Interrupce je dnes ve většině evropských států legální, přesto zůstává části žen reálně nedostupná. Konstatuje to komplexní zpráva Evropského fóra pro sexuální a reprodukční práva (EPF) The European Abortion Policies Atlas 2025 vydaná na konci září. Konkrétně letošní Abortion Atlas dokládá, že i když zákony třiačtyřiceti z devětačtyřiceti zkoumaných zemí interrupce umožňují, je pouze v osmi státech Evropské unie skutečně zaručeno, že žena na péči dosáhne bez zdržení, překážek nebo vysokých nákladů.

Ženy navíc čelí nejen právním a administrativním bariérám, ale také společenskému tlaku a stigmatizaci. Kvůli nim volí pak mnohdy cestu za interrupcí do zahraničí.

„Zatímco většina evropských zemí umožňuje interrupci alespoň za určitých podmínek, jen velmi málo z nich ji poskytuje způsobem, který odpovídá potřebám žen v praxi,“ uvádí Abortion Atlas 2025 doslova.

V rámci analýz různých forem měkkých zábran se Abortion Atlas všímá například nediskrétního způsobu komunikace, fenoménu studu či přetrvávajícího strachu z odsouzení. Stigma přitom existuje i uvnitř zdravotnického systému. Lékaři sice mohou zákrok často legálně provádět, prakticky jej ale odmítají nebo ženám kladou morální překážky.

Za příkladnou může sloužit situace v Itálii. Interrupce jsou zde legální od roku 1978 a zdarma dostupné v rámci veřejného zdravotnictví. Problém ale nastává ve chvíli, kdy ženy zjistí, že v některých regionech není lékař, který by byl ochoten zákrok provést. V Itálii totiž existuje možnost takzvané výhrady svědomí, která lékařům umožňuje interrupci odmítnout. Podle Italské asociace gynekologů (AOGOI) a dat ministerstva zdravotnictví v roce 2021 odmítalo zákrok provádět 63,6 procenta gynekologů.

Česká republika má pověst země, kam jezdí za interrupcí ženy z okolních méně vstřícných zemí, zejména z Polska a ze Slovenska. Podle výzkumné zprávy organizace A.S.A.P. s názvem Reprodukční spravedlnost a dostupnost interrupcí však ani v České republice není řada nemocnic připravena poskytnout interrupční péči cizinkám nebo osobám s omezeným pobytovým statusem. Výzkum ukazuje, že přibližně 43 procent oslovených nemocnic by interrupci bezproblémově neposkytlo ženám z jiných států EU.