Pochod nezávislosti – bolavé místo polské společnosti

Obří demonstrace polských národovců zaujala i Jana Škvrňáka. Ve svém komentáři přibližuje, jak se měnila podoba pochodu v jednotlivých letech, a z části se vymezuje vůči tezi, že jde o manifestaci polského fašismu.

Letos 11. listopadu slavilo Polsko 99. výročí svého obnovení, a po deváté proběhl ostře sledovaný Marsz Niepodległości, Pochod nezávislosti. Když ještě zůstaneme v řeči čísel, záhy se mimo Polsko začalo mluvit o pochodu šedesáti tisíc fašistů, nacistů a suprematistů. Zmínil to mimo jiné i Guy Verhofstadt a opakoval britský Associated Press.

V Polsku samotném byl zveřejněn 22. listopadu 2017 výzkum podle něhož, považuje pochod 44 procent oslovených za vlasteneckou akci, při níž je nacionalismus a antisemitismus jen marginálií. Dvacet procent Poláků se přitom domnívá, že v Polsku by měli žít jen Poláci, aniž by ovšem byl tento termín ve výzku definován, a tak není jasné, jak to dotazovaní mají například s arménskými, kašubskými nebo tatarskými menšinami.

Navzdory monumentalitě na fotografiích byl letošní pochod menší než v letech předchozích. Foto PW

Proměna pochodu mezi lety
Pochod nezávislosti, při kterém se tradičně předvádí polský „pravý sektor“ není něco, co by bylo vzniklo přes noc, třeba z iniciativy vládnoucí konzervativní koalice.

Již od roku 2009 je akce pořádána stejnojmenným sdružení (Stowarzyszenie Marsz Niepodległości), kde jsou zastoupeny především dvě organizace, národovecko-katolická Młodzież Wszechpolska, Všepolská mládež a Obóz Narodowo-Radykalny, Radikálněnárodní tábor (ONR). Zvláště ONR je přitom nepokrytě minimálně fašistická organizace, využívající keltského kříže nebo římský pozdravu. Navazuje na stejnojmennou organizaci, která byla v roce 1934 po třech měsících činnosti vládou postavena mimo zákon.

Prvního pochodu se účastnilo pouze několikset příslušníků ultrapravice. Přerod v masovou akci nastal až v roce 2010, kdy v polarizovaném Polsku kritika pochodu levicovými médii způsobila zcela opačný výsledek. Trucúčast na manifestaci se stala přijatelná i pro normální konzervativce a počty účastníků začaly dosahovat desetitisíců. Rekordní účast byla v letech 2015 a 2016, kdy organizátoři uvádělí 100 tisíc manifestujících, střízlivější odhady hovoří okolo 75 tisíc. Letošních 60 tisíc (policejní odhad) tak může naznačovat sestupnou tendenci účasti na celé akci.

Násilí a protidemonstrace byly spojeny s pochodem už v počátcích. Například v roce 2010 byl z napadení policie obviněn dnešní starosta Slupsku Robert Biedroń. Střety mezi policií a demostranty i policií a antifašisty, stejně jako zatýkání na obou stranách barikády (v nizších stovkách lidí) se staly koloritem prakticky každého ročníku.

Jednou z tváří pravidelných protestů proti pochodu byl po řadu let poslanec Robert Biedroń, dnešní starosta Slupsku. Foto LUI

Nejbrutálnější byl zřejmě ročník 2013, kdy byla (poprvé) zapálena umělecká instalace Duha, napaden varšavský squatt a spálena strážní budka před ruskou ambasádou. Z tohoto pochodu pochází poměrně známé video, jak skupina chuligánů vyvrací stromky, které zřejmě nemají polské kořeny.

V následujících letech už došlo k menším střetům. Letošní ročník pod heslem My chceme Boha předcházela mše v tridentském ritu a účastnil se jí italský fašista Roberto Fiore. Zadrženo a bez obvinění bylo propuštěno 45 kontrademonstrantů. Varšavská prokuratura začala vyšetřovat podezření z propagace fašismu a výzvám k nenávisti, objevily se tam transparenty jako „Evropa bílá, nebo bez lidí“ anebo „Čistá krev“.

Nejen fašisté
Je přiliš jednoduché šmahem odsoudit všechny účastníky jako nacisty a fašisty, i když například slovenští kotlebovci se účastní pravidelně. Ano, černé i hnědé košile jsou vždy přítomy, ovšem nejenom ony.

Manifestují fotbaloví chuligáni, kteří nemají rádi policii, frustrovaný prekariát, který se takovýmto zvláštním způsobem bouří proti systému, lidé, kterým chybí v dynamicky měnícím se světě pocit jednoty, již zmiňovaný trucpodnik proti levicovým médiím. V neposlední řadě jde také o největší vlasteneckou akci ve městě.

Například levicový polský performer Rafał Betlejewski nevidí přitom v pochodu fašismus, ale frustraci mas a třídní konflikt a perverzně vybízí levicové předáky, aby se pochodu také účastnili.

Součást politiky
Současná opozice vyčítala v souvislosti s pochodem PiSu, že toleruje fašismus v Polsku, ačkoliv sama nebyla schopná reflexe, že před rokem 2015, kdy byla ještě u moci, činnosti ONR, či Pochodu také jen přihlížela. Vládní koalice má přitom názory více rozrůzněné.

Prezident Duda pochod ostře odsoudil, vicepremiér a ministr kultury Gliński tvrdil, že představa PiSu o polském národu je kulturní, nikoliv etnická. Jiní vládní politici se snažili celou událost bagatelizovat, případně kritizovali opozici, jejíž poukazávání na fašizující pochod dělá Polsku špatné jméno ve světě. A tak se z této události stejně jako z čehokoli jiného, stalo politikum, jablko sváru mezi liberály a konzervativci.

Polské ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení, ve kterém nesouhlasí s popisem marše s incidenty jako dominujícími, nikoliv náhodnými. Polská vláda zároveň odsoudila všechny rasistické a antisemitské projevy. Nijak zvlášť tato diplomatická iniciativa nepomohla, v rezoluci Evropského parlamentu z 15. listopadu byl marš označen otevřeně za fašistický.

Momentka z Pochodu nezávislosti v roce 2016. Tehdy takovou pozornost nevzbudil. Foto NA, FB

V Polsku přitom, podobně jako jinde v Evropě, narůstá skutečně v posledních letech počet případů násilí s rasistickým či etnickým pozadím.Na počátku září 2016 byl ve varšavské tramvaji zmlácen profesor novodobé německé historie, který telefonoval německy. Potrestán byl řidič tramvaje, násilník šel do vězení na deset měsíců.

V lednu 2017 se Polsko ocitlo na kraji pogromu. V městě Elk (severovýchodní kraj Polska, to jest „polské Sudety“) byl během silvestrovské noci Tunisanem v kebabárně ubodán Polák. V následujících dnech obchod zdemoloval dav rozhořčených občanů. Násilnosti nakonec rozehnala policie, zatkla osmadvacet lidí.

Mediální mainstream

Letošní Pochod nezávislosti nebyl nejpočetnější, ani nejbrutálnější, přesto upoutal výraznou pozornost. Kritika Kaczyńského hybridního režimu je přesně to, co chtějí evropské liberální kruhy slyšet, a to i tam, kde oprávněná není.

Stačí se podívat i na přístup českých médií, která nemají polské korespondenty a zprávy z Polska přebírají. Polsko pak vychází jako země, kde se dějí jen absurdní věci založené na nacionalismu a katolicismu. Naposledy českými médii proběhla zpráva o klipu ministerstva zdraví, kde byli Poláci nabádáni, aby se množili jako králíci. Trapný klip byl stažen dříve, než se o něm psalo v České republice.


Letošnímu Pochodu nezávislosti se v dnešním DR věnuje také text Petra Janyšky, který popisuje podrobněji průběh a přesahy letošního Marše.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.