Francie si dala do ústavy svobodu volby interrupce
Petr JanyškaVe Francii je interrupce legální už půl století. Zapsat ji do ústavy je krokem, jak ji ochránit i v případě, že by se k moci dostala síla, která by ji chtěla zrušit. A rozhodnutí zákonodárců je zároveň signálem celému světu.
Symbolicky 8. března francouzský ministr spravedlnosti otiskl pečeť na dodatek k ústavě, kterým se ve Francii prohlašuje „zaručená svoboda interrupce“. Učinil tak ve společnosti prezidenta, premiéra, zástupkyň nejrůznějších ženských organizací, byla to velká veřejná slavnost na otevřeném pařížském náměstí. Krok také uvítaly spousty žen, manifestujících ve francouzských ulicích za svá práva a rovnost.
Slavnostní nálada panovala už také minulé pondělí, kdy ve Versailles obě komory parlamentu dodatek k ústavě společně odhlasovaly. Pro zvedla ruku naprostá většina poslanců a senátorů, pro jich bylo 780, proti dvaasedmdesát, padesát se zdrželo. Proti byla část poslanců a senátorů klasické pravice Republikáni (50) a Národního sdružení Le Penové (12). Sama Marine Le Penová ale zvedla ruku pro, podobně jako pětačtyřicet jejích poslanců.
Hlasování sledovaly na obří obrazovce v Paříži naproti Eiffelově věži davy, výsledek uvítaly bouřlivým jásotem. Na věži se večer objevil nápis My Body My Choice / Mon corps mon choix.
Krátce řečeno, úprava ústavy nebyla zdaleka jen jedním z mnoha parlamentních hlasování. Šlo o velký moment zájmu veřejnosti, o gesto, které většina Francouzů vnímá jako pokrok, jako další krok k rovnosti žen a mužů, jako neoddiskutovatelné právo žen na rozhodování o vlastním těle. A také jako ohromné vítězství feministických organizací. Pro zanesení práva na potrat do ústavy se mimochodem v průzkumech vyslovilo osmdesát procent Francouzů.
Zápis do ústavy jako prevence
Proč vůbec právo na interrupci zakotvit v ústavě? Ve Francii nemají ženy s interrupcí potíže a antikoncepce je tam běžně k dostání včetně pilulky „den po“. Interrupce jsou tam legální od roku 1975, kdy je v parlamentu na konci velmi bouřlivé diskuse, jež trvala tři dny a dvě noci, prosadila ministryně Simone Veilová. Právo na ně je součástí Občanského zákoníku.
Novelizace ústavy má být preventivní pojistkou proti hypotetickým horším časům, jež by mohly nastat a „učinit svobodu žen moci se uchýlit k interrupci nezvratitelnou,“ jak argumentoval prezident Macron.
Premiér Attal i další argumentují tím, že Francie sice právo na interrupci má, ale že kdyby se změnila politická konstelace, mohla by ho snadno zrušit. „Nezapomeňme, že by se klidně mohl vrátit útlak,“ řekl.
Podobně se vyjádřil ministr spravedlnosti, který novelu ústavy předkládal spolu s ministryní pro rovnost práv žen a mužů: „Čekat s ochranou nějakého práva do chvíle, kdy by bylo ohroženo, by mohlo být pozdě.“
Snaha jít příkladem celému světu
Je to jen malý zákrok pro ženu, ale velký pokrok pro lidstvo.
Francouzská ústava nyní konečně zaručuje právo usmrtit shluk buněk, který, pokud bychom v něm posléze spatřili člověka (svého vlastního potomka), bránil by ženám v jejich plném rozvoji.
A nebudete tomu možná ani věřit, ale v plném rozvoji brání ty děcka i nám mužům – jenom si zkuste představit tu dnešní výši alimentů!
Takže je pochopitelně dobře, že to za ty odpovědné chlapy v mnoha případech zacvaká stát, pokud tedy žena nevyužije toho svého práva rozhodnout o vlastním těle, aby nám pak ty děcka nebránily v plném rozvoji našeho společného (především sexuálního) života, ve zbytečných obavách z krásného vyvrcholení a pozdějších úlevných rozchodů.
Jenže například sedmatřicetileté Darje Kaščejevové stárnou vaječníky. Měla by si tedy snad pod tímto časovým tlakem vybírat mezi mateřstvím (tvorbou nového člověka) a tvorbou (tvorbou nového filmu) jenom proto, že se narodila s dělohou?
Není to vybírání v sedmatřiceti už moc dlouhý? A co na to sám velký režisér našeho života?
Jelikož je Bible pochopitelně založena na patriarchálních principech společnosti, jsou zde popsány i případy těhotenství u žen již velmi pokročilého věku.
Koneckonců, náhradní mateřství může toto dilema lidí s dělohou jednou provždy definitivně vyřešit prostě tak, že porod i následnou výchovu svých potomků odložíme až na dobu, kdy na podobné nesmysly budeme mít dostatek času – tedy na důchodové období, nebo ještě lépe až na dobu po své smrti.
Základem šťastné budoucnosti našich dětí ovšem musí být dobře sepsaná smlouva, uložená u notáře.
Vy víte, pane Nusharte, co chtěla říct Darja Kaščejeva o svém dilematu, kdyby nebyla přerušena?
Ano, vím.
Pokusím se to říci ještě srozumitelněji než Darja Kaščejevová.
Dnes u nás, paní Zemanová, celý den prší a Darja Kaščejevová v podstatě chtěla říci, že musím tedy volit mezi tím, jestli mi nebude příliš zatěžko vzít si deštník, nebo jestli raději zmoknu.
Musím tuto nemilosrdnou volbu podstupovat jenom proto, že prší? Pokud by zde totiž [a zhruba někde v těchto místech byla Darja přerušena] nebyla takto hrubě podceněna otázka podpory pro všechny, kteří rádi chodí na procházky a všechny chodníky ve městě i celý les, do kterého mám dnes také namířeno, by byly solidně zastřešeny (aby nikde do lesa nezatékalo), nemusel bych takovouto obtížnou a velmi těžko řešitelnou volbu vůbec podstupovat. Také i moje procházka v suchých botách by pochopitelně byla pak mnohem kvalitnější...
"Škoda, že nikdo z nás vůbec ani náznakem netuší, "co chtěla říct Darja Kaščejeva o svém dilematu, kdyby nebyla přerušena?", a škoda, že se to už nikdy nedovíme.
Škoda, že se už nikdy nedostane do žádných médií, a nikdy s ní už nikdo nebude dělat žádný rozhovor, a nezeptá se jí na to."
My se to pravděpodobně dozvíme, jak jemně naznačujete, pane Kolaříku. Třeba to pak někdo řekne i panu Nushartovi, i když nevím, jestli to pro něj bude mít význam.