoci."
    Opravdu jsou? Já a o nich nevím. Najít na Internetu "namátkou" někoho, kdo pomoc nabízí, není o nic těžší než najít nabídku léků, které vyléčí všechny choroby a nemají žádné vedlejší účinky.

    Ale můžete se zaručit za nějakou organizaci, která poskytne skutečnou pomoc typické ženě uvažující o potratu? Ženě, které je mezi 30 a 34, je vdaná nebo rozvedená, většinou již jedno nebo více dětí má, je v složité situaci, kterou by narození dalšího dítěte ještě zkomplikovalo.

    Interrupce pro ni není jako houska na krámě, ale je v situaci jejíž pochopení vyžaduje několik hodin práce člověka, který dovede její situaci rozumět, má nějakou kvalifikaci a dovede přispět praktickou radou

    Pokud takovou organizaci znáte a jsou o ní nějaké důvěrohodné reference, sem s nimi. Samozřejmě musí být schopna nabídnout první konzultaci velmi rychle, řekněme do jednoho týdne, maximálně dvou.

    Na jaké číslo má taková žena zavolat a kde si ověří, že je to skutečně důvěryhodná organizace, která "nesoudí, ale pomáhá"?

    + Další komentáře