To, že současná polská vláda postupuje stále více autoritářsky, je známá věc — ať už jde o posilování vlivu ve veřejnoprávní (rozuměj už téměř státní) televizi, nebo o nic menšího než útok na nezávislost soudního systému. Své zraky postupně upíná i k umělecké scéně. Může se zdát, že v porovnání s útoky na justici nebo se zákonem o neexistenci polského holocaustu se jedná o podružný problém. Jenže tak tomu rozhodně není.

Nepřekvapuje, že umělecké prostředí se vládním zásahům brání. Dobře to lze ukázat na příkladu polské divadelní scény, která momentálně zažívá cosi jako zlatý věk angažovaného divadelnictví. Na mnohá jeviště našeho severovýchodního souseda tamní vláda ještě nedosáhne — spravují je totiž místní radnice, jejichž osazenstvo není vždy zrovna nakloněno vládní straně Právo a spravedlnost. Proto mohl minulý rok uvést Teatr Powszechny hru Prokletí, která v konzervativní společnosti vzbudila silné emoce, protože zkoumala vztah společnosti a katolické církve. A protesty před divadly a útoky na herce napovídají, že to, co vyzkoumala, se části polské společnosti moc nelíbilo.