Roe vs. Wade: v USA padla federální ochrana práva na interrupci
Petr JedličkaNejvyšší soud USA změnil dle očekávání pohled na ústavnost zákazů interrupcí. Ústava USA podle něj právo na potrat nezaručuje a jednotlivé státy USA si jej mohou omezovat, jak chtějí. Očekává se, že ty konzervativnější tak nyní učiní.
O plošný zákaz potratů ve velké části USA se zatím nejedná, o jeho předstupeň ale dle mnohých ano. Nejvyšší soud Spojených států vydal v pátek rozhodnutí ke kauze Dobbs vs. Jackson Women's Health Organization ohledně ústavnosti mississippského zákona z roku 2018, který zakazuje interrupce po patnáctém týdnu od početí. Norma je podle Soudu v souladu s Ústavou USA, protože „Ústava USA právo na potrat nezaručuje“.
Takový závěr pro futuro zneplatňuje doposud závazné stanovisko Nejvyššího soudu k případu Roe vs. Wade z roku 1973 týkajícího se rovněž omezování interrupcí. Právě díky stanovisku k Roe vs. Wade platilo, že jednotlivé státy USA mohou přístup k interrupcím regulovat, nesmí jej ale (zvláště v prvním trimestru) zakázat.
Nynější stanovisko k Dobbs vs. JWHO tedy příslušnou zábranu pro zákonodárce v jednotlivých státech USA ruší. „Právo regulovat potraty musí být vráceno lidu a jeho voleným zástupcům,“ stojí v aktuálním rozsudku doslova.
Co čekat nyní
V důsledku usnesení nabyde nyní účinnosti celý balík nejrůznějších zpřísnění přístupu k interrupcím, která v minulosti schválily parlamenty třinácti tradičně republikánských států USA a jež doposud blokovala právě závaznost stanoviska k Roe vs. Wade. Očekává se přitom, že další konzervativní státy schválí podobnou legislativu v nadcházejících měsících.
„Podobné formě federální ochrany se těší například sexuální praktiky nesloužící k početí, mezirasové sňatky... Mezi pozorovateli se nyní debatuje, kterou z nich budou chtít konzervativci zrušit dál.“
Sexuální praktiky nesloužící k početí jsou, pane Jedličko, u nás doma poměrně časté i bez té federální ochrany. Chystají se to konzervativci (až se plně ujmou vlády) nějak kontrolovat? Bude například ženám po přechodu už konečně ten sex zakázán? Nestouply by tím konzervativcům volební preference?
Před perzekucí by nás snad mohlo ochránit alespoň to, že náš sňatek je rasově čistý.
Ona Vaše paní také pochází z trollů?
Je to spletitá věc, ale zkusím ji maximálně zjednodušit. V minulém století schválily v USA některé státy takzvané sodomy laws, které byly většinou zamýšleny jako nástroj k perzekuci homosexuálů. Nekriminalizovaly přitom homosexualitu jako takovou, ale určitý výčet sexuálních praktik. Většinou se to uplatňovalo jen ve vybraných případech či na udání a čistě na homosexuály. Těm byli na základě těchto zákonů potom třeba i odebírány děti, co měli z původních manželství. Žádná postelová policie, která by chodila poslouchat pod okna, samozřejmě nebyla.
Ovšem stalo se, že v několika státech – a postupně jich přibývalo – začaly soudy na základě hromadících se právních bitev a vzniklých precedentů uplatňovat sodomy laws nediskriminačně, tedy na všechny; což pak spustilo debaty typu, zda do sodomy laws spadá třeba i felace prováděná manželkou – a byly soudci, kteří mínili, že ano.
Nakonec sodomy laws zablokovala en bloc pro celé USA série několika výkladů Nejvyššího soudu, podobně jako Roe vs. Wade a navazující výklady zablokovaly zákazy potratů v prvním trimestru. I tyto výklady přitom mohou být teď přehodnoceny s podobnou logikou jako Roe vs. Wade.
A k tomu je tu nový politický kontext – sílící vliv ultrakonzervativců v americké pravici může vést reálně v některých případech i k tomu, že se do případně obnovených sodomy laws v některých státech dostane biblické pojetí sodomie, tedy všechny druhy sexuálního chování, jež nemohou vést k početí. Těžko si samo představit, že by i poté chodil někdo systematicky po ložnicích v Dakotě a spol. a kontroloval, ale řeší se to, jako vážné téma.
Ona existují nebezpečí, která jsou poněkud kompaktibilnější se současností -- zákaz prodeje antikoncepčních prostředků.
Nemyslím si, pane Profante, že by se antikoncepční prostředky měly zakazovat, přestože některé z nich mohou nepříznivě ovlivnit „reprodukční práva“ (schopnost pozdějšího chtěného otěhotnění) a představují pro ženy značné zdravotní riziko i v jiných ohledech.
Morální rozlišování a následné ukotvení tohoto rozlišení v právu jsou, pane Jedličko, dvě věci. Z hlediska poznatků moderní embryologie je morální stránka interrupce jasná, přičemž v případě ohrožení života matky žádný etický ani náboženský systém na světě neupřednostňuje život plodu před životem matky (pokud je nutné mezi těmito dvěma životy rozhodovat). Sociální problémy či osobní důvody pod situaci ohrožení života těhotné ženy ovšem nespadají a lze je snadno vyřešit adopcí (zájem o adopci novorozenců vždy byl a je v převisu nad počtem dětí právně volných k adopci).
Dovozovat z rozsudku, který se zabývá tím, zda právo na interrupci po 15. týdnu těhotenství ve státě Mississippi je federální věcí či nikoliv, nějakou budoucí perzekuci homosexuálů je, pane Jedličko, nesmysl. Například v České republice je interrupce plně legální do 12. týdne těhotenství a perzekuci homosexuálů z toho „kupodivu“ nikdo nedovozuje.
To pobouření z rozhodnutí Nejvyššího soudu USA by se také dalo interpretovat jako totalitaristická reakce na uplatnění demokratického principu subsidiarity.
Není logicky možné používat formulaci „právo na interrupci“ a zároveň mít v článku 6 Listiny základních práv a svobod uvedeno, že „každý má právo na život a lidský život je hoden ochrany již před narozením“.
Buď máte tedy to právo na život, nebo máte to právo na interrupci, ale obě tato práva současně mít nemůžete. (Představte si, že jste dítě v děloze: Máte jako dítě v děloze právo na život, nebo právo na interrupci?)
Má zadavatel zakázky právo na interrupci i po uplynutí doby těhotenství, pokud produkt neodpovídá parametrům specikovaným v kupní smlouvě?
https://cs.coparentalys.com/Homosexualni-spolecne-rodicovstvi.html