„Potrat z důvodu znásilnění“ — fráze, která znamená příliš málo

Viktorie Varvařovská

Oddechli jste si, že alespoň znásilněné ženy budou moci v Polsku nadále podstoupit potrat? Chyba. V zemích, jako je i Česká republika, kde se znásilnění prakticky nenahlašuje, to v podstatě nic neznamená.

Jen velmi malá část žen má možnost prokázat, že byla znásilněna, že v důsledku toho otěhotněla, a tedy že má nárok na bezpečný potrat.Foto Twitter Anonymous

Zákaz potratů v případě poškození plodu, s nímž nyní přišel polský ústavní soud, je v tamějších oficiálních statistikách důvodem až pro 98 procent legálně provedených interrupcí. Zbývající dvě procenta jsou potraty z důvodu znásilnění, incestu a ohrožení života ženy — ty by podle výkladu soudu měly zůstat povolené.

Pomineme-li skutečnost, že byla další skupině žen odepřena možnost bezpečně ukončit své těhotenství, mohli bychom si oddechnout — alespoň lze jít na potrat v případě znásilnění. Má ale tato výjimka ve skutečnosti vůbec nějaký význam?

Pro představu o tom, jak státní orgány přistupují k obětem znásilnění, nemusíme chodit daleko. Z dostupných statistik a následných výzkumů vyplývá, že v České republice je nahlášeno zhruba osm procent znásilnění. Proč? Namísto citlivého jednání, podpory a odborné pomoci se oběti sexuálního násilí setkávají s nedůvěrou, bagatelizováním a snahou odradit je od nahlášení.

×