„Žádná z nás neví, co by udělala, kdyby se dozvěděla, že má v sobě několik měsíců nosit dítě bez mozku, bez páteře, bez rukou, bez nohou. Týká se to nás všech Polek, ať už ve volbách hlasujeme pro kohokoli. Vynucovat to na ženách zákonem je mučení. Vůči tomu nemůžeme zůstat lhostejné,“ řekla na manifestaci poslankyně Joanna Scheuring-Wielgusová.

Zákon, který by ženy přinutil tohle všechno podstoupit a mít pak před očima trpící, někdy i umírající děcko, začal koncem března pod tlakem katolické hierarchie narychlo projednávat parlament. Vzal by ženám právo rozhodnout se v situaci etického dilematu samy za sebe, dle vlastního svědomí a rozumu. Zbavil by je v podstatě svéprávnosti. Pokud by takovou situaci prožít nechtěly a nechaly si těhotenství uměle přerušit, šly by do vězení. O jejich těle by zcela rozhodovala církev a politici, to jest prakticky muži staršího věku.

Protest v polské Opoli 2016. Foto Chlebowskie Zdjęcia

Nejkonzervativnější interrupční zákon za vstup do EU

V Polsku je interrupce už pětadvacet let prakticky zakázaná. Povolená je pouze ve třech mezních případech: ohrožení života matky, znásilnění a incestu nebo závažného poškození plodu. Takových interrupcí se v 38miliónové zemi odbyde jeden tisíc ročně. A co všechny ty klasické nechtěné případy otěhotnění, jaké zná lidstvo od nepaměti? Podle různých statistik Polky ročně podstoupí z nejrůznějších příčin 150 tisíc potratů.

Jak to dělají? Jednoduše: kdo na to má, jede do Evropy, buď západní, nebo do České republiky či Slovenska. Té, která na to nemá nebo neví jak to zařídit, zůstanou pokoutní andělíčkářky, dráty, babské metody, nelegální doktoři. A s tím spojená zranění, neplodnost, krvácení, občas smrt. Vždycky trauma, někdy na celý život. Legálně to žádný gynekolog neudělá, riskoval by pár let vězení. Polsko má spolu s Irskem (jež teď ale chce o liberalizaci interrupcí hlasovat) a s Maltou nejkonzervativnější interrupční zákon v Evropě.

Proč se polská situace tolik liší od zbytku Evropy? Protože nikde na kontinentu nemá na rozhodnutí státu tak velký vliv katolická církev jako tady. Praktický zákaz interrupcí si prosadila v r. 1993 tato církev výměnou za to, že nebude odporovat vstupu do Evropské unie. V Polsku se tomu říká „historický kompromis“ a nikdo, ani levice, když byla u moci, ani potom pravice, se ho nepokusily změnit. Pouze jednou parlament odhlasoval jeho modifikaci, prezident Lech Waƚęsa, rigidní katolík, ho tenkrát ale vetoval. Kdyby tehdy vláda církvi neustoupila, zablokovali by biskupové přičlenění k EU?

Církev nicméně stále tlačí dál. Oč jí jde? Skutečně o těch tisíc případů podstatně deformovaných plodů? Vše nasvědčuje tomu, že nikoli. Že chce dosáhnout další mety na cestě ke kontrole společnosti a prosadit sto procent svého dogmatu. Podpořila Jarosława Kaczyńského, jeho prezidentského kandidáta a potom jeho stranu před dvěma lety ve volbách, a teď politikům předkládá účet.

Lidé už jednou zpřísnění potratů odmítliTen takzvaný kompromis se církev pokusila přes své politické prostředníky narušit už v říjnu 2016 návrhem, aby byla prohlášena za nelegální interrupce v případě vážného defektu plodu a v případě znásilnění. Žena, která by šla po znásilnění na potrat, by mohla dostat až tři roky vězení. Stejně tak její lékař.

Tehdy Polsko zažilo největší demonstrace od dob protikomunistických pochodů Solidarity. Co bylo moc, to bylo příliš, i v tak katolické zemi. Desítky tisíc žen a rovněž mužů zaplavily centrum Varšavy, podobně v dalších městech, dohromady sto tisíc. Všechny ženy oděny černě, s černými deštníky. S věšáky na šaty jako symbolem nebezpečných pokoutních praktik. Ty, které nemohly přijít, učitelky, zdravotní sestry, lékařky, šly v černém do práce. A v televizi se objevily známé ženy také v černém. „Černé pondělí“. Podpořily je i ženy bývalých prezidentů, Waƚęsová, Kwaśniewská a Komorowská. Vládní strana PiS se tehdy zalekla a návrh zákona stáhla. Jak vidět, jen dočasně, než se situace zklidní.