Od letních k zimním: Tibet a olympijské hry v Čínské lidové republice
Jarmila PtáčkováPřed dvaceti lety Peking jako kandidát na pořádání letních olympijských her sliboval občanské svobody a lidská práva, včetně zlepšení podmínek v Tibetu. Ale letos na prahu zimních olympijských her jsou represe důslednější než kdy dříve.
Lhostejnost světové veřejnosti k očividnému porušování principů Olympijské charty posiluje ambice Čínské lidové republiky stát se tvůrcem mezinárodně uznávaných norem.
V roce 2001 získala Čínská lidová republika (ČLR) své první olympijské hry pro rok 2008. Olympijský výbor odůvodnil svoje rozhodnutí čínskou politikou otevírání se světu a důvěrou, že pořádání her v Pekingu napomůže rozvoji směrem k demokracii a kulturní, náboženské a etnické toleranci. V roce 2001 v souvislosti s kandidaturou na konání olympijských her se ČLR zlepšit svobodu tisku a úroveň ochrany lidských práv, stejně jako ochranu životního prostředí, zavazovala.
Wang Wej, tehdejší generální tajemník Výboru pro získání olympijských her v Pekingu, pronesl 12. července v Moskvě, den před rozhodnutím Olympijského výboru: „Myslím, že médiím poskytneme plnou svobodu při podávání zpráv z Číny… Za toto jsme se zaručili v kandidátním spise, a tak média z celého světa budou v Číně vítána… Jsme přesvědčeni, že příchod her do Číny napomůže nejen ke zlepšení naší ekonomiky, ale také ke zlepšení všech sociálních podmínek včetně vzdělávání, zdravotnictví a lidských práv…”
Kandidátní spis předložený Mezinárodnímu olympijskému výboru se však o lidských právech nezmiňuje, pouze vyzdvihuje ekologický plán a skutečně slibuje i nulová omezení pro novináře pokrývající olympijské hry. Součástí předmluvy kandidátního spisu je také dopis tehdejšího premiéra Ču Žung-ťiho, který uvádí, že čínská vláda se zavazuje jednat v souladu s Olympijskou chartou.
Zmínka o lidských právech stejně tak chybí v oficiální zprávě k olympijským hrám z roku 2008. Místo lidských práv se zde vyzdvihuje všeobecná podpora čínského lidu, včetně příslušníků všech etnických menšin, což rezonuje s dlouhodobou snahou ČLR navodit jak na národní, tak na mezinárodní úrovni dojem celkové občanské spokojenosti. Skutečná situace však byla a je odlišná. Ilustrovat to může postavení tibetské menšiny.
Zklamané naděje a represe
Před prvními olympijskými hrami v Pekingu by se celková situace v ČLR dala označit jako náznak politického uvolnění — a to bylo patrné i v tibetských oblastech. Rok 2008 se v tomto ohledu stal zlomovým, nikoliv však způsobem, který představitelé ČLR slibovali, když se snažili pořadatelství olympijských her získat.
Místo očekávané podpory etnické tolerance a uplatnění demokratických principů nastal pravý opak. Zásadně se posílily represe vůči jakýmkoliv projevům, které neodpovídaly oficiální rétorice kladoucí důraz na přínosy socialistického zřízení a jednotu národností pod vedením komunistické strany a většinového etnika Chanů.