Fašista v nás všech
Karel ChloubaJUDr. Mitlöhner vydal odborný článek, ve kterém měl prosazovat zabíjení postižených dětí. Skutečně nebezpečné není to, že je přesvědčen, že děti narozené takřka ve vegetativním stavu, nejsou lidmi, ale to, že ne-lidi lze „objektivně“ vymezit.
Když jsem docela náhodou narazil na starší článek „Postižené děti by se měly zabíjet, napsal člen vědecké rady ministerstva“, samozřejmě přilákal mou pozornost do té míry, že jsem si musel nastudovat i původní text, ve kterém měl JUDr. Mitlöhner prosazovat zabíjení postižených dětí. Text byl skutečně tristní, avšak jak tomu tak bývá, když dojde k překročení nějakého tabu, kritika nebyla příliš věcná a nedala si práci s tím, aby pokryla skutečně nebezpečné momenty Mitlöhnerova textu.
Mitlöhnerův text se nezabývá postiženými obecně, ale řeší narození člověka, jenž může žít fyziologicky, ale je zcela vyloučena možnost „lidské existence“. O koho by se mělo jednat, blíže specifikuje vazbou na neschopnost být člověkem společenským a také tvrzením, že jde o bytosti „…jejichž psychický život by byl jen velmi málo podobný lidskému a úroveň inteligence velmi vzdálená od úrovně rozumu mnohých zvířat…“. Zároveň dodává, že by bylo nutné to jasně vědecky vymezit okruhem „diagnóz či indikací“ jako „vodítek pro lékaře“.
Jednou z reakcí na článek bylo, že dané úvahy jsou hodné nacistického uvažování, lékaři by se prý stávali nástupci doktora Mengeleho. To je možná pravda, obávám se ale, že další tabuizace tématu není příliš přínosná. Jádro problému totiž nespočívá v kladení otázky po tom, co je lidská existence. V tomto ohledu nejsou fašistické úvahy, ale mohou být fašistické odpovědi. Těch se ale musíme bát pouze, pokud si o něčem zakazujeme přemýšlet, pokud něco přijmeme jako dogma.
Ovšem teze "věda je model světa, jenž nám má sloužit, ale ne být naším pánem; že věda ze své povahy není schopna sdělit žádné jistoty; že k vědě patří skepticismus" je stejně tak pravdivá, jako relativní.
To samé se dá říct o náboženství či "alternativních systémech" k moderní vědě, o nichž snad ještě víc platí, že se coby model světa namísto služby snadno stávají naším pánem.
Věda je mimochodem schopna sdělit o našem světě mnohem víc jistot než náboženství a duchařství - protože mimo jiné málokteré náboženství integruje hlubokou skepsi k jakémukoliv svému postulátu tak, jako to činí věda.
Náboženství se vztahuje k tomu, co není tak zcela v lidských možnostech poznat přímo nanejvýš pomocí mystických zkušeností, obrazů, víry. Věda se zabývá naopak tím, co rozpoznatelné je. A neměly by - ani jedna strana - se snažit překročit na pole druhého a pokoušet se mu " dokázat" že pravdu nemá - to jetotiž jiná podoba toho, co autor nazývá "věda bez etiky" a ty věda bez skepticismu.
Autor píše, že dnešní medicína s odkazem na vědu (což není nutně věděcké, ani to není vina vědy!) tlačí ženy k potratům. Jestli je to humánnější než potraty ve jménu náboženství zakazovat, ať posoudí každý sám - tohle je totiž přesně otázka etiky, kterou věda sama o sobě nedokáže zodpovědět.
K poznámce Markéty dodávám, že je v samotné povaze vědy snažit se pochopit právě to, co je doposud "nerozpoznatelné".
Věda se tak z principu dostává a bude dostávat do rozporu s náboženstvím právě proto, že postupně proniká do hájemství onoho dříve "nerozpoznatelného" a je díky tomu schopna přesněji popisovat náš svět (utvářet jeho model, chceš-li) i v oblastech, které původně stály mimo přímý dosah našich smyslů. Intuitivní věda či systémy například popisovaly model vesmíru na základě obrazů a harmonických, intuitivních a estetických schémat, které ale věda ukázala jako mylné.
Samozřejmě, že se věda nemá stát novou modlou a fungovat mimo humanismus a etické hranice. Ale já mám i v tomto ohledu mnohem větší problém s náboženstvími, která jsou rigidnější, nesnášenlivější a v poznání našeho světa omezenější (a to nejen utilitárně, ale i z hlediska imaginace a úžasu nad jeho složitostí) než moderní věda.
Proti umění nenamítám vůbec nic. Už jen proto, že ač nejsem historik umění, pokud vím, tak snad jen na izolované výjimky se mezi uměleckými směry nikdy nerozpoutala dogmatická nenávist a násilí. Žádný umělecký směr si - s výjimkou okázalých velikášských výroků některých jedinců - neosobuje právo být tím jediným a absolutním. Ani neodmítá závěry moderní vědy s tím, že jsou v rozporu s jeho historickými kánony.
Základem náboženství je existence věcí nepoznatelných a neuchopitelných.
To se dává těžko dohromady.
S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
Teda naopak.
:-)
PS: A děkuji za možnost připomenout si, jaký je rozdíl mezi vektory a absolutními čísly: http://pravdu.cz/nemoc/dusevni-nemoc-videna-africkym-samanem