Letošní volby do Evropského parlamentu jsou za námi, výsledky jsou známé. O tom, jak se dařilo českým stranám, jsme v DR referovali už v přehledové zprávě; o celkové bilanci v EU pak v souhrnném komentáři. V příštích dnech vyjdou ještě přehledy k situaci v jednotlivých evropských zemích a k důsledkům, jimiž se evropské volby projevily v jejich domácí politice. V prvním takovém textu se už dnes věnuje Jan Škvrňák Polsku.

Mimo to je však zapotřebí se ještě specificky vrátit k šestici zahraničních soubojů, které jsme před volbami vyhodnotili jako zvláště zajímavé. Jak to tedy nakonec všechno dopadlo?

Británie: Brexit vs. Anti-Brexit, Corbyn a další

V britské části voleb, o níž se dlouho soudilo, že kvůli brexitu vůbec neproběhne, zvítězila dle očekávání Brexit Party. Strana jednobodového programu, to jest co nejrychlejšího, plnohodnotného a klidně bez dohody vedeného brexitu, a jedné tváře — Nigela Farage — získala 31,6 procenta hlasů. Druzí liberální demokraté, kteří se kloní naopak k odvolání brexitu, získali 20,3 procenta.

S nečekaně vysokými 12,1 procenta posílila nicméně také anti-brexitová britská Strana zelených. A když se sečtou zisky všech stran prosazujících tvrdý brexit, tedy Brexit Party a starého Faragova UKIPu, a postaví proti nim výsledky anti-brexitářů — tedy liberálních demokratů, zelených a uskupení Change UK, které sdružuje dohromady ostře protibrexitové konzervativce a labouristy, dostáváme se k bilanci 34,9 vs. 35,8 — tedy k přibližně stejně velkým podílům.

Corbynovi labouristé skončili nakonec třetí před zelenými s 14,1procentní podporou; konzervativci pak až pátí s 9,1 procenta. Pro Corbyna jde o vážný problém, na nějž už zareagoval ústupkem opozičnímu křídlu své strany a slíbil prosazovat referendum o jakékoliv brexitové dohodě. Politicky zachránit Corbyna ale mohou nejspíše už jenom úspěšné britské parlamentní volby, k nimž neustále vyzývá.

Pro konzervativce jde o prohru, kterou předvídali, nicméně takhle slabý volební výsledek měla Conservative Party naposledy hluboko v 19. století. Ve straně to tak dnes doslova vře. Premiérka Mayová sama už ohlásila minulý čtvrtek rezignaci k 7. červnu. Nyní se ale horečnatě hledá, kdo ji nahradí, a řeší, jak v situaci s brexitem postupovat dále.

Francie: Macron vs. lepenisté

Ve Francii porazili lepenisté nakonec blok kolem prezidenta Macrona, výsledek je ale těsný a rozdíl jen 23,3 vs. 22,4 procenta — tedy pár set tisíc hlasů. Podílově se lepenistům dařilo v minulých volbách lépe. Třetí navíc skončila tentokrát s 13,5 procenta silně prounijní zelená koalice, zatímco tradiční neogaullistická pravice spadla až na čtvrté místo s 8,5 procenta. Pak následovaly strany levice.

„Je to zklamání, ale skutečná porážka nikoliv,“ hodnotí situaci k Macronovi vstřícně list Le Parisien. Marine Le Penová přesto vyzvala prezidenta, aby rozpustil vlastní francouzský parlament, neboť nálady v zemi se prý zásadně změnily.

Macron se k něčemu podobnému zatím zjevně nechystá. V souvislosti s výsledky evropských voleb mluví o pokoře a potřebě budování širších aliancí, ve svých evropanských plánech ale chce vytrvat.

Prakticky trávil francouzský prezident první povolební dny už klasickým vyjednáváním o příštím předsedovi Evropské komise. Je však bez diskuze, že lepenisté volbami potvrdili svoje postavení hlavní opoziční síly v zemi.

Slovensko: vítězní pokrokáři a celkový pohyb

Na Slovensku se naplnily ty růžovější z předpovědí: vyhrála koalice Progresívne Slovensko-Spolu, která za pomoci efektu Čaputová, vlastní mobilizace a nízké volební účasti porazila jak vládní Smer, tak zbytek opozice. PS-Spolu získali celkem 20,1 procenta a čtyři mandáty. Smer skončil s 15,7 procenta a třemi mandáty druhý.

Třetí místo získali kotlebovci s dvanácti procenty, ovšem celkově se 111 tisíci hlasy, To je přibližně polovina toho, co získal sám Marián Kotleba v letošní prezidentské volbě, i toho, co strana získala při volbách 2016 do slovenského parlamentu. Překotné panikaření z nástupu fašistů tak není na místě.

Zajímavým čtvrtým místem s 9,7 procenta se vrací do nejvyšší politiky tradičně konzervativní KDH, která v roce 2016 vypadla z parlamentu. Teprve za ní se umístily doposud hlavní opoziční strany SaS (9,6 procenta) a OĽaNO (5,3 procenta). Svého evroposlance nebude přitom mít ani národovecká vládní SNS (4,0 procenta), ani okamurovsky profilovaná strana Sme Rodina (3,2 procenta), a ani pragmatická rovněž vládnoucí Most-Híd (2,6 procenta).

Teprve časem se ukáže, jak zvládne Progresívne Slovensko tuto symbolickou posilu zhodnotit. Politické poměry na Slovensku se ale zjevně mění a budou měnit i nadále.

Španělsko: souboj nalevo, souboj napravo plus separatisté

Ve španělské části evrovoleb se podařilo zvítězit socialistům ze strany PSOE, a to ještě výrazněji než při nedávných volbách do španělské sněmovny — získali 32,8 procenta, což je o téměř deset procent více než naposledy. Oproti španělským parlamentním volbám posílili také pravicoví lidovci z PP, a to se ziskem 20,1 procenta.

Menší díl podpory než v národních volbách získali Ciudadanos (12,2 procenta), kteří tak ztrácí ve snaze být vůdčí silou celé španělské pravice, a ztratili také Podemos (10,1 procenta), kteří v posledních evropských volbách dokázali tak překvapit. Krajně pravicový Vox získal 6,2 procenta hlasů, což je opět méně než ve španělských národních volbách. Společná kandidátka katalánských separatistů a baskických a galícijských autonomistů dostala 5,6 procenta, což je podobně jako minule.

Španělský souboj skončil celkově bez dramatu. Předseda PSOE Pedro Sánchez se může nyní dál klidně věnovat skládání vládní většiny a PP, Podemos, Ciudadanos i separatisté přemýšlet, co dělat lépe.

Rakousko: krajní pravice po skandálu

Rakouský výsledek je nakonec jedním z největších překvapení. Posthaiderovská FPÖ totiž získala jen o málo méně procent, než naznačovaly průzkumy zveřejněné před skandálem Ibiza — 17,2 procenta, oproti předpovídaným 19 až 23 procentům. A její voliči navíc ještě vykroužkovali do Evropského parlamentu expředsedu Heinze-Christiana Stracheho — hlavního „hrdinu“ celé korupční aféry.

V Rakousku se teď živě debatuje, zda by měl Strache mandát přijmout, nebo odmítnout. Výsledek ale nesporně potvrzuje ten z výkladů, podle něhož má FPÖ voliče zejména kvůli ideologii a programu, ne kvůli osobnostem v čele.

Tabulkovým vítězem evropských voleb v Rakousku jsou jinak lidovci kancléře Kurze, kteří získali 34.6 procenta a proti minulým volbám posílili o více než sedm procent. Opoziční sociální demokraté zůstali na starém výsledku (23,9 procenta) a stejně se dařilo i rakouským zeleným (14,1 procenta).

Německo: Zelení vs. SPD, AfD proti všem

Německá část voleb přinesla řadu zajímavě rozporuplných signálů: CDU/CSU kancléřky Merkelové sice zvítězila, ale se ziskem 28,9 procenta, tedy se ztrátou 6,4 procenta oproti posledním volbám; krajně pravicová AfD naopak sice posílila, ale jen na 11 procent, což není na stranu profilující se mimořádně výrazným evroskepticismem a uskupení, jež mělo ještě loni na podzim v průzkumech 16 procent, zase tak mnoho.

Nejvíce slaví v Německu zelení, kteří se ziskem 20,5 procenta porazili tradičně silnější sociální demokraty (SPD); výsledky okolo dvaceti procent ovšem na CDU/CSU nestačí. SPD propadla v posledku o 15,8 procenta, tedy o 11,5 procenta, a čeká ji možná změna vedení. Důsledná levice mírně ztratila a liberálové z FDP mírně posílili, zda jde však v obou případech o výsledky okolo 5,5 procenta.

Celkově zajímavým je na německé části evropských voleb též rozdíl mezi průměrem z průzkumů a konečnými výsledky zelených (+ 1,5 až 2 procenta oproti předpokladu) a AfD (-1,5 až 2 procenta oproti předpokladu). I tato čísla dávají najevo, že v zemi, jež si pustila před třemi lety na své území přes milion migrujících, nevypukla ani rasová, ani náboženská válka, a že drtivá většina obyvatelstva považuje za podstatnější už úplně jiné problémy.