Ramínkové války: Argumentační manuál poslední záchrany
Radovan BartošekRadovan Bartošek polemizuje s katolickými odpůrci potratů s poukazem na teologii Tomáše Akvinského. Církvi totiž možná nejde ani tak o ochranu nenarozených, ale o zanechání monopolu na vytváření a ničení všeho živého v rukou Boha.
Dobré zprávy z Polska! Kobiety se vzbouřily a hle — nemožné se stalo skutkem. Nikým nevolení občané si, odborníkům na spásu navzdory, vymohli nepřijetí zákona zakazujícího interrupce. Je to důvod k oslavě, ale spíše opatrné. Aby totiž nekončily Polky s ramínkem v děloze, muselo by nejdřív Polsko dát vale konzervativním kontrarevolucionářům s ramínkem zaraženým kdesi u mozkového kmene. Velkomožný pan Jarosław zatím své poslední slovo neřekl.
I v našich končinách má polský přístup řadu fanoušků. Ti by rádi zachránili budoucí generace křižáků pobíjejících uprchlické divize obléhající Bělehrad před zločinnými pletichami feminismu a neomarxismu a vrátili ženě její tradiční a důstojnou roli inkubátoru.
Řada těchto dobráků opakuje jedno tvrzení: Člověk vzniká v okamžiku početí a potrat v jakékoli fázi těhotenství je tedy vražda. Zaštiťují se autoritou katolické církve, která skutečně tuto pozici zastává. Jako ilustrace může posloužit třeba článek Jana Pavla II. The unspeakable crime of abortion. Jakmile má nějaká živá entita lidskou DNA, je člověkem a basta. Tato pozice je z mnoha hlediska neobhajitelná, ale znáte to: Strana, pardon, církev řekla, tak to tak je.
Monopol na život
Ze všech protiargumentů proti pozici „zygota je člověk“ zde tedy zmíním jeden, který se příliš často neozývá (v tuzemské debatě jsem jej nezaznamenal) a přitom je pro protipotratářskou pozici naprosto zásadní. Tvrzení „zygota je člověk“ je totiž patrně v rozporu se samotným církevním učením. Alespoň pokud budeme za základní východisko katolického světonázoru pokládat filosofický systém Tomáše Akvinského, k jehož odkazu se církev v podobě novotomismu otevřeně hlásí.
Akvinského antropologie je jedinečnou koncepcí člověka chápaného jako harmonické spojení hmoty a duše. Metodologicky vychází z Aristotela, ale na rozdíl od něj nevnímá člověka v prvé řadě jako „rozumného živočicha“, ale spíše jako poslední instanci dokonalejšího duchovního světa.
Lidská přirozenost je dána spojením těla a duše. Pouhý lidský organismus není možné chápat ve smyslu člověka jako antropologické, teologické či etické kategorie. Přeloženo do normálního jazyka: Člověka z nás nedělá naše DNA, ale duše ve spojení s tělem. Kde je jen tělo bez duše, je organismus, ne člověk.
Spojení duše s tělem přitom není nic automatického. Pokud jde o lidský plod, dochází podle aristotelské přírodovědy ke vtělení duše kolem čtyřicátého dne u mužského embrya a osmdesátého dne u ženského embrya. Potrat se tedy stává vraždou až po uplynutí této doby.
V případě ženského embrya se tedy tato středověká „norma“ prakticky kryje s délkou trvání prvního trimestru, ve které se přitom odehrává drtivá většina potratů, ať už uměle vyvolaných či přirozených. Výše napsané samozřejmě neznamená, že Akvinský byl prvním středověkým feministou, jde jen o to, že tvrzení, že zygota či rané embryo je člověk, nemá oporu ani v základním zdroji katolického světonázoru.
Teď se nabízí jedna otázka: Nečetl snad Jan Pavel II. Sumu teologickou? Proč vlastně církev tak vášnivě obhajuje tezi o počátku lidské existence v momentu početí? Těžko říct. Mám ale jednu vlastní šílenou teorii: Nejde ani tak o to, že by zygota byla člověkem, jako spíš o to, že například užitím postkoitální antikoncepce člověk zasahuje do stvoření.
Podle církve má mít monopol na vytváření a ničení všeho živého Bůh. Když církev bojuje proti potratům nebo eutanázii, nejde jí v první řadě o zachraňování malých dětí nebo umírajících, ale o ochranu božího monopolu na život. Ale to by se v sekulární a víceméně ateistické společnosti prodávalo podstatně hůř než boj proti vraždění malých dětí.
To je ale jen spekulace. Bude-li vyvrácena věrohodnou argumentací. Možná, že Sumu špatně chápu já. Rád si přečtu věrohodnou a seriózní argumentaci, která mě vyvede z omylu.
P. S. Ač se to může zdát neuvěřitelné, mé názory na problematiku potratů se prakticky překrývají s názory Saši Uhlové. Velmi doporučuji ke čtení.