Většinou legální, často však nedostupné. Interrupce jsou v Evropě stále tématem
Šárka TomečkováV Evropě umožňují umělé přerušení těhotenství zákony třiačtyřiceti z devětačtyřiceti zemí. Leckde se za ně však účtují vysoké částky nebo chybí vyškolený personál, který by je byl ochoten provádět.
Interrupce je dnes ve většině evropských států legální, přesto zůstává části žen reálně nedostupná. Konstatuje to komplexní zpráva Evropského fóra pro sexuální a reprodukční práva (EPF) The European Abortion Policies Atlas 2025 vydaná na konci září. Konkrétně letošní Abortion Atlas dokládá, že i když zákony třiačtyřiceti z devětačtyřiceti zkoumaných zemí interrupce umožňují, je pouze v osmi státech Evropské unie skutečně zaručeno, že žena na péči dosáhne bez zdržení, překážek nebo vysokých nákladů.
Ženy navíc čelí nejen právním a administrativním bariérám, ale také společenskému tlaku a stigmatizaci. Kvůli nim volí pak mnohdy cestu za interrupcí do zahraničí.
„Zatímco většina evropských zemí umožňuje interrupci alespoň za určitých podmínek, jen velmi málo z nich ji poskytuje způsobem, který odpovídá potřebám žen v praxi,“ uvádí Abortion Atlas 2025 doslova.
Reportáž●Petra Dvořáková
Polské aktivistky otevřely interrupční kliniku. Odpůrci ji polili kyselinou
V rámci analýz různých forem měkkých zábran se Abortion Atlas všímá například nediskrétního způsobu komunikace, fenoménu studu či přetrvávajícího strachu z odsouzení. Stigma přitom existuje i uvnitř zdravotnického systému. Lékaři sice mohou zákrok často legálně provádět, prakticky jej ale odmítají nebo ženám kladou morální překážky.
Za příkladnou může sloužit situace v Itálii. Interrupce jsou zde legální od roku 1978 a zdarma dostupné v rámci veřejného zdravotnictví. Problém ale nastává ve chvíli, kdy ženy zjistí, že v některých regionech není lékař, který by byl ochoten zákrok provést. V Itálii totiž existuje možnost takzvané výhrady svědomí, která lékařům umožňuje interrupci odmítnout. Podle Italské asociace gynekologů (AOGOI) a dat ministerstva zdravotnictví v roce 2021 odmítalo zákrok provádět 63,6 procenta gynekologů.
Česká republika má pověst země, kam jezdí za interrupcí ženy z okolních méně vstřícných zemí, zejména z Polska a ze Slovenska. Podle výzkumné zprávy organizace A.S.A.P. s názvem Reprodukční spravedlnost a dostupnost interrupcí však ani v České republice není řada nemocnic připravena poskytnout interrupční péči cizinkám nebo osobám s omezeným pobytovým statusem. Výzkum ukazuje, že přibližně 43 procent oslovených nemocnic by interrupci bezproblémově neposkytlo ženám z jiných států EU.