Tibet jako nežádoucí označení? V evropských muzeích se šíří sklon ustupovat Číně
Julie ŠafováRostoucí počet muzeí v různých evropských zemích začal nahrazovat slova Tibet a tibetský na odpovídajících výstavách geografickými či přímo čínskými termíny. Souvislost s poptávkou Pekingu je přinejmenším u některých případů zjevná.
Plošně přítomný jev to zatím není, podobných případů ale přibývá. Již v několika muzeích po Evropě bylo za poslední rok zaznamenáno, že se ve výpravě tematických výstav buď předem obešla, anebo zpětně odstranila označení Tibet či tibetský. Příslušné území se v popisech exponátů přejmenovává na „himalájskou oblast“ nebo region Si-cang („Xizang“), jak označuje Tibet Čínská lidová republika. Nejen protibetští aktivisté, ale i další pozorovatelé upozorňují, že za současnými změnami stojí pravděpodobně tlak právě z Číny.
Ve francouzském Musée Guimet se nachází jedna z největších sbírek asijského umění v Evropě. Ještě loni na jaře se část výstavy obsahující mimo jiné tibetské exponáty jmenovala Nepál-Tibet. Následně se ovšem přejmenovala na „Himálajský svět“. Vystavovaný obsah přitom dle deníku Der Standart zůstal stejný. Proti náhle změně názvu se ohradili aktivisté i francouzská veřejnost.
Aktivistická skupina Students for a Free Tibet, která před pařížským Musée Guimet pravidelně protestuje, označuje odstranění termínu „Tibet“ za politicky motivované rozhodnutí s cílem zalíbit se čínské vládě. Hnutí se proti změně vymezilo také v petici. Autoři v ní uvádějí, že zástupci muzea opakovaně nevyhověli jejich žádosti o schůzku a nápravu.
Muzeum na kritiku reagovalo vyjádřením, že ústav dle vzoru dalších mezinárodních institucí zdůrazňuje geografii a kulturu spíše než politické hranice. Ředitelka muzea Yannick Lintzová odmítá kritiku, že by Tibet byl vymazán záměrně. „Někteří lidé v tom chtějí vidět velké spiknutí. To je nesmysl,“ uvedla pro deník Le Monde.
Podobným způsobem argumentovalo již dříve také Muzeum Ference Hoppa v Budapešti, které název „Himálajská sbírka“ použilo pro svou jihoasijskou expozici. Hájilo se tím, že práce instituce je v první řadě odborná a použití místopisného názvu distancuje exponáty od politického přístupu.
Ve Francii vše začalo na výročí
Specificky ve Francii má jev ještě další politický rozměr. K přejmenování výstav totiž začalo docházet loni ve stejnou dobu, kdy se připomínalo kulaté výročí uznání komunistické Číny Charlesem de Gaullem v roce 1964. Vrcholem jubilejních akcí byla návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Paříži, proběhnuvší v květnu 2024. Ačkoliv muzeum nařčení odmítá, tibetští aktivisté i mnozí experti zde vidí jasnou souvislost. „Muzeum bylo před zahájením oslav 60. výročí navázání diplomatických styků mezi Francií a Čínou vystaveno trvalému tlaku ze strany Číňanů,“ píše deník Le Monde s odkazem na anonymní zdroje.
Podobná událost se loni řešila také v Musée du quai Branly, dalším pařížském muzeu. Slovo „Tibet“ v názvu podstatně menší sbírky umění nahradil tentokrát „Si-cang“. Peking výraz Si-cang pro Tibet využívá od roku 2023 v oficiálních dokumentech a diplomatické komunikaci.
Antropoložka Katie Buffetrilleová pro deník Le Monde uvedla, že tlak Číny na odstranění názvu „Tibet“ ve prospěch čínského „Si-cang“ svědčí o „jeho snaze vymazat — z map a svědomí — samotnou existenci Tibetu“. Muzeum na nábřeží Branly obvinění označilo za neopodstatněné, po protestech veřejnosti nicméně od používání termínu ustoupilo.